Dobrodruh - Snílek - Romantik - Milovník přírody, historie, záhad a McDonald's

Záhady | Ve stopách von Schrecka (1. část)

27.3.2016

V polovině roku 1993 dorazila do redakce wrocławského deníku Słowo Polskie obálka. Neměla zpáteční adresu a z razítka vyplývalo, že byla odeslána z nedaleké pošty. Uvnitř se nacházely 3 stránky na stroji psaného textu.

Stálo tam, že pisateli je 86 let a že již 3 desetiletí přemýšlí zda, jak a komu vyjevit události, jichž se účastnil v lednu 1945. "Žiji v Polsku již skoro půl století, mám rodinu, klid, těším se dostatečnému blahobytu. Jsem vděčný za všechno, co mě po válce v životě potkalo, a proto dnes, kdy byly mé bezpečí a klid narušeny, předávám následující," uvádí pisatel v samém začátku. Ve zbytku dopisu se nejprve formou stručného životopisu představuje a pak už popisuje, jak se koncem války za tajemných okolností podílel na uložení jistých věcí do předem připravených úkrytů, a to, co s touto misí souvisí, včetně faktu, že rodina jeho minulost nezná a neměla by ji poznat. Podpis: (kdysi) Leonhard von Schreck, Hauptmann. Rukou psaná část podpisu je vyvedena gotikou.

Joanna Lamparska - novinářka, cestovatelka a spisovatelka, která se kromě jiného věnuje záhadám Dolního Slezska -, jež v redakci deníku, kam dopis přišel, v té době pracovala, část von Schreckova příběhu publikovala1. Následně byla záležitost zpracována v mnoha článcích a začala tak žít svým vlastním životem. Dokonce se objevili svědkové, kteří údajně kolonu náklaďáků, jež hraje ve von Schreckově misi důležitou roli, viděli.

Zhruba rok po prvním dopisu se v redakci wrocławského deníku objevil další. I když tentokrát pisatel uvádí jako svůj věk 96 let a podepsal se "L. von Schreckt", evidentně se v případě obou dopisů jedná o jednoho a toho samého autora.2 Obsah obou obálek se týkal stejné věci, ale ta druhá obálka byla podstatně objemnější. Kromě 1stránkového průvodního dopisu se v ní nacházelo dalších 17 stránek textu. Vše opět psané na stroji.

podpis1.gif
Obr. 1 - Podpis v 1. dopisu
podpis2.gif
Obr. 2 - Podpis v 2. dopisu

"Protože mé roky jsou již sečteny a nemám jistotu, jestli budu někdy moci informace, které mám, předat, rozhodl jsem se nyní vzpomínky zpřed půl století - sepsané kdysi v návalu domýšlivosti - předložit v zbeletrizované podobě. Jména jsou skutečná, místa také, zbytek je z části autentický, z části opřený o analýzu později zjištěných faktů... kdysi jsem psával něco jako deník a z toho čerpám, a skleróza mě netrápí (možná bohužel). (...) Zbytek je uveden v mé závěti, kterou vám předá notář po mé smrti. Jestliže mu v tom nikdo nezabrání. Vím, že lidé z Kameradenwerku3 mě usilovně hledají. Dej Bože, aby ještě dlouho", píše se v průvodním dopisu. A co těch 17 stránek dalšího textu? Ty představují právě onu v dopisu zmíněnou zbeletrizovanou podobu událostí.

Zbeletrizovaná verze je vskutku vzrušující čtení. Ještě víc vzrušující ale je, že se popisovaný příběh měl skutečně odehrát. A to je pro tento článek nejpodstatnější. Pokud jde o posouzení autentičnosti příběhu, pak se přímo nabízí jeho faktografické srovnání s prvním dopisem, který popisuje ty samé události, ale bez literárního "balastu". Přestože si obě verze neodpovídají zcela - což ostatně ani nemohou, když je poměr jejich stran 3/17 -, je nade vší pochybnost zřejmé, že pojednávají o tomtéž. Z rozporů či rozdílů, jež se tam vyskytují, jsou některé významnějšího charakteru, většina je však v podstatě naprosto zanedbatelná.

