Velký Kluk | Křivoklát - podzemí, o kterém se nemluví

Dobrodruh - Snílek - Romantik - Milovník přírody, historie, záhad a McDonald's

Záhady | Křivoklát - podzemí, o kterém se nemluví

22.10.2015

krivoklat.gif Obr. 1 - Křivoklát

Není to zas tak dlouho (29.12.2011), co byl zveřejněn objev dosud neznámých prostor na hradě Křivoklát. Jednalo se o zazděné točité schodiště v za Václava IV. postavené Prochodité věži. Dobře zachovalé schodiště vede ze 3. patra do patra 1. a je situováno v západní části věže. Poblíž dolního konce točitého schodiště se nachází další zazděné schodiště, které prozkoumáno nebylo, nicméně vede z místnosti nad branou a údajně končí "někde na úrovni svahu". Tato soustava je s jistým otazníkem prezentována jako úniková cesta umožňující posádce a obyvatelům hradu v případě bezvýchodné situace hrad nepozorovaně opustit. K interpretaci účelu oněch schodišť budiž dodáno to, že jejich vzájemná funkční spojitost není jistá; August Sedláček například také popisuje zazděné schodiště, které však nesloužilo pro únik z hradu, nýbrž vedlo do sklepů pod spilkou nacházející se vlevo před Prochoditou věží, tj. v místě, které s oním schodištěm, jež prý končí na úrovni svahu, prostorově úzce souvisí.

schodiste_v_prochodite_vezi.gif Obr. 2 - Schodiště v Prochodité věži dle reportáže České televize

O hezkou řádku let dříve došlo na jiném místě hradu k objevu, který se tomu z roku 2011 v lecčems podobá, ale ve skutečnosti je mnohem zajímavější. Informace, které zde budou k této události předkládány, jsou založeny na vzpomínkách čtenáře článku, který o daném objevu kdysi pojednával, a na poznámkách, jež si tehdy učinil. Datum ani název článku či periodika, ve kterém článek vyšel, se v těch poznámkách bohužel nenacházejí, avšak co se datace článku týče, mělo by se snad jednat o přelom 80. a 90. let 20. století.

K objevu došlo díky propadu země u Velké věže (pozn.: v článku se hovoří o "kulaté věži", při severovýchodní straně hradu (pozn.: v článku je označována jako strana severní). Tento propad odhalil podzemní prostor, o jehož existenci do té doby nikdo nevěděl. Překvapivý nález pak vedl k průzkumu zaměřenému na podzemí hradu. Byl prováděn neinvazivním způsobem a jeho výsledky ukázaly, že se podzemí souvisle táhne podél velké částí severovýchodní strany hradu. Přesněji řečeno souvisle táhlo, protože v severovýchodním rohu dolního hradu se pod "královskou krčmou" nacházel závalem a přezdívkou vydělený prostor. V tomto prostoru průzkum zjistil přítomnost kovu a článek o něm hovoří jako o "místnosti s výskytem kovů". Odsud směrem k severu se dle článku vyskytuje zaslepená část chodby a v její blízkosti šachta nebo schodiště směřující kolmo ke svahu. Chodba by se měla nacházet v 5m hloubce a její výška by měla činit 2 m. Z místnosti s kovy pokračuje podzemí dál pod severovýchodní stranou dolního hradu až pod "bývalé kuchyně", kde se chodba prudce lomí k severu. Z tohoto místa vede pod svahem asi 30 m, pak následuje zhruba 60 schodů a na konci je nějaké plato nebo opět zával.

severovychodni_strana_hradu.gif
Obr. 3 - Severovýchodní strana hradu

severovychodni_svah_ostrozny.gif
Obr. 4 - Severovýchodní svah ostrožny

Spekulovalo se, že přístup do místnosti s kovy mohl vést z královského paláce (tj. západního křídla horního hradu) úzkým točitým schodištěm. Na tomto schodišti se nacházela silná přezdívka. Byla provedena sonda schodištěm dolů a i ta narazila na přezdívku. Směrem od Velké věže bránil vstupu do místnosti zával a od kuchyní další přezdívka. Byl proveden pokus proniknout skrz přezdívku, ale ta se ukázala být pro použité nástroje nepřekonatelná.

Uvažovalo se, zda podzemí pod severovýchodní stranou hradu, nebo jeho část, nesloužilo jako úniková cesta. Podle výpovědi místního obyvatele se v severovýchodním svahu ostrožny (pozn.: v článku je označován jako svah severní) nacházel otvor ve skále směřující pod hrad a článek naznačoval, že by tento otvor mohl být vyústěním oné únikové cesty. V době průzkumu byl otvor zanesen, ale onen místní obyvatel tvrdil, že za jeho dětství se jím bylo možné protáhnout a že vedl do jakéhosi podzemního prostoru. Tím prostorem protékala voda a občas se tam nacházely staré mince. Článek uvedl jako v úvahu připadající, že byl tento prostor spojen s bývalými kuchyněmi, a nastínil i možnost jeho propojení s místností s kovy, a to prostřednictvím oné již zmíněné kolmo ke svahu směřující šachty či schodiště.

plan_podzemi.gif Obr. 5 - Plán podzemí
legenda (doslovný přepis údajů z poznámek učiněných čtenářem původního článku):
1 - otvor objevený archeology u kulaté věže
2 - místnost s výskytem kovů pod královskou krčmou
3 - prostor pod bývalými kuchyněmi
4 - otvor ve skále v severním (pozn.: severovýchodním) svahu hradní ostrožny

Pozn. k obrázku: Tento obrázek je překreslenou verzí toho, který byl součástí původního článku. Nerespektuje sice zásady pravoúhlého promítání a sever není nahoře, ale kvůli autentičnosti je zde prezentován bez jakékoli úpravy. Horní část představuje pohled na severovýchodní stranu hradu směrem z nádvoří dolního hradu (západní křídlo paláce je zobrazeno v řezu, ale bez šrafů), vlevo se nachází věž Huderka, vpravo Velká věž. Dolní část představuje půdorys, přičemž spodní strana je severovýchodní stranou hradu.

