Historie | Hrad Velešov

13.8.2013

Alternativní názvy:
a) Na Kastele (tj. obdoba "Na Hradě", "Na Opevnění")
b) Na Kostele (pravděpodobně zkomolenina z "Na Kastele")
c) Tempelberg (překlad "Na Kostele" nebo ve významu "hora templářů", "chrámová hora")
d) Tempelberk (varianta od "Tempelberg")
e) Templářský vrch (překlad "Tempelberg")
f) Velišov (varianta od "Velešov")
g) Weleschow, Welessow, Welissow, Wylissow (historické varianty od "Velešov")

Název Velešov (a jeho mutace) mohl by pocházet od slova "Vel(i)šóv" (Velislavóv) což, jak upozorňuje V. J. Sedlák, znamená majetek, zde pravděpodobně les, a jeho spojení s touto lokalitou by tak bylo starší než hrad sám.

Popis místa:
Zřícenina - nejsou patrné žádné zbytky zdiva, pouze lze rozeznat terénní nerovnosti včetně impozantních hradních příkopů; z místa je nádherný rozhled severním směrem. Lokalita, na které proběhlo v 2. polovině 18. století hledání pokladu prováděné hrabětem Chamaréem, nachází se na hřebeni ostrožny odděleném od masivu, z něhož vybíhá, hlubokým sedlem. Historický přístup na ni nepodařilo se doposud bezpečně identifikovat, když uvažuje se nejen o obou dnešních přístupových cestách, mezi vnitřním a vnějším západním opevněním ústící a po severozápadní hraně ostrožny vedoucí, popřípadě západním svahem ostrožny vedoucí a před první příčný příkop ústící, ale i o cestě, jež vedla by po úzké šíji od sedla na jihu. Poslední variantu zastával například August Sedláček, ovšem nutno říci, že vzhledem k poměrně příkrému svahu nad sedlem nezdá se být tou nejpravděpodobnější. Lépe na tom není ani možnost cesty po severozápadní hraně ostrožny, neboť strmostí si s tou od jihu nijak nezadá a navíc by měla smysl pouze při vstupu do hradu od západu, což sice nelze vyloučit, avšak nepůsobí to, jak bude ukázáno, příliš přesvědčivě. Zbývá tak varianta prostřední, jež počítá s cestou stoupající ve své závěrečné fázi západním svahem ostrožny a ústící nahoře do prostoru těsně před prvním hradním příkopem. Z důvodu nejmenší příkrosti cesty a takové polohy jejího vyústění, jež odpovídá vstupu do hradu zpředu, nikoli z boku, jeví se být právě tato varianta historického přístupu tou nejvěrohodnější. Dva příčné příkopy vydělují z ostrožny zřetelně dva prostory, avšak vzhledem k tomu, že ostrožnu od masivu odděluje hluboké sedlo, je její hřeben rozdělen de facto na prostory tři. Od jihu je to předmostí, za prvním příčným příkopem následuje předhradí a po něm, za druhým příčným příkopem, pak prostor hlavního hradu. Východní konec prvního příkopu a oba konce druhého příkopu jsou směrem do svahu protaženy o náspovitý útvar s valy, přičemž ten u prvního příkopu má skutečně impozantní rozměry, útvar na východním konci druhého příkopu je podstatně menší, avšak naprosto jasně rozeznatelný, a v případě západního konce druhého příkopu jedná se pouze o méně zřetelný náznak. Západní konec prvního příkopu je rovněž protažen valy, avšak bez náspu, když dno příkopu zde v zásadě plynule navazuje na relativně pozvolnější svah. Předmostí má v podstatě tvar úzkého podlouhlého čtyřúhelníku, konec nad sedlem je pak zaoblen. V. J. Sedlák situuje do jižního konce předmostí rozsetými kameny tvořený "pravidelný čtyřúhelník, který by mohl být základem srubu". Dnes tam nic takového patrné není, ale je pravdou, že je tato oblast oproti zbylé části předmostí poněkud vyvýšena. Co skrývá se za tímto vyvýšením, zda člověk či pouze příroda, nelze bez odborného průzkumu rozhodnout. Žádné jiné relikty, jež evokovaly by přítomnost nějaké zástavby, nejsou na předmostí přítomny. Stejně je tomu, vyjma oblasti přiléhající k příčnému příkopu, i co se týče stop po opevnění. Jejich absence pak v kombinaci s v této části ostrožny pozvolnějším západním svahem vyvolává otázku, jestli předmostí do hradního areálu patřilo, anebo naopak od něj bylo úmyslně odděleno. Odpověď na ni může dát pouze podpovrchový průzkum. To u předhradí není o jeho příslušnosti k areálu žádných pochyb. Má