Na následujících řádcích je příběh zprostředkován. Nejedná se o verzi založenou na nějakých článcích nebo čemkoli jiném z druhé a další ruky. Je založena přímo na dopisech von Schrecka. Za základ přitom byla brána zbeletrizovaná podoba příběhu. Menší odlišnosti od verze v prvním dopisu jsou pominuty, na odlišnosti větší je upozorněno. Pasáže, jež nemají faktografickou hodnotu, jsou vynechány nebo silně zestručněny. Navzdory tomu, že je 1. dopis podstatně kratší než zbeletrizovaná verze, obsahuje některé důležité informace, které se v ní nevyskytují. Tyto informace jsou do textu zakomponovány. V dopisech používané bývalé německé názvy lokalit jsou převedeny na aktuální polské. Při 1. čtení příběhu doporučuji nevěnovat pozornost poznámkám, podle mého soudu je lepší vrátit se k nim až později.


Příběh von Schrecka:

Je 20. ledna 19454. Na základně Luftwaffe v Mirosławicích přistál 3motorový Junkers Ju 52. Vystoupili z něj 2 vyšší důstojníci SS. Jmenovali se Kaunitz5 a Flinneberg6 a byli očekáváni. Na letiště měl dorazit mimořádný vlak. Když se na železniční vlečce objevil, ukázalo se, že sestává z obrněné lokomotivy a 4 vagónů - 2 nákladních, 1 osobního a 1 plošinového s protiletadlovým dělem.

Jakmile souprava zastavila u rampy, několik esesáků z ochranky vlaku začalo z 1. vagónu vykládat plechem pobité bedny. Zároveň skupina ženistů z Waffen-SS vykládala z 2. vagónu malé bedýnky s výbušninami a dalším vybavením. Ženistům velel Leonhard von Schreck.

Vše vyložené se shromažďovalo v prostorách nevelkého skladu. Po nějaké době se na silnici od Gniechowic objevila kolona vozidel, která následně projela bránou letiště. Bylo to 30 vojenských náklaďáků7. První 3 přijeli k rampě skladišť u železniční vlečky, ostatní zůstali stát stranou. Řidiči opustili kabiny a nastoupili do posledního náklaďáku, který se vydal stejnou cestou zpět. Do 2 vozů byl přeložen náklad z vlaku, zbytek byl naložen bednami už v místě, odkud vyjely. Kolona vyrazila. Přes Rogów Sobócki směřovala k masivu hory Ślęża.

kolona.gif Obr. 3 - Kolona něměckých náklaďáků (ilustrační obrázek)

Tam se u lesovny v průsmyku Tąpadła shromáždila skupina 20 do hadrů oděných mužů8 hlídaných 15 esesáky doprovázenými 3 statnými psy. Bylo kolem 9. hodiny večer. Za svitu baterek se průvod vydal mírným svahem vzhůru. Po zhruba 30 minutách pochodu dorazili k otvoru ve skalní stěně dost vysoko v jihozápadním svahu hory. Připomínalo to ústí železničního tunelu. Tři vojáci se psy zůstali venku, zbytek průvodu vstoupil dovnitř.

Tunel byl vybetonovaný. Po 50 m se rozšiřoval v jakousi jeskyni asi tak 40 m dlouhou a zhruba 15 m širokou. Výška činila kolem 6 m. Když se po zapnutí agregátu rozsvítilo elektrické světlo, odhalilo v protější stěně ústí 2 mírně klesajících chodeb o rozměrech podobných ústí vstupního tunelu.

Mezitím po lesní cestě stoupala k tunelu kolona náklaďáků. Těch z letiště v Mirosławicích. Bez zastavení pokračovali do nitra hory. Tři vozy vjely do pravé z chodeb. Byla téměř 150 m dlouhá a končila vyztuženým prostorem jako v nějakém dole. Další náklaďáky zamířily do chodby vlevo.

Na betonem vylité podlaze jeskyně Kaunitz označil jisté místo. Čtyři z do hadrů oděných mužů účastnících se akce proto, aby vykonali hrubou práci, začali v určeném místě beton rozbíjet. Vzniklý velký otvor odhalil, že se pod podlahou nachází další místnost. Byla stejně rozlehlá jako jeskyně, ale mnohem nižší. Místnost měla betonovou podlahu, ze které uprostřed čněly vzhůru 2 objekty ve tvaru šedivých betonových katafalků. Až na zapojenou elektroinstalaci byla prázdná. Pracovníci dostali rozkaz složit do této místnosti náklad vozidla č. 23. Na ony vyvýšené betonové plochy postupně uložili 73 nevelkých plechem pobitých bedýnek. Poté, co se bedýnky ocitly na svém místě, byl vstupní otvor znovu zabetonován. Místnost pod podlahou jeskyně jakoby nikdy neexistovala.

Mezitím prováděli svou práci ženisté.

Mužů oděných do hadrů už nebylo třeba, a tak byli do jednoho povražděni.

Ženisté instalovali výbušniny do vstupního tunelu a pod skálu nad jeho ústím. Ústí chodeb vycházejících z jeskyně zabezpečili nástražnými náložemi. V 6 hodin ráno bylo vše hotové.

Vyšli ven. Po stisku odpalovacího ovládače roznětnice se skála nad ústím tunelu jakoby zvedla. Ozval se tlumený hřmot doprovázený oranžovým zábleskem. Ústí tunelu zmizelo. Na jeho místě teď byla rozlámaná skála, stromy a suť9. Podivnou shodou náhod stál v polovině vzniklého svahu - zapřený o balvany svými rozsochatými kořeny - úplně kolmo velký buk.

Všichni se vydali strmou stezkou dolů. Když dorazili k lesovně, nechal Kaunitz vyvézt ze stodoly osobní mercedes, který tam byl předtím schován. Kaunitz oznámil von Schreckovi, že se k němu má přidat. Nasedli do mercedesu a vyrazili směr Sulistrowiczki a Sobótka10.

Ostatní zůstali na místě. Krátce po 7. hodině ranní vyjel ze zděné stodoly velký MAN. Flinneberg odměnil vojáky za dobře odvedenou práci 2 lahvemi ruské vodky a usedl na sedadlo spolujezdce. Vojáci si obsah lahví rozdělili mezi sebou, pak vlezli na korbu náklaďáku. Vozidlo se dalo do pohybu. Mezi Nasławicemi a Sobótkou se zpoza kabiny začal ozývat křik a bušení. Překvapený řidič šlápl na brzdu. Na korbě uviděl křečovitě se zmítající těla. Vodka byla otrávená. Flinneberg zastřelil řidiče a usedl na jeho místo. Projel Sobótkou a po úzké cestě zamířil na Rogów Sobócki. Bokem minul letiště v Mirosławicích a spěchal na Gniechowice a Kąty Wrocławskie. Ve vzduchu zaregistroval nějaká letadla. Blížil se k dálnici. Podíval se vpravo a za zatáčkou spatřil u vjezdu na dálnici smíšenou německou kolonu. Letadla zaútočila. Kolona vozidel byla zničena a stejně tak skončil i náklaďák Flinneberga. Z těch, co se účastnili ukrývání tajemného nákladu na hoře Ślęża, už žili pouze Kaunitz a von Schreck.11

Ti mezitím směřovali zpět na letiště v Mirosławicích12. Dorazili tam v 7.20. Vzápětí Kaunitz převzal depeši v šedé obálce. Úkol ještě neskončil. Mercedes s oběma muži opustil letiště a vyrazil přes Strzelce a Wilków na Świdnici. Projel jí a pokračoval podél železniční trati vedoucí do Jedliny-Zdróje. Bylo skoro 9.30, když se ocitli v rozlehlé kotlině. Vpředu se nejasně rýsovala stavení velké vsi. Po pravé straně se terén pozvolna zvedal, přecházeje v dáli v řadu poměrně strmých kopců. Vlevo se tyčil masiv hory hustě porostlé smíšeným lesem. Z jejího vrcholu čněla majestátně k nebi věž středověké pevnosti - hradu Grodno. Kaunitz minul cestu vedoucí na horu - hned při oplocení bezstylového malého paláce - a vjel na příjezdovou cestu k malé železniční stanici Zagórze Śląskie.

Směrem od Jedliny-Zdróje přijížděl vlak. Podle všeho se jednalo o ten samý mimořádný vlak, se kterým se setkali na letišti v Mirosławicích, nyní ale měl jen osobní vagón a plošinový vagón s protiletadlovým dělem. Z vagónu vystoupilo 8 esesáků a 2 civilisté, kteří se jmenovali Rathke a Stampf, první z nich měl titul doktor inženýr, druhý byl oslovován doktore. Esesáci se pustili do sundávání terénního volkswagena z plošiny a vykládání 3 dost velkých beden z osobního vagónu. Civilisté přistoupili ke Kaunitzovi a jeden z nich, Rathke, mu předal obálku. Obsahovala další pokyny z Berlína.

Bedny byly uloženy v budově nečinné stanice. Za chvíli měl pro ně přijet vůz, což dostal na starosti velitel esesáků, jmenoval se Biewald13. Kaunitz, von Schreck a oba civilisté se rozhodli nečekat a pěšky se vydali napřed. Vstoupili do lesa na druhé straně silnice a pohodlnou cestou stoupali k hradu. Nahoře se za několika schody nacházela velká dubová brána lemovaná sgrafity lva třímajícího v rozevřených tlapách portál.

hrad-stara_fotografie.gif Obr. 4 - Letecký snímek hradu Grodno pořízený někdy v letech 1930 až 1944

Za hodinu se před hradem objevil vůz tažený 2 koňmi. Ze všech stran ho podpírali esesáci. Poté, co vůz zastavil, vynesli bedny do průjezdu v budově s bránou. Koně byli přepřaženi - tak, že stáli obráceně - a vůz sjel zadní částí napřed po strmé cestě zpět dolů.14

Bedny byly přeneseny do dubovým táflováním obložené chodby v horní části hradu. V jejím středu se nacházel nevelký dvůr se studnou. Na východní straně se tyčilo téměř netknuté obytné křídlo, na jihu druhé a ze západní strany15 uzavírala dvůr renesanční ruina křídla vypáleného v dávných dobách. Mezi množstvím odhrnutého sněhu zela díra vedoucí do sklepů pod ruinou. Do těchto sklepů esesáci snesli 2 bedny16 pobité tlustým plechem a zabezpečené impregnovanou plachtou. Třetí bedna obsahovala výbušniny, rozbušky, kabely a další s tím související vybavení.

Sklepy byly zaminovány a vstup odstřelen, stejně jako přední stěna ruiny, jejíž trosky odstřelený vstup zavalily, takže neexistovalo nic, co by na jeho existenci ukazovalo. Výbuch vyrazil skla v oknech východní části hradu a strhl několik kusů omítky. Rathke nakázal na rozvaliny nahrnout sníh a umístit tam nějaké keře, uklidit střepy z místností a zpod stěny odstranit popadanou omítku, aby po jejich činnosti nikde nezůstala žádná stopa. Pak spolu se Stampfem, Kaunitzem a von Schreckem sešli po lesní cestě k silnici, načež pokračovali k železniční stanici.

Čekal je ještě jeden úkol17. Jednalo se o ukrytí malé, ale velmi důležité skříňky. Podle instrukcí ji měli mimořádně zabezpečit. Jako vhodné pro takový účel bylo vybráno místo pod východní stěnou věže malého kostelíku v nedaleké vsi Niedźwiedzica. Starý úkryt pamatující Lützova.

Rathke se Stampfem nasedli do terénního volkswagenu, Kaunitz s von Schreckem do mercedesu a vyrazili. Po 5 minutách jízdy po sněhem zapadané silnici se ocitli u na kraji malé vsi stojícího kostelíku. Byla již úplná tma. Obkroužili kostelík a stanuli pod věžičkou. Stampf za pomoci páčidla uvolnil jednu z desek chodníčku lemujícího z té strany patu věže; někdo už předtím z toho místa odhrnul sníh. Ve světle baterek se objevil otvor vyložený kamennými deskami. Byl tak široký, aby se jím mohl protáhnout člověk.

Von Schreck se spustil skrz otvor dolů. Ocitl se v místnosti pod věží. Byla to maličká krypta, tak nízká, že se tam dalo pohybovat jen na kolenou nebo v podřepu. V kamenné stěně vězela náhrobní deska zpodobňující dítě v dlouhém rouchu. Postavu obklopovaly poněkud už setřelé gotické nápisy. Data sahala k počátku 16. století. Schreck uchopil okraj desky. Otevřela se jako dvířka. Snadno, bez nejmenšího hluku. Ocelové čepy fungující jako panty byly dobře namazané. Za deskou se nacházela komora něco přes 1 m dlouhá a zhruba 60 cm široká i vysoká. V ní stála malá zčernalá stříbrná rakev. Von Schreck pootevřel víko a položil skříňku na zetlelým brokátem ovinuté kostičky. Víko rakve zajistil náloží tak, aby jeho zdvihnutí nezpůsobilou osobou přivodilo výbuch. Dalšími 3 náložemi zabezpečil náhrobní desku a dalšími 2 podlahu krypty a vstupní desku chodníčku. Tu pak usadili opatrně a pečlivě zpět na své místo - tak, aby nic nenaznačovalo, že byla zdvižena - a zasypali ji sněhem. Bylo hotovo. Mercedes s Kaunitzem a von Schreckem vyrazil směrem, odkud přijeli, na Zagórze Śląskie, zatímco volkswagen se s oběma civilisty vydal směrem opačným, na Wałbrzych.

Zbývala necelá hodina do půlnoci, když vůz s Kaunitzem a von Schreckem zastavil na silnici mezi Klecinem a Kraskówem18. Bylo slyšet jakási letadla. V dálce se objevila světla automobilu. Blížila se. Kaunitz něco vyndal z kapsy na dveřích a vložil to do kapsy svého koženého pláště. Ze schránky vyňal pistoli a požádal von Schrecka, ať zůstane v autě, že musí něco prověřit. Vystoupil a začal gestikulovat na přijíždějící malý náklaďák. Ten zastavil. Kaunitz starému řidiči nevybíravým způsobem vyčetl nezodpovědné chování, když jsou ve vzduchu letadla.

Pak sáhl do kapsy a hodil do kabiny náklaďáku odjištěný granát. Kabina vzplála. Von Schreck vyskočil z mercedesu. Rychlým pohybem vyndal z pouzdra pistoli. Pozdě. Kaunitz v půlobratu 2x vystřelil. Obě rány zasáhly von Schrecka do prsou. Klesl na kolena a pak padl tváří do sněhu.

Kaunitz pohlédl na náklaďák. Díky tomu co vezl, hořel jako pochodeň. Burácející letadla je nakonec ignorovala a zmizela kamsi na západ. Zavládlo ticho. Kaunitz kopnutím shodil tělo von Schrecka do příkopu, načež usedl do mercedesu a vyrazil směrem na Wrocław.

Za nějakou dobu - netrvalo to ale nijak dlouho - se na místě objevila hlídka vojenské policie. Scéna na ně působila dojmem, že náklaďák zasáhla letadlem svržená bomba. Mysleli si, že von Schreck v tom vozidle jel. Jak se ukázalo, byl těžce zraněn, ale žil, a tak ho předali zdravotníkům.

Po téměř 2 týdnech, 3. února, se von Schreck probral v polní nemocnici v Strzegomu19. Doktor mu vysvětlil, že střely zasáhly obě plíce, přičemž ho od smrti dělilo jen několik milimetrů, a ujistil ho, že se uzdraví. Sdělil mu rovněž, že informace o tom, co se stalo, byly předány jeho jednotce.

Uběhly necelé 2 týdny, když se kvůli blížící se Rudé armádě přistoupilo k evakuaci nemocnice. V souvislosti s tím telefonovali 15. února do nemocnice z gestapa. Za chvíli si měli přijet pro von Schrecka. Sanitářce, jmenovala se Heidi Urnbein, připadal jako dobrý člověk, a tak se rozhodla ho před gestapem varovat a pomoci mu v útěku. Ještě ne zcela zotaveného von Schrecka provedla zahradou, mezi ploty a jakousi temnou uličkou až do vysokého starého činžáku s dvorem. Zanechala ho v malém bytečku ve 3. patře a rychle se vrátila do nemocnice.

Ani ne za čtvrthodinu se před nemocnicí objevilo gestapo. Ze 2 osobních mercedesů vystoupilo 6 mužů, kteří vzápětí vešli dovnitř. Byli ještě na chodbě, když tam vpadl zpanikařený saniťák. "Rusové jsou tady!" zařval a utíkal k východu do zahrady. Gestapáci nečekali na potvrzení této informace, vyběhli z budovy, usedli do vozů a co nejrychleji odjeli po legnické silnici na západ (sic).20

Doktor inženýr Johann Rathke zastřelil 11. března ve svém domě ve Wałbrzychu, v městské části Podgórze II, své děti, manželku a matku a pak spáchal sebevraždu oběšením. Doktor Stampf byl zabit 19. března v Berlíně, když utíkal sutí zasypanou alejí podél oplocení budov obsazených ministerstvem zahraničí21. Velitel esesáků Biewald bydlel až do roku 1956 nebo 1957 ve Wałbrzychu, hned vedle někdejšího domu Rathkeho. K osudu ostatních lidí, kteří měli něco společného s akcí na hradě Grodno, se von Schreck nijak nevyjadřuje. V případě kostelíku v Niedźwiedzici zůstali z těch, co se tam účastnili ukrývání tajemného nákladu - stejně jako u hory Ślęża -, naživu pouze Kaunitz a von Schreck.