Tolik k obsahu dotčeného článku. Přítomnost v něm popisovaného podzemí byla zjištěna, až na část kde se propadla zem, neinvazivním průzkumem a tudíž ho nikdo na vlastní oči neviděl. Otázka, co ukrývá, je tedy až na druhém místě, neboť jako první je třeba se ptát, zda vůbec existuje či existovalo.

August Sedláček uvádí, že "všude v přízemí zadního hradu jsou pevní sklepové". Jen na severovýchodní straně horního nádvoří (pozn.: Sedláček ji označuje jako stranu severní) jich vyjmenovává celou řadu, když se při tom opírá jak o vlastní pozorování, tak o historické prameny. U severovýchodní strany dolního hradu je to o něco horší, ale i tam lze na základě historických záznamů doložit existenci alespoň 2 sklepů. Odpovědí na otázku první tedy je, že podzemní prostory pod severovýchodní stranou hradu nejen mohly existovat, jejich přítomnost pod značnou částí té strany je v jisté formě dokonce historicky doložena.

A otázka druhá - co toto podzemí kdysi mohlo či stále může ukrývat? Historie hradu čítá zhruba 9 století. To je opravdu dlouhá doba, a tak je pro hledání odpovědi důležité určit co nejpřesněji období, ve kterém připadá existence dotčeného podzemí v úvahu. Ať už ono podzemí sloužilo jakémukoli účelu (úniková cesta, skladování potravin či cokoli jiného) jeví se nanejvýš pravděpodobné, že nevzniklo dřív, než v daném místě povstala nadzemní zástavba. Je tedy třeba vydat se na exkurzi po stavebních etapách budování hradu a doufat, že to při troše štěstí oněch dlouhých 9 století významně zredukuje.

První písemná zmínka o hradě Křivoklát pochází z Kosmovy kroniky a váže se k roku 1110, kdy zde Vladislav I. uvěznil svého bratrance Otu Černého, přičemž se uvádí, že před tímto rokem byl hrad přestavěn. Někdy okolo roku 1230 pak na místě vznikl významný královský hrad. Navzdory údaji v Kosmově kronice si někteří odborníci myslí, že královský hrad povstal tzv. na zelené louce a že hrad zmiňovaný kronikou se musel nacházet na jiném, nám neznámém místě. Takový názor svého času zastával i uznávaný specialista na českou hradní architekturu Tomáš Durdík. Příznivci teorie zelené louky se opírají o archeologické průzkumy, které prokázaly přítomnost pravěkého osídlení, ale nenalezly žádný spojovací článek mezi ním a hradem z 13. století. Odpůrci teorie však tvrdí, že situování hradu z Kosmovy kroniky na jiné místo nemá přesvědčivou oporu v důkazech. Některé pozdější průzkumné práce jakoby opravdu svědčily o opaku, neboť narazily na pozůstatky, jež by oním chybějícím článkem mohly být. Ovšem ani tyto objevy nemají charakter důkazů, jež by byly dostatečně silné na to, aby bylo možné otázku polohy Kosmova hradu jednoznačně rozsoudit.

Pro potřeby tohoto článku je brán jako skutečnost odrážející názor ten, který umisťuje hrad zmíněný v kronice a královský hrad na stejné místo, protože pro tuto variantu mluví novější nálezy a víc to odpovídá logice věci.

Podoba sídla v období před královským hradem není kvůli výše popsané absenci průkazných archeologických nálezů známa. Povšechnou představu si však lze snad udělat z faktu, že do této předkrálovské fáze spadá i doba panování Přemysla Otakara I. Ten si hrad oblíbil a pobýval na něm, ale do jeho významné přestavby se nepustil buď vůbec, nebo pokud ano, tak až na sklonku své vlády. Právě využívání hradu králem, aniž by považoval za nutné provést na něm stavební úpravy, napovídá, že se nejednalo o tuctový objekt, neboť musel splňovat jisté nároky na bezpečnost i komfort a to nějaký malý hrádek mohl nabídnout jen stěží.

Křivoklát se těšil oblibě i u Přemyslova syna Václava I., který si ho doslova zamiloval. Václav se pustil do stavebních úprav - které však, jak bylo uvedeno, mohly začít už za jeho otce - neboť pro častý a delší pobyt krále s družinou hrad již přece jen nevyhovoval. V tomto období mělo sídlo podobu obvodovou hradbou vymezeného trojúhelníkovitého prostoru rozděleného příkopem na dolní a horní část, přičemž v horní části stála válcová věž a obdélníkový palác a v části dolní hranatá věž v jihozápadním rohu hradby a při západní hradbě snad purkrabský palác.

Za Václavova života se sice přestavbu hradu nepodařilo dokončit, ale kladný vztah ke Křivoklátu měl i jeho syn Přemysl Otakar II. a ten v otcově díle pokračoval. V prostoru dolního hradu došlo k zahuštění zástavby několika objekty a začalo se s budováním druhého palácového komplexu, v horním hradě byl skrz palác proražen horní a dolní nádvoří spojující průjezd a přistavělo se jižní křídlo paláce. Později, ale stále za Přemysla Otakara II., v dolním hradě povstala hranatá věž v severozápadním rohu a byl dokončen druhý palácový komplex, jenž sestával ze 2 rovnoběžných křídel, v hradě horním pak na jeho čele vzniklo úzké orkánovité nádvoří a k paláci přibylo poslední, severovýchodní křídlo.

Právě nyní se podoba Křivoklátu poprvé nachází ve stavu, který umožňuje předpokládat existenci souvislého podzemí alespoň pod dílčí částí severovýchodní strany objektu, a to pod tou částí, jež náleží hornímu hradu. Přítomnost takového podzemí i v dolním hradě kvůli rozložení tamních objektů zatím stále předpokládat nelze.

Po smrti Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli stavební ruch na Křivoklátě prakticky ustal. Přemyslův syn Václav II. si hrad na rozdíl od svých předchůdců nijak zvlášť neoblíbil. Na Křivoklátě pobýval jen málo, ale přesto dotáhl do konce jeho otcem nedokončené práce na kapli v jižním křídle horního hradu.

Po Václavovi II. se v držení koruny vystřídalo několik panovníků v rychlém sledu - Václav III., Jindřich Korutanský a Rudolf I. Habsburský -, a tak i kdyby bývali měli zájem zanechat na podobě Křivoklátu svou stopu, nikdo z nich k tomu nedostal příležitost. Nestabilitu na českém trůně využil Vilém Zajíc z Valdeka, který v roce 1307 hrad vojensky napadl a dobyl. Nejspíše v souvislosti s tímto násilným aktem tam vypukl archeologicky zjištěný zhoubný požár. Vilém provedl patrně jen nouzové opravy a Křivoklát nijak nerozšiřoval, ani neudržoval. Lesk královského hradu vybledl.

Jindřich Korutantský, který se tou dobou ocitl znovu krátce na trůně, s držením Křivoklátu Vilémem nic neudělal. Jindřichův nástupce Jan Lucemburský pak za peněžitou úplatu ponechal hrad ve Vilémových rukou jako zástavu, ovšem zajížděl na něj a po Vilémově smrti se Křivoklát vrátil do majetku koruny. Stále za Jana Lucemburského hrad na 2 roky přešel, nenásilnou formou, v držení Oldřichem Pluhem z Rabštejna, ale pak ho se značným úsilím a za nemalých finančních nákladů král opět získal zpět. Situace se ustálila za Janova syna Karla IV. Ten si však vystavěl nový hrad, Karlštejn, a jemu pak pochopitelně dával před Křivoklátem přednost.

To Karlův nástupce Václav IV. si hrad oblíbil. Provedl opravy, úpravy i zcela novou výstavbu a vrátil Křivoklátu jeho výstavnost a lesk. Jeho aktivity však s existencí souvislého podzemí pod severovýchodní stranou hradu nemají žádnou spojitost, neboť se dotčené strany týkala jen oprava severovýchodního křídla paláce včetně změny jeho nadzemního vnitřního uspořádání a výstavba celý obvod hradu obklopujícího parkánu. Pro úplnost je snad vhodné uvést i ze severozápadního rohu dolního hradu vně hradeb vybíhající, severovýchodní stranu hradu de facto prodlužující nově vybudovaný areál manského domu, ale ten do oblasti dotčeného podzemí nijak nezasahuje.

Jen 3 roky po smrti Václava IV. hrad opět vyhořel. Katastrofální požár zničil veškeré dřevěné části hradu. Nedlouho po této devastující události se pak dostavila další rána, když byl Křivoklát v rámci husitských válek střídavě oběma stranami konfliktu opakovaně dobyt. Ještě před pár lety okázalé, reprezentativní sídlo se rozmarem štěstěny a kvasem dějin změnilo k nepoznání.

Po posledním dobytí Křivoklátu dal král Zikmund hrad v zástavu Aleši Holickému, který se na dobývání podílel. V tomto období se zřejmě provedly pouze nejnutnější opravy a docházelo jen k opravdu nezbytné údržbě objektu. Zpět do vlastnictví koruny se Křivoklát dostal za panování Ladislava Pohrobka, který ho rok před Holického smrtí vyplatil. Ladislav na hradě nikdy nebyl a žádnou stavební činnost tam nevyvíjel.

Když poměrně krátká vláda Ladislava Pohrobka skončila, dostal se na trůn Jiří z Poděbrad, za kterého se neutěšený stav Křivoklátu začal trochu měnit k lepšímu. Jiří provedl náročnější opravy a úpravy opevnění a při severní části severovýchodní strany dolního hradu nechal vystavět nové purkrabství.

To už se ale blížilo další období skutečného rozkvětu Křivoklátu. Je spojené s Vladislavem Jagellonským, který Jiřího z Poděbrad na trůně vystřídal. Vladislav si Křivoklát zamiloval a zahájil velkolepou, nejrozsáhlejší přestavbu hradu v jeho dějinách. Touto přestavbou byla významně přetvořena i pro tento článek důležitá severovýchodní strana areálu. V horním hradě bylo až na starší přízemí znovu postaveno severovýchodní křídlo paláce, ale k mnohem podstatnějším změnám došlo v hradě dolním. Celá hradba podél jeho severovýchodní strany byla - včetně zástavby, jež se při její části nacházela - zcela stržena. Na místě věže v severozápadním rohu dolního hradu povstala věž nová, zvaná Huderka, a prostor mezi ní a severozápadním rohem horního hradu vyplnila řada na sebe navazujících domků. Po Vladislavově přestavbě se tedy mezi severozápadním rohem dolního hradu a Velkou věží (až na krátký úsek mezi Velkou věží a severovýchodním křídlem paláce) nachází souvislá zástavba. Základní podmínka pro existenci celého onoho průzkumem zjištěného, podél severovýchodní strany hradu táhnoucího se podzemí je tak tímto splněna.

Ve Vladislavově přestavbě ještě pokračoval i jeho syn Ludvík Jagellonský, ale po jeho smrti Křivoklát zcela ztratil svůj význam. Už navždycky. Habsburkové, kteří se dostali na trůn, jevili o hrad jen pramalý zájem. Z několika písemných zpráv vyplývá, že se objekt v té době nacházel ve velmi špatném stavu. Fasáda některých budov byla sice nově ozdobena sgrafity, ale jinak se prováděly jen menší opravy a úpravy.

Koncem 16. století postihl Křivoklát menší požár a až tato událost přiměla Habsburky, konkrétně Rudolfa II., opravit hrad trochu důkladněji. I tak to ale byly jen opravy nouzové a nejnutnější, o žádném zvelebování rozhodně nemohla být řeč. Po Rudolfově smrti pak hrad dál chátral, přičemž sloužil hospodářským účelům a také jako věznice.

Zhruba půl století po posledním požáru, který hrad přečkal bez zásadní újmy, udeřil oheň znovu. Tentokrát to byla skutečná pohroma. K dolnímu hradu byl požár ještě relativně milosrdný, ale v hradě horním zničil téměř vše. Jako zázrakem se mezi několika málo ohněm nezpustošenými prostorami horního hradu nacházela hradní kaple. Situace byla vážná, a tak Ferdinand III., jenž se v té době nacházel na trůně, nechal hrad alespoň částečně opravit.

Naneštěstí se Křivoklátu nedlouho po jeho opravě zmocnili Švédové. Až do podepsání míru tam ponechali své vojsko, což hradu pochopitelně nijak neprospělo. Na sklonku vlády Ferdinanda III. pak proběhly další částečné opravy objektu.

Brzy po začátku vlády Ferdinandova nástupce, Leopolda I., získali Křivoklát jako zástavu Schwarzenbergové. Ze soupisu vnitřního vybavení hradu přímo dýchá jeho neutěšený stav: dveře bez zámků, okna bez skel... Za Schwarzenbergů probíhaly menší i větší udržovací a obnovovací práce, až zhruba 3 desítky let po převzetí sídla došlo k opravě jižního křídla paláce. Krátce poté přešla po dohodě s Leopoldem I. a vyplacení Schwarzenbergů zástava Křivoklátu na Arnošta Josefa z Valdštejna.

Za Leopoldova nástupce Josefa I. se jednalo o vyplacení Křivoklátu, ale neúspěšně, k návratu hradu pod správu koruny nedošlo. Další pokus se odehrál za Josefova nástupce Karla VI., ovšem smrt Jana Josefa z Valdštejna jednání přerušila a Křivoklát nakonec dostala jako věno Janova dcera Marie Anna, jež už tehdy byla několik let vdaná za Josefa Viléma z Fürstenbergu. Samotný hrad byl jen součástí korunou zastaveného majetku a český sněm nakonec rozhodl, že na vyplacení zástavy nejsou peníze. Za této situace se Karel VI. odhodlal za doplatek se Křivoklátu vzdát. Hrad se tak stal dědičným majetkem Fürstenbergů. V té době už po nějakou dobu plnil pouze užitkovou funkci, přičemž se v jeho prostorách rozrůstal prosperující pivovar.

V polovině 18. století, zhruba 2 desítky let po nabytí Křivoklátu Fürstenbergy, uskutečnili noví majitelé přestavbu velkého královského sálu v západním křídle paláce. Rozdělili kdysi reprezentativní sál na 2 patra a spodní z nich na 4 místnosti, přičemž horní patro mělo sloužit jako sklad hospodářských produktů. Tato přestavba zcela změnila charakter prostoru a odborníci ji označují za nešťastnou.

K mnohem nešťastnější události však došlo o třičtvrtě století později, kdy na hradě vypukl další požár. Znovu postihl téměř celý horní hrad, přičemž kaple byla opět jako zázrakem ušetřena, ale tentokrát oheň silně zasáhl i hrad dolní. O katastrofě informoval tehdejší tisk a vzhledem k jejímu rozsahu veřejnost považovala hrad za odepsaný. Křivoklát, historický skvost a pýcha českých králů byl zničen.

Navzdory zdrcujícímu stavu objektu se přistoupilo k nejnutnějším opravám. Vzhledem k nedostatku financí se však jednalo o opravy nekvalitní a provizorního charakteru.

V polovině 19. století se Karel Egon II. z Fürstenbergu rozhodl hrad obnovit, ale jeho smrt o několik let později práce přerušila. K větším záchranným pracím došlo až o téměř 20 let později, když se Karlův syn Maxmilián Egon I. z Fürstenbergu krátce před svou smrtí rozhodl v otcových plánech pokračovat. Za to, že nechtěli ponechat slavný hrad v troskách, se Fürstenbergové dočkali uznání napříč veřejností.

Jen pár let po Maxmiliánově rozhodnutí o pokračování v záchraně hradu se částečně zřítilo severovýchodní křídlo paláce. To už ale byla poslední újma a naštěstí se nejednalo o pomyslný hřebíček do rakve. Od této chvíle se hradu za pomoci uznávaných architektů, jakož i vzdělaných a schopných zaměstnanců Fürstenbergské knížecí stavební kanceláře začala postupně navracet důstojná podoba. Časem se volba architektů ukázala být mimořádně šťastnou, neboť práce těchto pánů měla až na několik málo výjimek povahu opravdového restaurování, jež neměnilo charakter objektu.