tvar čtyřúhelníku, kratšího a širšího oproti předmostí, a velmi strmé boky, jež na straně severní a jižní náleží příčným příkopům a na straně východní a západní spadají k předpokládanému vnějšímu opevnění. Na plošině předhradí nacházejí se podél západní, jižní a východní hrany táhnoucí se liniové vyvýšeniny, pravděpodobně pozůstatky obvodové zdi či nějaké formy fortifikace. Při straně severní taková linie chybí. Žádné další terénní nerovnosti ani jiné náznaky vnitřní zástavby nejsou na ploše předhradí patrny. U prostoru hlavního hradu, jenž má lehce protáhlý obdélníkovitý tvar, se rovněž předpokládá vnější opevnění, avšak většinou jen na západní straně. Někdy uvažuje se sice i o straně východní, přesněji řečeno o její jižní části, ale tam dochované relikty jsou velmi sporné. Severní část východní strany a strana severní pak takové opevnění kvůli dostatečné strmosti svahu nepotřebovaly. Co se terénních nerovností týče, plošina hlavního hradu je jimi, na rozdíl od předhradí, doslova poseta. Jen málo z nich ovšem souvisí přímo s hradem. Během již zmíněného hledání pokladu totiž hrabě soustředil svou pozornost právě do těchto prostor. Nejenže to tam překopal, ale došlo i na těžbu kamene, takže většina dotčených nerovností je zcela logicky pozůstatkem právě jeho činnosti. Ve východním svahu ostrožny nacházejí se dosud relikty lanovky, s pomocí které Chamaré tento kámen dopravoval dolů. Protože však tato záležitost s původním hradem vlastně nesouvisí, je to zde zmíněno pouze okrajově, přičemž podrobné informace k této problematice jsou k dispozici v samostatném článku Hledání pokladu na hradě Velešově. Hrabě naštěstí zanechal popis a plánek lokality, jak vypadala před tím, než zahájil tam své hledání, a díky tomu je i přes její pozdější devastaci možné udělat si rozumnou představu o tom, jak mohl hrad kdysi vypadat. Hrabě sám se na základě velmi slabých a účelově vykládaných indicií domníval, že jednalo se o klášter (v případě předhradí o templářský kostel) a považoval celou plochu hlavního hradu za zastavěnou jedinou budovou. Představa kláštera na Velešově je zcela mylná, na podobu hradu vyskytuje se pak názorů několik. August Sedláček situoval hradní palác podél severní strany plošiny, uprostřed ponechal volný prostor a na straně jižní umístil do její západní části věž a východně od ní předpokládal vstupní bránu. Jiný názor shoduje se se Sedláčkovým pokud jde o polohu hradního paláce a volný prostor, avšak na jižní stranu klade nikoli věž a bránu, nýbrž celou stranu zabírající budovu s průjezdem uprostřed, naproti nápadnému skalisku na dně druhého příčného příkopu, jež bývá vykládáno jako základna pro podpěrnou konstrukci předhradí s hradem spojujícího mostu. Poslední varianta prosazuje pak strukturu hlavního hradu podobnou Chamaréově klášteru, když budovy zabírají celou, či téměř celou, plošinu, ale na rozdíl od něj předpokládá hlavní vstup do hradu od západu tak, jak je to znázorněno na hmotové rekonstrukci zobrazené na informační tabuli na parkovišti pod hradem. S touto rekonstrukcí, doplněnou navíc o úzký parkán, nelze v principu souhlasit, neboť hrubě neodpovídá zjištěním učiněným hrabětem Chamaréem v rámci aktivit, kterými tuto lokalitu významně přetvořil. Pravda, v místě znázorněného vstupu sice hrabě objevil kamenný oblouk, avšak těžko lze z nálezových okolností dovozovat, že jednalo se o oblouk brány. Další důležitá zjištění hraběte pak rekonstrukce ignoruje a navíc se zdá, jakoby místy vycházela z aktuálního stavu terénu, který však, jak bylo ukázáno, rozhodně jako celek původní dispozici hradu neodráží. Za pravdě nejbližší lze tak považovat variantu tu, která počítá se dvěma budovami oddělenými volným prostorem, s jednou na severní a druhou na jižní straně plošiny, přičemž ta jižní měla uprostřed průjezd s hlavní vstupní bránou, protože to nálezům hraběte plně odpovídá a navíc se jedná o podobu hradu, jež v době jeho přepokládaného vzniku byla velmi módní.