Mnichov, 26. června 1945. "Meine Herren! Dnešním dnem zahajujeme realizaci plánu 'Loengrinn'."...


Jak již bylo uvedeno výše, von Schreck používal původní německé názvy lokalit. Všechny se je podařilo ztotožnit s aktuálními polskými názvy, přičemž vyšlo najevo, že v několika případech se von Schreckem použitý název od toho historicky správného drobně liší. Tyto drobné odlišnosti lze jistě bez námitek přičíst tomu, že dané lokality mají už desítky let názvy polské a že jejich německou verzi autor napsal prostě tak, jak si ji pamatoval. Pro úplnost následuje přehled obou verzí názvů.

Přehled názvů lokalit (za lomítkem verze použitá von Schreckem):

Je ten příběh pravdivý? Je smyšlený? Anebo se pravda nachází někde mezi tím? Ještě v roce 1945, na podzim, došlo v lesovně v průsmyku Tąpadła k vyvraždění celé rodiny německého polesného. Je to jen náhoda nebo byli svědky něčeho, kvůli čemu museli zemřít? V roce 1979 údajně stále žili v Sobótce 2 lidé, kteří na vlastní oči viděli, jak v únoru 1945 po zhruba týden projížděli Sobótkou od soumraku do 22. až 24. hodiny zaplachtované náklaďáky. Přijížděli od Wrocławi a směřovali na Tąpadła. Von Schreck v 1. dopisu tvrdí, že na hradě Grodno nedávno spatřil mezi německými turisty Kaunitze. Ve 2. dopisu uvádí, že před 2 týdny viděl u hory Ślęża muže, v němž poznal někdejšího vyššího důstojníka RSHA22, prý spojeného s kanceláří Bormanna. Znamená to něco? Monitorovali situaci? Prověřovali snad, jaké jsou možnosti dostat se k desítky let ukrytým depozitům? Von Schreck k věrohodnosti příběhu prohlašuje, že to, o čem píše, se opravdu stalo, že v lednu 1945 byl zřízen zvláštní oddíl Brieg, který dostal za úkol "zajistit" staré paláce, ruiny hradů a pozůstatky fortifikačních prací, přičemž on měl být členem tohoto oddílu. Přímo k věrohodnosti zbeletrizované verze příběhu pak tvrdí, že "jména jsou autentická, místa také, zbytek je z části skutečný, z části opřený o analýzu později zjištěných faktů".

Dobrá, máme tu tedy vzrušující příběh, který když nic jiného, tak - pokud se do něj člověk ponoří - slibuje zažít netuctové dobrodružství. Ten příběh obsahuje nemalé množství pozoruhodných informací, jež jsou zároveň dostatečně konkrétní. Ne, té nabídce nelze odolat, na to je příliš lákavá. Nastal čas vydat se ve stopách von Schrecka.

Bylo rozhodnuto všechna pro příběh zásadní místa navštívit a pokusit se zjistit, zda se události mohly odehrát tak, jak je von Schreck vylíčil. Těmi zásadními místy jsou: letiště v Mirosławicích, hora Ślęża, železniční stanice Zagórze Śląskie, hrad Grodno a niedźwiedzický kostelík. Na následujících řádcích budou postupně představeny výsledky tohoto pátrání, přičemž pořadí jednotlivých lokalit bude stejné, v jakém vstoupily do vyprávění von Schrecka.

Ale ještě než "přistaneme" na mirosławickém letišti, podrobíme zkoušce ohněm část příběhu související se smrtí doktora Stampfa. Von Schreck uvádí, že byl pohřben ve Wałbrzychu, v městské části Podgórze II, a to na hřbitově, který dnes již neexistuje. Tyto informace nejsou pro podstatu příběhu nijak důležité, ale právě proto mohou sloužit jako jisté měřítko věrohodnosti. Pokud by se totiž autor držel skutečnosti i v těchto nevýznamných bodech, pak vzrůstá pravděpodobnost, že tak činil i v záležitostech podstatných. A s takovým vědomím se pochopitelně každé pátrání zahajuje o poznání natěšeněji než bez něj. Otázka tedy zní: existoval za 2. světové války v inkriminovaném místě hřbitov, který byl později zrušen?