Obnova téměř fatálně poškozeného hradu představovala záležitost náročnou finančně i časově. K opravě severovýchodního křídla paláce se přistoupilo teprve po více než 3 desítkách let od jeho částečného zhroucení. Kromě přízemí bylo celé rozebráno a postaveno znovu, přičemž došlo ke změně jeho vnitřní dispozice. Dokončeno bylo až nedlouho po skončení 1. světové války.

Je nezpochybnitelnou zásluhou Fürstenbergů, že Křivoklát povstal jako bájný fénix z popela. V roce 1921, shodou okolností ve stejném roce kdy došlo k dokončení opravy severovýchodního křídla paláce, hrad nicméně přešel do nucené správy státu a o 8 let později se stal jeho majetkem.

Stát rovněž prováděl některé opravy, ale zároveň stále přetrvávala užitková funkce objektu včetně pivovaru, a to až do 50. let minulého století. Hrad pozvolna chátral a v 60. letech už byl jeho stav natolik špatný, že ty nejvážnější případy havárií musely být odstraněny. V režii památkářů pak od 70. let na Křivoklátě s různou mírou intenzity probíhají záchranné a průzkumné práce.

Tolik informace k stavebně historickému vývoji Křivoklátu. Jaké jsou tedy odpovědi, pro které jsme se na tuto exkurzi do minulosti vydali? K čemu mohlo sloužit, z jaké doby může pocházet a co může skrývat ono průzkumem odhalené podzemí?

Asi nejlepší bude začít vypořádáním se se skutečností, že na plánku zakreslené podzemí začíná v jakémsi mrtvém prostoru mezi severovýchodním křídlem paláce a Velkou věží. Nedává to příliš smysl. Pokud se tedy nevezme v úvahu možnost, že podzemí původně vedlo dál, pod Velkou věž, a že tento úsek byl později úmyslně zasypán nebo tam prostě došlo k závalu.

Jenže i pak je tu problém. V dolní části věže se totiž nacházelo vězení. Původně se do ní vstupovalo nikoli v přízemí jako dnes (současný vchod vznikl až za Fürstenbergů), ale do 2. patra po padacím můstku z jižního křídla paláce a později do 1. patra po padacím můstku ze severovýchodního křídla paláce, přičemž se odsouzenci do vězení spouštěli otvorem ve stropě. Existence únikové podzemní cesty pod Velkou věží by měla smysl jen tehdy, pokud by do ní byl z věže přístup, a protože se v dolní části věže nacházelo vězení, vypadá tato podmínka jako nesplnitelná. Vždyť kdo by používal vězení s připravenou únikovou cestou, byť třeba nějakým způsobem zabezpečenou?

Řešením mohl být prvek, který je ve Velké věži k vidění dodnes. Jedná se o schodiště v síle zdi. V současnosti se ve věži nacházejí v síle zdi 2 podélná schodiště a je propojující schodiště šnekové. Tato soustava se rozkládá v severní polorovině věže a spojuje její 1., 2. a 3. patro. V minulosti tam ale mohlo být takových prvků víc. Až do zazdění Fürstenbergy totiž existovala v síle zdi umístěná chodbička, která začínala u otvoru ve zdi situovaného v severovýchodní části věže - otvoru ústícího sice do přízemí, ale nikoli u podlahy, nýbrž ve výškové úrovni ochozové plošiny - a vedla proti směru hodinových ručiček. Soudí se, že se v ní mohlo nacházet stoupající, do vstupu od severovýchodního křídla paláce ústící schodiště. Ve skutečnosti ale nevíme, kam chodbička vedla, ani jakou podobu měla. Mohlo tam docela dobře být i schodiště klesající, které ústilo do oné únikové podzemní cesty.

Když připustíme, že podzemí původně sahalo až k Velké věži, tak máme jeho smysluplný konec i začátek a to umožňuje posunout se v jeho rozboru dále. Nyní přišel čas na zdůvodnění, proč je rozumné předpokládat, že dotčené podzemní prostory nevznikly dřív než nadzemní zástavba.

Hlavním argumentem je rozložení tohoto podzemí. Z plánku vyplývá, že se táhne podél téměř celé severovýchodní strany hradu, přičemž boční, pod svah vedoucí pasáž se nachází buď až na jeho od Velké věže nejvzdálenějším konci, popřípadě ještě zhruba uprostřed, při severovýchodním rohu dolního hradu. Proč se boční pasáž nachází tak daleko od Velké věže, kde podzemí hypoteticky začínalo? Kdyby mělo podzemí charakter ryze únikové cesty, bylo by mnohem logičtější, aby se netáhlo podél hradu, ale vedlo rovnou pod svah a navíc z prostoru nikoli dolního, nýbrž horního hradu, neboť právě ten by nepochybně byl posledním místem obrany.

Přítomnost podzemí podél severovýchodní strany hradu lze rozumně vysvětlit asi jen 2 způsoby. Prvním je, že toto podzemí spojovalo několik vstupních bodů a sloužilo tak jako jakási sběrná komunikace únikové cesty. Tyto vstupní body by se zcela jistě nenacházely ve volném prostoru, ale byly by součástí nějaké nadzemní stavby. Řetězec vstupních bodů tedy znamená souvislou řadu budov podél trasy podzemí. Druhou možností je, že podzemí jako úniková cesta nesloužilo buď vůbec, nebo jen částečně, když jeho hlavní účel byl jiný. Mohlo se jednat buď o prosté užitkové sklepy, nebo o užitkové sklepy, které byly se záměrem vkomponovat je do únikové cesty vzájemně propojené. Existence sklepu s největší pravděpodobností znamená i existenci budovy nad ním. Řada za sebou jdoucích sklepů tudíž rovněž ukazuje na podél trasy podzemí táhnoucí se nadzemní zástavbu. Z uvedeného vyplývá, že ať už podzemí podél severovýchodní strany hradu bylo ryzí únikovou cestou, užitkovými sklepy nebo kombinací obého, tak vzhledem ke své podobě s velkou mírou pravděpodobnosti nevedlo pod nezastavěným prostorem.