Historie:
Osudy hradu Velešova jsou úzce spjaty s jen asi 1 km vzdáleným Potštejnem. Souvisí s ním patrně jak vznik, tak zánik Velešova a zcela jistě pak i devastace jeho pozůstatků o zhruba 5 století později. Roku 1339 vytáhl markrabě moravský, Karel (pozdější císař Karel IV.), proti odbojnému majiteli zdejšího panství, Mikuláši z Potštejna (či též Potenštejna). Oblehl a dobýval jeho hrad, přičemž Mikuláš v troskách hradu zahynul. Podle zemského práva měl Mikulášův majetek propadnout koruně. Jan Lucemburský nicméně většinu z něj v roce 1341 Mikulášovým dědicům vrátil, když ponechal si jen Choceň s příslušenstvím a také, z hlediska dalších osudů potštejnského panství pak především, hrad Potštejn. V této události spatřuje August Sedláček příčinu vzniku nedalekého Velešova, neboť o hrad Potštejn připravené panství, potřebovalo nějaký opevněný opěrný bod. To J. V. Šimák přičítá jeho vznik už Mikuláši, který se měl dle něj jeho výstavbou připravovat na dělení panství mezi své syny. Sedláčkova teorie působí však mnohem přesvědčivěji a i pozdější vývoj událostí dává mu de facto za pravdu. Dne 14. dubna 1356 koupil Karel, nyní už císař římský, potštejnské panství a znovu ho tak spojil s hradem Potštejnem. Tímto okamžikem Velešov pozbývá jako centrum panství na významu a téměř jistě začíná spět ke svému zániku. Kupní listina přitom představuje první písemnou zmínku o jeho existenci. Tou druhou je dokument datovaný 1. května 1358, jenž upravuje majetkové poměry mezi Karlem IV. a Ješkem z Vartenberka a z Veselí v tom smyslu, že Ješek vzdává se svých statků, a všeho co s nimi souvisí, na potštejnském panství výměnou za královské zboží na panství Velišském. Zde se Velešov uvádí výslovně jako hrad. Třetí a poslední známou historickou písemnou zmínkou o Velešově bude pak zřejmě nejasný zápis, pocházející z období kolem roku 1405, spojující ho s farní vesnicí Sudislaví a placením papežského desátku. Z uvedeného vyplývá, že doba aktivního života hradu netrvala patrně nijak dlouho, v krajním případě mohla být kratší než 20 let, a tak je dost dobře možné, že ani nebyl zcela dostavěn. Během následujících století měnil se pak postupně v rozvaliny až v letech 1771 až 1773 místo znovu na krátko ožilo, když tam hrabě Chamaré hledal ukrytý poklad. V roce 2009 se Velešov stal součástí naučné stezky, v rámci čehož byl prostor hradu odlesněn a vybaven schodišti, odpočívadly a informační tabulí pro turisty. Projekt spolufinancovaný Evropskou unií stál jeden a čtvrt milionu korun. Vyhozené peníze, neboť od té doby lokalita úspěšně zarůstá nyní místy už naprosto neprostupnou vegetací.

Přístup:
Z Lhot u Potštejna po silnici směrem na Potštejn, Záměl. Za lomem, v esíčku před výjezdem z lesa (a před ostrou levotočivou zatáčkou) uhnout vpravo na prostranství sloužící jako malé parkoviště. Jedná se o výchozí bod naučné stezky vybavený altánem a informační tabulí. Pokračovat za závorou po zpevněné lesní cestě vlevo (nikoli pěšině vpravo). Po cca 230 m lze u křižovatky s vlevo odbočující lesní cestou (a) odbočit na ni a po zhruba 70 m uhnout na pěšinu vpravo, která vede po severozápadní hraně ostrožny až na hrad, nebo (b) pokračovat rovně asi 200 m a pak uhnout vlevo na lesní cestu, jež po nějakých 170 m přichází k hradu v místě prvního příčného příkopu. Obě cesty jsou vytyčeny turistickými značkami, varianta první o něco hůře.

GPS souřadnice: 50°4'47.352"N 16°17'45.945"E

Obr. 1 - Půdorys

Pozn. k fotografiím: (a) Směr pohledu uváděný u fotografií nebyl ve většině případů zjištěn zaměřováním na místě, nýbrž stanoven později mimo lokalitu za pomoci fotomapy, a z toho důvodu je nutné ho chápat jako orientační. (b) Některé fotografie pocházejí z doby přípravy okolo Velešova soustředěné naučné stezky a zachycují lokalitu pokrytou jen minimem vegetace, zatímco jiné, pořízené o zhruba 5 let později, ji představují jako znovu zarůstající. V případě, že je stejné místo zachyceno na fotografiích z obou období, následují tyto hned po sobě, aby je bylo možné bez problémů vzájemně porovnat.

Obr. 14 - Předhradí 2

Obr. 23 - Hlavní hrad 1

Obr. 28 - Hlavní hrad 6

Zdroje informací:
Článek ČTENÍ O HRADĚ VELEŠOVĚ, autor V. J. Sedlák, rok vydání 1970
Článek OSUDY KOSTELCE NAD ORLICÍ VE 14. STOLETÍ, autor Aleš Flídr, rok vydání 2007
www.hrady.cz | www.castles.cz | cs.wikipedia.org | potstejn.com | potstejn.cz

---

• Autorská práva k obr. 2 a ke zdrojům obr. 1 na této stránce nenáleží tomuto webu.
• Zdroj obr. 2: Informační tabule na parkovišti u začátku naučné stezky
• Zdroj půdorysu předhradí a hlavního hradu z obr. 1: Informační tabule u západního konce 2. příkopu
• Zdroj vrstevnic z obr. 1: geoportal.cuzk.cz