Historie | Hrad Chojnik (Polsko)

6.6.2014

Alternativní názvy: Hermsdorf, Chojnasty, Chynast, Kinast, Kynast, Neuhaus, Sobieszów

Popis místa:
Zřícenina - dochovalo se různě vysoké, částečně zrekonstruované, zakonzervované zdivo a terénní nerovnosti. Hlavními prvky středně velkého areálu jsou původní hrad, hlavní a vnější nádvoří, parkán, bastion a několik bašt. V prostoru východní bašty je situována turistická ubytovna, věž původního hradu nabízí nádherný výhled do okolí.

Historie:
Prvním opevněným sídlem na hoře, kde nyní stojí zřícenina hradu Chojnik, bylo podle některých úvah raně středověké hradiště západoslovanského kmene Bobřanů. Tento kmen vděčí za svůj název na českém území pramenící řece Bobr, kolem jejíhož středního a horního toku se rozprostírala oblast, kterou obýval. Snad na ruinách jejich hradiště (jeho existence je pouhou hypotézou) nechal někdy v 2. polovině 13. století Boleslav II. Lysý zvaný Rogatka, kníže z rodu slezských Piastovců, vybudovat lovecký dvůr. Jednalo se o dřevěnou stavbu obranného charakteru, kterou koncem 13. století rozšířil Boleslavův syn Bolek I. Surový. Kamenný hrad, nevelkého rozsahu - patrně sestával pouze z paláce na severu, útočištné věže na jihu a (vnitřního) nádvoří mezi nimi -, pak vznikl někdy na začátku 2. poloviny 14. století za Bolkova vnuka Bolka II. Malého.

První písemná zmínka o hradu je z roku 1364, kdy ho Bolek II. dal v zástavu Thimo von Colditzovi, který svá práva na hrad ještě ten rok postoupil císaři Karlu IV. Bolkovi II. se nakonec podařilo získat hrad zpět. Po Bolkově smrti roku 1368 sice spravovala panství jeho žena Anežka Habsburská, ale zároveň, protože neměli potomky, připadlo spolu s hradem vlivem sňatkové politiky - když neteř Bolka II., Anna Svídnická, byla někdejší manželkou císaře - stejně Karlu IV., byť praktické převzetí mohlo nastat teprve po Anežčině skonu. Anežka ovšem zemřela až roku 1392 a hrad Chojnik se tak dostal pod královskou moc až za vlády Václava IV.

Panovníkův zástupce ve Slezsku, královský hejtman Beneš z Choustníka, dal 9. září 1399 se souhlasem Václava IV. hrad v zástavu Gotsche II. Schoffovi; zástavní suma byla Gotschem zaplacena 15. května 1400. Na počátku 15. století nechal Gotsche do východní obvodové zdi hradu vestavět v místě nad vstupní bránou kapli sv. Jiří a sv. Kateřiny. Byla to malá kaple z červeného pískovce, jež přesahovala sílu zdi pouze 5bokým arkýřem na její vnější straně. V roce 1418, 8. října, přiznal Václav IV. synům Gotsche právo na otcův majetek a poté co 5. května 1419 dokument potvrdil aktuální královský hejtman pro dotčené území Heinze von Laasan, stal se hrad Chojnik vlastnictvím této rodiny.

Během husitských válek, jež zanedlouho vypukly, sehrál hrad dvojí úlohu. Zpočátku sloužil jako účinný obranný bod proti nájezdům husitů, později si však panstvo na Chojniku získalo špatnou pověst kvůli loupežným přepadům okolního obyvatelstva a také kupců, kteří putovali po nedaleké cestě vedoucí do Čech.

Původní hrad byl několikrát rozšiřován. Zdroje se víceméně shodují, že poprvé k tomu došlo v 15. století a naposledy ve století 17., avšak v časovém zařazení jednotlivých etap a v jejich rozsahu se vyskytují jisté rozdíly. Vypadá to, že první přestavba, jež proběhla v 15. století, sestávala z obehnání severní části východní a celé severní i západní strany původního hradu parkánem a zřejmě i z vybudování přístavku - který sloužil jako zbrojnice -, k jižní části východní strany původního hradu. Jednalo se tedy o prostorově nepříliš náročnou přestavbu de facto zesilujícího charakteru. K rozsahem podstatně větší přestavbě došlo někdy na přelomu 15. a 16. století, když vzniklo k východní straně zbrojnice přilehlé (hlavní) nádvoří s věží v severovýchodním a (jižní) baštou v jihovýchodním rohu a také prodloužení parkánu podél jihozápadní strany původního hradu a jižní strany zbrojnice. V 16. století, patrně v jeho 1. polovině, přibylo k severní obvodové zdi tohoto nádvoří další (vnější) nádvoří, uvnitř nádvoří hlavního patrně vznikly soudní síň a pranýř a ve věži v severovýchodním rohu hlavního nádvoří hladomorna. Snad ze stejné fáze výstavby pochází i zbytek parkánu, konkrétně podél jihozápadní a východní strany hlavního nádvoří, a rovněž tak vnější okruh jižní bašty. Kolem roku 1560 pak povstala k východní straně areálu přiléhající mohutná (východní) bašta. Nejpozději do tohoto období zřejmě spadá i boniování průčelí, realizace kamenických prací v renesančním stylu a ozdobení horního okraje obvodových zdí půlkruhovou dekorací. V letech 1588 a 1589 proběhla úprava věže původního hradu, když byla zvýšena o 8bokou dřevěnou nástavbu a vybavena cibulovou střechou. Jednalo se o poslední z přestaveb provedených rodem Gotsche II. Schoffa. Za třicetileté války, v roce 1634, byl totiž čelní představitel rodu, Hans Ulrich, obviněn ze zrady a v roce 1635 popraven, přičemž došlo ke konfiskaci veškerého jeho majetku, včetně hradu Chojnik, který obsadili vojáci. Když se tak ve 40. letech 17. století přistoupilo k další, tentokrát už historicky poslední přestavbě, nacházel se hrad v držení panovníka. Přestavba měla ryze zesilující funkci, neboť se jednalo o vybudování bastionu a vnější bašty. Tyto obranné prvky povstaly na severní straně areálu, odkud byl k hradu nejsnazší přístup. Smysluplnost jejich výstavby se ukázala v roce 1648, kdy hrad neúspěšně obléhala švédská armáda.

Syn popraveného Hanse Ulricha, Christoph Leopold, získal nakonec většinu majetku zpět - mimo jiné i díky přechodu na katolicismus -, přičemž hrad Chojnik, vyrabovaný vojskem, se vrátil do vlastnictví rodiny krátce po skončení třicetileté války, v roce 1650. Hlavním rodinným sídlem se ovšem nestal, tuto funkci převzal zámek v Cieplicích Śląských-Zdróji. Po zásahu bleskem 31. srpna 1675 hrad vyhořel a k jeho obnově už nedošlo.

Zničujícím požárem de facto začíná dodnes trvající období, ve kterém byl hrad různou formou k dispozici, řečeno moderní terminologií, turistickému ruchu. Od roku 1685 se až do své smrti (1711 nebo 1712) o hrad z pověření majitele staral věhlasný brusič skla Friedrich Winter; ruiny zabezpečil a zpřístupnil je návštěvníkům. V letech pozdějších byl hrad zamčený, klíče však měl jeden z obyvatel Sobieszówa, a ten na přání organizoval prohlídky ruiny, umocňuje při tom zážitek hudebním vystoupením své ženy a do dobových šatů oděných dcer. Kvůli velkému zájmu, na němž se nemalou měrou podíleli lázeňští hosté z nedalekých Cieplic Śląských-Zdróje, byla roku 1822 pod hradem zřízena základna, kde si bylo možné najmout průvodce a nosiče, a v hradu samotném pak hospoda s možností zápisu do knihy návštěv (Je jisté, že občerstvení, průvodci a nosiči byli v nějaké formě k dispozici i dříve.). Věž původního hradu byla v roce 1823 vybavena schodištěm. Roku 1860 vznikla v prostoru východní bašty turistická ubytovna, která je s jistými přestávkami v provozu dodnes.