Který z nastíněných charakterů podzemí je ale ten správný? Kdyby se jednalo pouze o sklepy, pak by pod svah vedoucí pasáže a jejich propojení s otvorem ve svahu neměly žádný smysl. Prostě by v reále nikdy neexistovaly a jejich znázornění na plánku by tak znamenalo závažné zpochybnění hodnověrnosti závěrů průzkumu, na jehož základě plánek vznikl. Pokud by se část výsledků průzkumu ukázala jako výmysl, těžko by se hledal důvod věřit jejich zbytku. V případě, že se historické dokumenty zmiňují o nějakém podzemí v inkriminované oblasti, pak se vždy jedná o sklepy, o únikové cestě ani slovo. Existuje vůbec něco, co by teorii o fungování podzemí na způsob únikové cesty podpořilo?

Naštěstí ano. Tím něčím je přítomnost podzemí mezi severovýchodním křídlem paláce a Velkou věží. V tomto prostoru totiž v celé historii hradu nikdy nestála žádná nadzemní zástavba, a zatímco neexistence nadzemní zástavby téměř jistě vylučuje, že by v případě tamního podzemí mohlo jít o sklepy, tak varianta únikové cesty tímto diskriminována není, protože se jedná o krátký úsek, který mohl docela dobře sloužit jako spojovací článek pro od ostatní zástavby izolovanou Velkou věž, přičemž spojit věž s ostatním podzemím by mělo smysl pouze tehdy, že by toto podzemí zcela nebo alespoň částečně fungovalo jako úniková cesta.

Když teď máme naději, že podzemí jako úniková cesta sloužilo, a důvěryhodnost onoho průzkumu tak není roznesena na kopytech v opak svědčících indicií, můžeme se bez pocitu, že by se jednalo o ztrátu času, posunout v analýze podzemí dále. Jak už bylo prezentováno dříve, závěr o neexistenci podzemí před nadzemní zástavbou skýtal šanci, že s pomocí stavebně historického vývoje hradu bude možné zúžit časový úsek, ve kterém mohlo toto podzemí existovat.

To se skutečně podařilo, i když v případě části podzemí není ono zúžení příliš velké. Z původních 9 století historie Křivoklátu zbylo po analýze jeho stavebního vývoje 7,5 století pro podzemí pod horním hradem a století 5,5 pro podzemí pod hradem dolním. Pokud mělo podzemí charakter sklepů i únikové cesty zároveň, což se jeví jako nejpravděpodobnější, pak sklepy povstaly nejspíše zároveň s nadzemní zástavbou, tj. na začátku vymezeného období, zatímco podobu únikové cesty mohlo podzemí získat i později.

Na základě dalších historických událostí souvisejících s Křivoklátem (nikoli stavebně historického vývoje) lze pak usuzovat, že k realizaci únikové cesty došlo před převzetím trůnu po Jagelloncích Habsburky, tedy zhruba před 5 stoletími nebo dříve. Když se tento závěr promítne do období vymezeného stavebně historickým vývojem hradu, pak z toho vyplývá, že podzemí pod horním hradem vzniklo před cca 500 až 750 lety a u hradu dolního se stáří dotčeného podzemí pohybuje v rozmezí cca 500 až 550 let.

Jestliže se existence boční, pod svah vedoucí pasáže podzemí v severozápadním rohu hradu bere jako fakt a podobné pasáže zhruba uprostřed severovýchodní strany hradu jako možnost, tak v úvahu připadají 2 scénáře vzniku podzemí.

Pokud boční pasáž zhruba uprostřed severovýchodní strany existovala, pak tomu tak s velkou pravděpodobností bylo před tím, než vznikla pasáž v severozápadním rohu hradu, protože existence obou bočních pasáží ve stejnou dobu nedává žádný smysl. V tomto případě se tak jeví jako pravděpodobné, že ona boční pasáž uprostřed byla součástí únikové cesty zpod horního hradu - byť se nachází lehce mimo něj -, a to v době, kdy podzemí pod hradem dolním ještě neexistovalo. Později mohlo z nějakého důvodu dojít k zazdění této boční pasáže - například při budování komory označené průzkumem jako místnost s kovy - nebo k jiné formě jejího znepřístupnění, a když pak vzniklo podzemí pod dolním hradem, které navázalo na to pod hradem horním, došlo k vybudování zcela nové boční pasáže, a to v severozápadním rohu hradu.

Pokud pasáž zhruba uprostřed severovýchodní strany neexistovala, pak podzemí pod horním hradem mělo zpočátku jen funkci sklepů, a to až do doby vzniku podzemí pod hradem dolním, popřípadě - jestliže i toto podzemí mělo nejprve podobu pouhých sklepů - do okamžiku, kdy došlo k dodatečné úpravě podzemí pro účely únikové cesty.

K tomu, jestli ona nepřístupná místnost s kovy rozdělovala podzemí pod severovýchodní stranou hradu na 2 vzájemně oddělené části, nebo zda byla dispozičně řešena tak, aby jejich spojení umožňovala, žádný důkaz - ani nepřímý - nemáme. Protože odříznutí horního hradu od boční, pod svah vedoucí pasáže podzemí by znemožnilo z něho uniknout, jeví se být druhá možnost logičtější, ovšem podzemí pod dolním hradem mohlo být přístupné i z nadzemní části horního hradu, jak ostatně naznačuje i onen výsledky neinvazivního průzkumu popisující článek, který uvádí jako v úvahu připadající možnost, že se do místnosti s kovy vcházelo úzkým točitým schodištěm z královského paláce. V této otázce prostě chybí indicie, které by umožňovaly se k té či oné variantě zodpovědně přiklonit.