První, čím obvykle nějaké pátrání začínám, je pohled do mapy. Co ukázal? Žádný nápis "zrušený hřbitov" se nekonal. Poblíž kostela se sice hřbitov nacházel, jenže ten byl veskrze aktuální. Ani na fotomapě nebilo do očí nic, co by napovídalo, že se jedná o pozůstatek hřbitova. Ono se vlastně není čemu divit. K osudům prostoru, kde se hřbitov rozkládal, se von Schreck nijak nevyjádřil, takže nebylo jasné, zda zůstal ležet ladem, byl zastavěn nebo skrz něj vede silnice, stejně jako třeba v případě spojeném s místem posledního odpočinku Daisy von Pless, apod. Pokud nezůstal ladem, na fotomapě jeho zbytky nenajdeme, a i kdyby ladem zůstal, ani pak nemusí být k poznání, zvláště v případě, kdy nevíme přesně, kde ho hledat.

Aktuální mapy nepomohly, ale co ty starší? Dívám se na starší mapu z polské éry, zjišťuji, zda a jak je tam zaznačen hřbitov, jenž stále existuje. Je. Teď bylo třeba se podívat, jestli se něco takového nevyskytuje i jinde v dané lokalitě. Poněkud oddaluji pohled a... jen něco málo na sever od existujícího hřbitova se nachází oblast, která je vyznačena úplně stejně. Z aktuálních map vím, že dnes tam žádný hřbitov není. Ještě prohledávám zbytek lokality, ale nic takového už nenacházím. Ona oblast sice není opatřena nápisem, ovšem to není ani aktuální hřbitov a grafická podoba obou objektů si odpovídá.

Vypadá to nadějně, ale jistotu ještě nemám. Jako ohař se pouštím po čerstvé stopě. Doufám, že minimálně to samé naleznu i na staré německé mapě. Je to tak! Mapa z roku 1936 zachycuje aktuální hřbitov, byť je oproti dnešku o poznání menší, a stejně označená oblast je i severně od něj. Přestože se tam ani v tomto případě nenachází nápis, jenž by objekt jednoznačně identifikoval jako hřbitov, to, že se o hřbitov jedná, považuji již za dostatečně průkazné. I tak ale zkouším pátrat dál.

Odměnou mi je fragment plánu z roku 1931. Je na něm přesně ta část Wałbrzychu, která mě zajímá. Potenciální oblast hřbitova, jehož existenci se snažím potvrdit, je opatřena nápisem "Friedhof der evangelischen Kirchgemeinde". Hřbitov evangelické církevní obce. A dokonce je na ní zachycena i nějaká stavba označená jako Friedhofskapelle. Hřbitovní kaple.

I ty nejmenší stíny pochybností, které po analýze map zbyly, se nyní rozplynuly. Na tom místě skutečně býval hřbitov. Protože je zachycen na mapách předválečných i poválečných, logicky se tam nacházel i za války. A dnes už neexistuje. Jestli tam byl pohřben doktor Stampf, to samozřejmě nevím. Nicméně tvrzení o tehdy fungujícím a dnes už zrušeném hřbitově se potvrdilo. Von Schreck zkouškou ohněm prošel.

Pozn.: Po najetí myší na následující obrázky se k nim zobrazí podrobnější informace.

hrbitov_1.gif Obr. 5 - Zrušený hřbitov 1

hrbitov_2.gif
Obr. 6 - Zrušený hřbitov 2
hrbitov_3.gif
Obr. 7 - Zrušený hřbitov 3

hrbitov_4.gif
Obr. 8 - Zrušený hřbitov 4

hrbitov_6.gif
Obr. 10 - Zrušený hřbitov 6
hrbitov_5.gif
Obr. 9 - Zrušený hřbitov 5