Na začátku 20. století proběhly na turisty oblíbené zřícenině opravy, konkrétně v letech 1903 a 1904. Po skončení 2. světové války se hrad Chojnik v rámci poválečného uspořádání Evropy ocitl na území Polska a přestal být majetkem rodu, v jehož držení se nacházel téměř nepřetržitě po 5 a půl století. Po změně vlastníka byl ještě roku 1945 zpřístupněn veřejnosti, k znovuotevření ubytovny došlo v roce 1947. V roce 1949 proběhly na hradě opravné práce. Tehdy bylo také při turistické ubytovně zřízeno malé muzeum. Začátkem září (2. nebo 3.) 1956 navštívil Chojnik se skupinou studentů Karol Wojtyła, pozdější papež Jan Pavel II. V lednu 1963 byl hrad z důvodu hrozícího sesutí uzavřen. Ještě na podzim téhož roku pak byly zahájeny sanační práce. Jejich oficiální konec nastal o 10 let později, ale již v listopadu 1973 PIS (obdoba našeho hlavního hygienika) zavřela turistickou ubytovnu. Po opravě byla znovu otevřena v červnu 1975. V 70. letech došlo také k zesílení zdiva věže. V letech 80. pak byla obnovena kuchyň a odstraněna suť z nádvoří a cisteren.

Od roku 1991 se na hradu každý rok koná kušnický rytířský turnaj "O zlatý šíp hradu Chojnik" (O Złoty Bełt Zamku Chojnik). Turnaj organizuje a finančně zajišťuje kastelán hradu, přičemž mu s organizací od samého počátku pomáhá "Rytířské bratrstvo hradu Chojnik", které jakožto neformální skupina lidí existovalo už v roce 1991. V roce 1992 se původní rytířské bratrstvo přeměnilo v právní organizaci "Stowarzyszenie Bractwo Rycerskie Zamku Chojnik". Ve stejném roce proběhly na hradě 2 kušnické turnaje, jeden klasický a druhý jako mistrovství Polska. Oba tyto turnaje jsou pořadatelem započítány do pořadového čísla, které je v dalších letech u turnajů uváděno, což se zdá být poněkud nešťastné řešení, neboť toto číslo pak nepředstavuje označení ročníku (V roce 2013 se konal 24. turnaj, ale od 1. ročníku uběhlo, včetně něj, teprve 23 let.). V roce 1993 se hrad Chojnik oficiálně stal sídlem bratrstva.

V letech 1993 a 1994 byly instalovány kovové schody věže a zrekonstruován ochoz. Na vnitřní stranu severní zdi paláce původního hradu byla v roce 2007 umístěna pamětní deska připomínající onu roku 1956 proběhnuvší návštěvu Karola Wojtyły.

Pozn.: Hrad Chojnik, přesněji závist vůči jeho majitelům, údajně může stát za vybudováním pseudogotického hrádku Henryka postaveného v 1. polovině 19. století na nedaleké hoře Grodna.

Přístup:
V Sobieszówě, městské části města Jelenia Góra, uhnout ze silnice č. 366 v mírné pravotočivé zatáčce, těsně před malým parkovištěm po levé ruce, po turistické značce vlevo (při příjezdu od Podgórzynu) do uličky Chałubińskiego Tytusa. Po 130 m následuje křižovatka se silnicí. Pokračovat rovně uličkou. Zde se budovy vyskytují už pouze po pravé ruce. Na 170 m vzdáleném konci zastavěné oblasti se na křižovatce vydat opět rovně. Po řádově 200 m se na úpatí hory, na kraji lesa nachází po levé ruce pokladna, kde je třeba zaplatit vstupné do Krkonošského národního parku, na jehož území se hrad nachází. Odtud dál pokračovat po jedné z turistických značek až na vrchol hory, kde stojí hrad Chojnik.

GPS souřadnice: 50°50'1.76"N 15°38'39.12"E