Stejně tak se nedostává indicií v záležitosti přesnějšího datování vzniku místnosti s kovy. Mohla být zřízena jak v etapě budování podzemí pod horním hradem, tak v etapě, kdy povstalo podzemí pod hradem dolním, a tudíž k tomu nelze říci více, než že vznik místnost s kovy spadá do období před cca 500 až 750 lety.

Toto období je ohraničeno vládou Přemysla Otakara II. a Ludvíka Jagellonského. Na českém trůně se v něm vystřídali například Václav II., III., i IV., Jan Lucemburský, Karel IV. či Vladislav Jagellonský. Jedná se o časový úsek, do kterého spadají ta nejznámější jména českých dějin. Nositelé některých z nich si přitom Křivoklát mimořádně oblíbili a tak nejspíš právě s nimi lze zřízení místnosti s kovy spojit. Jsou to: Přemysl Otakar II. - král železný a zlatý, Václav IV. a Vladislav Jagellonský.

Pokud místnost s kovy sloužila jako skrýš, jak je možné, že nebyla svým zřizovatelem ani jeho následovníky vyprázdněna? Právě na to totiž přítomnost kovů, ať už představují cokoli, ukazuje. Zdá se, že existence skrýše musela být zapomenuta. Takový scénář by mohl nastat nejpravděpodobněji v případě nečekané smrti zřizovatele nebo některého z jeho nástupců. Vyhovuje této podmínce někdo? Ano. Hned ten první z nich: Přemysl Otakar II., jenž byl zabit v bitvě na Moravském poli.

Král železný a zlatý. Co mohl v podzemí svého hradu ukrýt? A jak se stalo, že se při žádné z pozdějších přestaveb na místnost s kovy nenarazilo?

Neobjevení úkrytu mohlo být způsobeno tím, že měl takovou vnější podobu, která nijakým způsobem nenaznačovala jeho funkci - což by bylo logické -, a že byl proveden v tak vysoké kvalitě, že se při žádné z přestaveb nepovažovalo za nutné prostor, který zabíral, opravit - na což by ukazovala zmínka o nepřekonatelnosti přezdívky během průzkumu.

Jaký obsah by mohla místnost s kovy mít? To je vskutku dráždivá otázka. Protentokrát zde ale žádná odpověď nabídnuta nebude, protože jakýkoli pokus o ni by spadal do kategorie ryze vykonstruovaných spekulací nepodpořených ani těmi nejslabšími indiciemi.

Naopak pro existenci podzemí v podobě načrtnuté neinvazivním průzkumem svědčí indicie vcelku silné. Pod severovýchodním křídlem paláce se sklepy nacházejí i dnes. Důležité je, že jejich rozsah byl během opravy za Fürstenbergů značně zredukován, přičemž se tehdejší polír (tj. stavbyvedoucí) zmiňuje o pokračování sklepení západním směrem. Z jeho zápisků vyplývá, že se v nyní nepřístupné části podzemí zachovaly zbytky sudů z dávných dob a možná i další památky. To není vůbec nepravděpodobné, neboť přítomnost sudů - konkrétně pivních, pod severovýchodním křídlem paláce, ve sklepě zvaném šenk - uvádí i bezesporu naprosto důvěryhodný August Sedláček, který Křivoklát v době Fürstenbergských oprav osobně navštívil. Ještě za Fürstenbergů mělo být údajně rovněž možné proniknout 2 otvory do nitra ostrohu. V jednom z těchto podzemních prostorů - jež nikam dál už vést neměly, ale je možné, že toto pokračovaní prostě jen nebylo z nějakého důvodu patrné - se prý nacházely jakési kosti a ve druhém vývěr vody. Tento druhý prostor mohl by snad být tím, o kterém se onen výsledky neinvazivního průzkumu popisující článek zmiňuje v souvislosti s vyústěním únikové cesty do svahu. Máme tedy indicie, které svědčí jak pro existenci podzemí vedoucího od toho dnes dostupného pod severovýchodním křídlem paláce dál směrem pod dolní hrad, tak pro existenci možného vyústění boční, pod svah vedoucí pasáže únikové cesty, a tudíž nepřímo i pro existenci cesty samotné.

V severovýchodním svahu ostrožny se pod horním hradem v současnosti nacházejí pozůstatky lanovky na přepravu materiálu a od jejího horního konce vede směrem k dolnímu hradu lávka, která se posléze rozšiřuje v jakousi plošinu. Kvůli místy ztrouchnivělému dřevu plošiny je při pohybu po ní nutná zvýšená opatrnost. Celkový stav této konstrukce napovídá, že už tam stojí nevyužívaná delší dobu, přičemž to vypadá, že vznikla v souvislosti s opravou fasády východního konce severovýchodní strany dolního hradu, která se zdá být relativně nová. Tato svému osudu ponechaná konstrukce je z hlediska tohoto článku důležitá, neboť podle plánku, jenž byl součástí onoho výsledky neinvazivního průzkumu popisujícího článku, se otvor ve svahu nacházel shodou okolností někde v prostoru lanovky. Osobně provedený průzkum svahu přímo pod lanovkou i poměrně velkých oblastí vlevo a vpravo od ní však na žádný otvor, ani stopy po něm nenarazil. Pravda, vyjma nepříliš širokého koridoru podél lanovky terén pokrývala vegetace, která by běžného turistu od vstupu do těch míst spolehlivě odradila, ale přesto byl vzhledem k podmínkám projit nadmíru pečlivě. Jak je ale z uvedeného popisu zřejmé, jednalo se v případě vegetací zarostlého prostoru o terén poněkud nepřehledný, a tak nelze vyloučit, že se tam stopy po otvoru přece jen nacházejí. Pokud by se snad stopy po otvoru nacházely před budováním lanovky v prostoru přímo pod ní, pak zase mohly být natolik nezřetelné, že si jich nikdo nevšiml, a během výstavby lanovky pak vlivem byť jen mírné úpravy terénu zmizely definitivně. Stejně tak je možné, že zmíněný plánek zachycuje polohu otvoru jen schematicky, a že se ve skutečnosti nachází mimo prohledanou oblast.

A podzemí táhnoucí se pod severovýchodní stranou hradu? I když se jeho existence zdá být velmi pravděpodobná, je pro další postup důležité ověřit ji fyzicky, což je krok, který samozřejmě není možné učinit bez účasti archeologů. Pokud se to podaří, byl by na řadě průzkum, jenž by jistě potvrdil nebo vyvrátil přítomnost jak boční, pod svah vedoucí pasáže či pasáží, tak místnosti s kovy. Pak, kdyby se místnost s kovy ukázala být skutečnou, už by to snad netrvalo dlouho a záhadná komora by odhalila své tajemství.

Proč vlastně takové pátrání už dávno neproběhlo? Máme tu bývalý královský hrad a pod ním neznámé podzemní prostory s nepřístupnou místností, která obsahuje jakési kovy. Nanejvýš vzrušující představa. Jak pro koho - zdá se - neboť co že na to říkají odborníci? Ze statických důvodů porušení vybudované zdi nedoporučují. Možná by to z jejich strany chtělo méně profesionální upjatosti a více zvídavostí okořeněného nadhledu. Vždyť pokud chce někdo v dnešní době zjistit, co je za zdí, nepotřebuje k tomu hned buldozer.

Snad je problém v tom, že by takové pátrání mohlo pro někoho mít nádech honby za pokladem, přičemž "poklad" je pro některé akademiky veskrze opovrženíhodné slovo vhodné tak akorát k chvilkovému rozptýlení poněkud nudícího se, konzumně orientovaného posluchače, čtenáře či diváka. Není těžké si představit, že ti odborníci, kteří by třeba i měli zájem přijít křivoklátskému podzemí na kloub, se do toho nepustí, neboť se obávají, že by se tím v případě neúspěchu před svými usedlejšími kolegy více či méně zdiskreditovali. Je to sice nejspíš oprávněná obava, jenže jednou už průzkum na možnost existence podzemí poukázal, a tak by to chtělo dotáhnout celou věc do konce. Není správné se takovému pátrání vyhýbat a vymlouvat se přitom na technické nebo jiné problémy. Závěry neinvazivního průzkumu je třeba potvrdit nebo vyvrátit a ne se k nim chovat jako k nechtěnému dítěti, u kterého by snad bylo lepší, kdyby vůbec neexistovalo. Není přitom až tak důležité, co se zjistí, ale to, aby křivoklátské podzemí přestalo být podzemím, o kterém se nemluví.

lanovka_1.gif
Obr. 6 - Lanovka v severovýchodním svahu 1

lanovka_3.gif
Obr. 8 - Lanovka v severovýchodním svahu 3

lavka.gif
Obr. 10 - Lávka u horního konce lanovky

plosina_2.gif
Obr. 12 - Plošina navazující na lávku 2

prostor_vne_hradeb_u_c_3_na_planu.gif
Obr. 14 - Prostor vně hradeb u č. 3 na plánu

lanovka_2.gif
Obr. 7 - Lanovka v severovýchodním svahu 2

lanovka_4.gif
Obr. 9 - Lanovka v severovýchodním svahu 4

plosina_1.gif
Obr. 11 - Plošina navazující na lávku 1

prostor_vne_hradeb_u_c_2_na_planu.gif
Obr. 13 - Prostor vně hradeb u č. 2 na plánu

Zdroje informací:
Článek, který se nepodařilo přesně identifikovat (podrobnosti viz hlavní text)
Článek K počátkům hradu Křivoklátu; autoři Jan Kypta, Barbara Marethová a Zdeněk Neustupný
(časopis Průzkumy památek, ročník 2008, číslo 2)
Článek Nové poznatky z opravy Křivoklátu - východní část horního hradu, autor Vladislav Razím
(časopis Průzkumy památek, ročník 1994, číslo 1)
Diplomová práce Obraz stavitelské aktivity šlechtického rodu v období historismu, autor Petr Kučera, r. v. 2007
Kniha Hrady, zámky a tvrze Království českého (díl osmý - Slánsko, Rakovnicko), autor August Sedláček
Kniha Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, autor Tomáš Durdík, r. v. 2000
Kniha Ilustrovaná encyklopedie českých hradů - Dodatky 1, autor Tomáš Durdík, r. v. 2002
Reportáž ČT1 Odhalení křivoklátského tajemství, datum vysílání 29.12.2011
Tisková zpráva NPÚ Vřetenová schodiště a podzemí hradu Křivoklátu, datum vydání 29.12.2011
www.baty.estranky.cz | www.genealogy.euweb.cz | www.hrady.cz | www.krivoklat.cz | cs.wikipedia.org


• Autorská práva k obrázkům 2 a 5 na této stránce nenáleží tomuto webu.
• Zdroj obr. 2: Reportáž ČT1 Odhalení křivoklátského tajemství, datum vysílání 29.12.2011
• Zdroj obr. 5: Článek, který se nepodařilo přesně identifikovat (podrobnosti viz hlavní text)