hrbitov_7.gif
Obr. 11 - Zrušený hřbitov 7

< pokračování >

< vstup do fóra >

Poznámky:
1 Později ho v upravené podobě publikovala celý v knize Tajemnice ukrytych skarbów.
2 V tomto článku je pro osobu pisatele dopisů jednotně používána varianta jména z 1. dopisu, tj. "von Schreck".
3 Poválečná tajná nacistická organizace založená v dubnu 1946.
4 V 1. dopisu se jedná o 18. ledna.
5 V 1. dopisu se jmenuje Küchler.
6 V 1. dopisu tato osoba nefiguruje.
7 Nebo 31, z původního textu to není zcela jasné, když si údaje na různých místech textu neodpovídají; v prvním dopisu je uvedeno, že jich bylo kolem 20.
8 V 1. dopisu se hovoří o nějakých 30 neznámých pracovnících, kteří vstupují na scénu na letišti, kam byli dopraveni oním mimořádným vlakem.
9 V 1. dopisu je uvedeno, že povstalá suť vypadala přirozeně a že ji navíc zamaskovali naaranžováním keřů, stromků a trávy.
10 V 1. dopisu je uvedeno, že odjeli do Świdnice.
11 V 1. dopisu se děj tohoto odstavce nevyskytuje, je tam pouze zmínka, že důstojníci ženistů byli pravděpodobně zabiti.
12 Viz poznámka 10.
13 V 1. dopisu se Biewald objevuje na scéně na letišti, a to před příjezdem vlaku, zatímco zde naopak vůbec nevystupuje, jak vyplývá z poznámky 14. Existuje také rozpor v jeho hodnosti, když je v 1. dopisu uvedeno Hauptscharführer a v 2. Untersturmführer.
14 Podle 1. dopisu se část příběhu popsaná v tomto a 2 předchozích odstavcích odehrála jinak. Výše bylo uvedeno, že Kaunitz s von Schreckem jeli do Świdnice, nikoli na letiště (viz poznámky 10 a 12). Jel s nimi i doktor Stampf, který se podle 1. dopisu neobjevil na scéně až nyní, nýbrž byl s von Schreckem už od začátku akce. Jméno Stampf se přitom v 1. dopisu nevyskytuje. Jeho postavě se s jedinou výjimkou říká pouze doktor (tou výjimkou je uvedení jména, pod kterým byl pohřben, přičemž to jméno zní Lienger, viz poznámka 21). Ve Świdnici na ně čekal civilní náklaďák. Von Schreck poznal muže, který ho řídil, protože studovali na stejné škole. Byl to Ing. Johann Rathke. Společně pak pokračovali do Zagórze Śląskieho, kde počkali, až nastane tma a pak vyjeli k hradu Grodno.
15 Von Schreck uvádí východní, ale evidentně se jedná o chybu, protože tuto stranu zmínil již dříve.
16 V 1. dopisu se jedná o 1 bednu.
17 V 1. dopisu tento úkol nefiguruje, tzn., že část příběhu popsaná v tomto a 2 následujících odstavcích se vyskytuje pouze ve zbeletrizované verzi. Podle 1. dopisu odjeli Kaunitz s von Schreckem ze Zagórze Śląskieho směrem na Wrocław.
18 V 1. dopisu je uvedeno, že vůz zastavil za Gniechowicemi.
19 V 1. dopisu se jedná o civilní nemocnici v Kątech Wrocławských.
20 Podle 1. dopisu se část příběhu popsaná v tomto a předchozím odstavci odehrála jinak. Von Schreck ležel v nemocnici do začátku února, kdy se v Kątech Wrocławských začalo objevovat ohromné množství lidí evakuovaných z Wrocławi. Atmosféra byla velmi nervózní. Blížili se Rusové. Von Schreck z nemocnice utekl a dorazil do Dzierżoniówa.
21 V 1. dopisu není způsob smrti specifikován, ale je tam uvedeno, že byl pochován začátkem května 1945 na dnes již neexistujícím hřbitově ve Wałbrzychu, v městské části Podgórze II, pod jménem Lienger (jméno Stampf se v 1. dopisu nevyskytuje, když se jeho postavě až na jedinou výjimku - kterou je právě zmínka o jméně, pod kterým byl pohřben - říká pouze doktor).
22 Zkr. Reichssicherheitshauptamt, č. Hlavní říšský bezpečnostní úřad.


Zdroje informací: uvedeny pro celý článek společně v poslední části článku


• Autorská práva k obrázkům 1, 2, 3, 4, 6 a 7 a ke zdroji obr. 5 na této stránce nenáleží tomuto webu.
• Zdroj obrázků 1 a 2: dopisy von Schrecka
• Zdroj obr. 3: g503.com
• Zdroj obrázků 4, 6 a 7: dolny-slask.org.pl
• Zdroj mapy z obr. 5: mapy.amzp.pl

prestonchild.com