Hodnocení (maximálně 10): 7 **********
V první řadě je třeba podotknout, že se navzdory názvu jedná o fikci. Tato informace je sice na samém začátku knihy uvedena, ale přeci jen je to uvnitř knihy a ten, kdo si vybírá podle názvu, by tak mohl být zklamán. Název titulu se v tomto světle jeví jako nešťastný, nebo dokonce zavánějící úmyslným klamáním. Později však z příběhu vyplyne, proč je právě takový jaký je. Asi první čeho si čtenář po pár stránkách všimne, je nestandardní grafické zpracování (odstavce nemají odsazení prvního řádku, někdy jsou oddělené jedním nebo více prázdnými řádky a jindy jen začínají na řádku novém; některé odstavce začínají pomlčkami; přímá řeč není v uvozovkách...), které působí dost zmatečně. Zpočátku se v tom člověk poměrně špatně orientuje, ale pokud začne za odstavce považovat pouze bloky textu oddělené mezerami (je jedno kolika za sebou) a zbytek podivností jednoduše ignoruje, čitelnost se podstatně zlepší. Důvod pro takové grafické zpracování, naznačený na zadní straně knihy souslovím "dokumentární román", se časem ozřejmí. Je jím fakt, že tento text nemá představovat konečnou verzi knihy, nýbrž zápisky určené k dalšímu zpracování. Další zvláštností je po poměrně dlouhou dobu nejasný význam třetí kapitoly. Ten se ukáže až mnohem později, když vyjde najevo její souvislou s jinou kapitolou v závěru knihy. Obě tyto kapitoly jsou navíc psány spíše básnickou formou, což k oné pochopitelnosti zrovna nepřispívá a ani se to tam nehodí, naopak to působí zbytečně rušivě. Záporem knihy je i nejednoznačný, rozporuplný závěr. S odhlédnutím od onoho hůře čitelného nestandardního grafického zpracování, které však není rozmarem autora ani ledabylostí korektora, nýbrž má své logické opodstatnění, a naopak s přihlédnutím k tomu, že je vyprávění občas zpestřeno záblesky humoru, lze říci, že se navzdory uvedeným výtkám jedná o docela zajímavý, nevšední formou podaný příběh, který stojí za přečtení.
Zadní strana knihy: