otomar-knihy.webnode.cz
Hodnocení (maximálně 10): 3 **********
Kniha je docela zajímavým průvodcem českou historií od pravěku až po konec 2. světové války, ovšem vyjma pasáží, kvůli nimž byla napsána především. Podle autorů je společným jmenovatelem lidských dějin snaha o napojení se na tzv. informační pole, popřípadě o jeho ovládnutí, a to vše za asistence démonů, beztělců, magie atd. Přesvědčují čtenáře, že se jednalo či jedná o hlavní pohnutku konání jak lovců mamutů, tak i mocných naší doby. A právě úporné roubování jejich teorie na události z každého historického období, včetně jen nedávné minulosti, působí jednoduše absurdně. Autoři měli naštěstí pro sebe tolik rozumu, že svůj výklad dějin ukončili rokem 1945, protože jinak by pravděpodobně prezentovali ve stylu celé knihy jakožto magickou válku například i Pražské jaro nebo Sametovou revoluci, a to už by, vzhledem k velkému počtu těch, kteří se na tyto události dobře pamatují, bylo jednoduše k smíchu. I tak nemá čtenář k těmto pocitům mnohdy daleko, vždyť například pevnosti z 1. republiky jsou přirovnávány k menhirovým řadám a zcela vážně popisovány jako schopné otevírat brány podsvětí a probouzet dávné beztělce i národní bohy. Kromě naznačených sporných vysvětlení některých událostí či faktů se v knize, možná úmyslně (aby vše do sebe zapadlo co možná nejhladčeji), objevují i nepřesné, zavádějící informace. Příkladem budiž pasáž o atentátu na Heydricha, kdy je Gabčíkův samopal STEN Mk II označován za spolehlivý a autoři tak mohou selhání při střelbě zdůvodnit nikoli nevhodnou volbě zbraně, ale tím, čím kvůli podpoře své teorie potřebují, černou magií. Je přitom známo, nehledě na zvláštnost vysvětlení samého, že zmíněný samopal měl problémy se zasekáváním při plném zásobníku, a rovněž tak se mimo jiné spekuluje o použití (a selhání) nového, nedostatečně vyzkoušeného střeliva, jehož nedostatky se naplno projevily až v další fázi války. Označit zbraň za spolehlivou je tedy minimálně neseriózní, a podobných případů by se pochopitelně dalo uvést více. Budiž zmíněn ještě alespoň jeden, jakožto vskutku názorná ukázka do očí bijící manipulace s fakty. V knize je uveden následující úryvek z Florentského kodexu: "Je jasné, že tento způsob měření času, je vynálezem ďábla, díky němuž může každých dvaapadesát let obnovovat podřízenost lidstva pod hrozbou blížícího se konce světa a vzbuzovat v těch lidech víru, že je to on, kdo prodlužuje čas a dává jim ho darem, čímž umožňuje světu pokračovat." O citát samotný nejde, naprosto zcestné je však jeho uvedení v souvislosti s Pražským orlojem, se kterým ve skutečnosti nemá ale vůbec nic společného. Pravda je totiž taková, že zmíněný text odkazuje na jeden z kalendářních systémů jihoamerických indiánů (v případě Florentského kodexu se jedná konkrétně o Aztéky, přičemž podobný kalendářní systém používali rovněž Mayové; viz článek Současné přírodní katastrofy a Mayové na tomto webu). Tento fakt ovšem autoři nikde neuvádějí. Ať už se tak stalo úmyslně nebo z obyčejné neznalosti, naznačuje to cosi o úrovni hodnověrnosti celého díla. Závěr: Ano, kniha čtenářům předkládá některé zajímavé historické souvislosti, ale její hlavní poselství, tedy to, že téměř každý krok mocných má být ovlivněn beztělci, informačním polem, démony, tvarovými zářiči, nelidmi, magickou válkou apod., je neskutečný blábol, o kterém vás pravděpodobně přestane bavit číst si již někde na 200. stránce, a to jich máte před sebou ještě téměř 550.
Zadní strana obalu: