Záhady | Nacistické Stonehenge, příběh jedné blamáže

24.1.2014

Severně od Ludwikowic Kłodzkých stojí v kdysi průmyslovém údolí podivná, známému prehistorickému Stonehenge podobající se železobetonová stavba pocházející z doby, kdy toto území patřilo Německu. Dvanáct cca 10 m vysokých štíhlých sloupů podpírá podobně štíhlý prstenec o průměru zhruba 30 m. Laikovi není a nemůže být na první pohled zřejmé, k čemu toto zařízení sloužilo. Zvláštní tvar i proporce objektu a fakt, že se nedaleko nacházejí podzemní prostory z doby nacistické Třetí říše, tak doslova dráždí fantazii.

Obr. 1 - Průmyslové údolí

S možným vysvětlením přišel roku 2001 ve své knize Prawda o Wunderwaffe polský spisovatel a badatel Igor Witkowski. Popisuje tam tajný německý projekt s názvem Zvon (Die Glocke). Názory na to, co Zvon vlastně představuje, se různí, přičemž eskalují od zázračné zbraně, přes pohon létajících disků až po stroj času. Witkowski tvrdí, že záhadná stavba byla určena k jeho testování. Jedním z faktorů, které ho údajně přiměly k uvažování tímto směrem, je podobnost stavby se zařízením využívaným při zkoušení součástí pohonu (listů rotoru) helikoptér. Toto zařízení bývá v angličtině označováno jako "fly-trap" a Witkowski tak začal tajemnému objektu říkat "Mucholapka". Tento název, sice ne vysloveně špatný, ale v dané souvislosti poněkud necitlivě zvolený překlad zmíněného anglického výrazu (většina z nás si pod termínem "mucholapka" nejspíš vybaví ony lepivé papírové spirály, nikoli sítí definované válcovité těleso), se navzdory své nelogičnosti rychle ujal a je dnes pro tuto stavbu běžně používán.

Obr. 2 - Testování součástí pohonu helikoptér 1

Obr. 4 - Testování součástí pohonu helikoptér 3

Obr. 3 - Testování součástí pohonu helikoptér 2

Obr. 5 - Testování součástí pohonu helikoptér 4

Názory Witkowského zařadil do své knihy The Hunt for Zero Point, jež vyšla rovněž v roce 2001, Nick Cook, když ještě předtím lokalitu, kde se Mucholapka nachází, spolu s Witkowským navštívil. I když se dá říci, že Cook k Witkowského tvrzením zaujal neutrální postoj, nic to nemění na faktu, že se díky jeho knize Witkowského teorie o účelu Mucholapky už krátce po svém vzniku rozletěla do celého světa. Tento proces podpořil o něco později, v roce 2003, i sám Witkowski vydáním své knihy v angličtině, a to pod názvem The Truth about the Wunderwaffe (česky vyšla roku 2009 jako Pravda o Wunderwaffe). Šíření Witkowského teorie napříč hranicemi prostřednictvím anglicky psané literatury mělo za následek, že teorie i autor sám nabývali na popularitě; zároveň však stálo na počátku konce jejich věrohodnosti.

Možnost, že by tzv. Mucholapka byla součástí nacistických pokusů upoutala pozornost Gerolda Schelma, jednoho z trojce badatelů provozujících web zabývající se Filadelfským experimentem (známým též jako experiment Philadelphia či projekt Duha). Prostřednictvím e-mailu několikrát Witkowského požádal o předložení důkazů. Marně. V srpnu 2005 se tak, využívaje faktu, že díky shodě okolností pobýval nedaleko polských hranic, vydal, vybaven knihou Nicka Cooka, místo osobně prozkoumat. I když se zaobíral lokalitou jako celkem, hlavním cílem byla Mucholapka. Procházel téměř opuštěným údolím a postupně identifkoval jednotlivé, vegetací více či méně pohlcené, objekty z Cookovy knihy. Během průzkumu Mucholapky si všiml, že čas od času kolem procházejí lidé. Když se blížila 3členná rodina: otec, matka a syn, rozhodl se muže oslovit, aby se o lokalitě dozvěděl něco víc. Měl štěstí a to hned dvojnásobné, neboť nejenže otec i syn mluvili anglicky, ale otec mu navíc během rozhovoru prozradil, že podobnou stavbu viděl nedaleko Wrocławi, v městečku Siechnice, kde dosud plnila funkci podstavce chladící věže tamní elektrárny. Schelm se samozřejmě vydal i tam, aby se o tom přesvědčil na vlastní oči. Svá zjištění z obou míst pak v listopadu 2005 zpracoval do zprávy, kterou zveřejnil na svém webu. Rozmetala Witkowského teorii na kusy.

Vzhledem k tomu, že v prosinci 2006 byl podobně laděný článek publikován i v populárním polském časopise zaměřeném na hledače pokladů a vyznavače dobrodružství Odkrywca, zdálo by se, že Witkowského naprosto zdiskreditovaná teorie neodvratně zmizí v propadlišti dějin. To se ovšem nestalo.

Na polských fórech se sice běžně objevují názory stavějící mezi Mucholapku a chladící věž rovnítko, nicméně teorii o souvislosti s německými pokusy převzali další autoři a ta se tak nekontrolovatelně šíří dál, přičemž lidé, kteří se o takové záležitosti zajímají, ji po prvním kontaktu s ní v dobré víře přijímají tak, jak je jim předkládána: jako zvláštní, leč smysluplnou hypotézu, či dokonce jako fakt. Typickým příkladem takovéhoto nanejvýš neseriózního přístupu je kontroverzní americký seriál Ancient Aliens (česky Vetřelci dávnověku). Poprvé byl vysílán v roce 2010 (pilotní díl o rok dříve) a ve stejném roce, v jeho druhé polovině, došlo na 5. díl 2. série, který pojednával o vyspělých technologiích nacistické Třetí říše, v rámci čehož informoval rovněž o Mucholapce. Vzhledem k datu uvedení seriálu měli jeho tvůrci dostatek času k tomu, aby v případě zodpovědného studování problematiky narazili nejen na Witkowského teorii, ale i na názory ztotožňující Mucholapku s podstavcem chladící věže, aby celou záležitost posoudili a objektivně vyhodnocenou předložili svým divákům. A jak to dopadlo? V daném díle vystupuje sám Witkowski a tvrdí: "V tomto údolí jsou 3 bezpečnostní perimetry, které oddělují jednu oblast od druhé. Uvnitř vnitřního kruhu stojí tato velmi podivná stavba". Má na mysli Mucholapku a hlas komentátora navazuje: "Mnoho odborníků se domnívá, že stavba sloužila jako betonová základová deska chladící věže využívané uhelným dolem." Toť vše o chladící věži. Záležitost je odbyta bez jakéhokoli obrázku, jediným souvětím. V kontrastu s tím pak následuje celá pasáž vysvětlující možnou souvislost Mucholapky se Zvonem podporovaná samozřejmě působivými grafickými ztvárněními takového spojení.

Je zajímavé, že kromě Witkowského se najdou i další lidé, kteří tváří v tvář skutečně neprůstřelným důkazům o opaku odmítají teorii představující Mucholapku jako testovací zařízení Třetí říše opustit. Tento jev nezdá se být dominantním, nicméně vyskytuje se, jak vyplývá například z polských fór. Ale zpět na začátek. Witkowski údajně spojení Mucholapky s chladící věží zvažoval, ale zavrhl ho kvůli přítomnosti betonového kanálu se silnými elektrickými kabely, které tam dle jeho soudu neměly za normální situace co dělat. Některé detaily, jež k chladící věži standardně patří, tam podle něj zase naopak chyběly. Poté, co Witkowského seznámil se svými zjištěními Gerold Schelm, napsal mu Witkowski koncem listopadu 2005, že tam nebyly "žádné stopy potrubí, ani v kanále ani v nedaleké elektrárně". A pokračoval: "Nabídl jsem tak jinou hypotézu, že to nebyla chladící věž, ale upřímně řečeno nemám žádný důkaz ohledně účelu, myslím tím, že to nebylo ve zdrojích zmíněno, až na to, že pokusy byly vykonány v bazénu..." Kvůli aktuálnímu stavu lokality, jenž bude objasněn dále, není už dnes povrchovým průzkumem možné tvrzení Witkowského o existenci jednoho či neexistenci druhého potvrdit ani vyvrátit. Tak či tak, nevrhá to zrovna příznivé světlo na způsob, jakým Witkowski nakládá s fakty. Přítomnost žádného kabelu stejně jako absence jakéhokoli očekávatelného prvku 50 let od chvíle, kdy mělo být zařízení naposledy v provozu, totiž při konfrontaci s chladící věží v Siechnici jednoduše neobstojí.

Kdo by snad nyní dospěl k závěru, že absurdnost popsané situace nelze už ničím přebít, mýlil by se. V roce 2013 totiž došlo k události, jež se stala impulsem pro napsání tohoto článku: v prostoru kolem Mucholapky bylo vybudováno muzeum. Trocha vojenské techniky, lavičky, slunečníky, plot, vstupné a k návštěvě muzea lákající poutače zobrazující Mucholapku v obležení nacistických zázračných zbraní. V rámci projektu bylo upraveno okolí Mucholapky a zahrnut prostor pod ní. To, co se tam nacházelo, ať už Witkowským popisované silné kabely, nebo cokoli jiného, zmizelo pod vrstvou zeminy. I pro střízlivě uvažující lidi, kteří odmítají považovat Mucholapku za něco, co evidentně nebyla, mělo místo zvláštní, zádumčivou, tajemnou atmosféru vyplývající z jeho opuštěnosti a účinky zubu času odrážejícího stavu. Tato atmosféra je nyní nenávratně pryč.

Mucholapka a podstavec chladící věže v Siechnici jakoby si z oka vypadly. Odpovídají si nejen tvarem, ale i rozměry. Existují však i další objekty, které se Mucholapce podobají. Hned dva takové se nacházejí severozápadně od hory Barbarka jižně od Wałbrzychu, 600 m severozápadozápadně od osamocené budovy dětského domova na ulici Moniuszki, č. p. 118. Stojí tam, bok po boku, obklopené středně vzrostlými stromy, jako jedna z posledních připomínek šachty Henryk (Graf-Hochberg-Schacht), jíž byly kdysi technickým zázemím. Je u nich zachován i prostor pod podstavci a lze si tak na jejich příkladě udělat jistou představu o tom, jak to, byť v jiném měřítku, mohlo vypadat u Mucholapky.

Obr. 6 - Chladící věže šachty Henryk 1

Obr. 8 - Chladící věže šachty Henryk 3

Obr. 10 - Chladící věže šachty Henryk 5

Obr. 7 - Chladící věže šachty Henryk 2

Obr. 9 - Chladící věže šachty Henryk 4

Obr. 11 - Chladící věže šachty Henryk 6

Fakt, že někteří lidé přijmou Witkowského teorii za svou, lze pochopit i omluvit, ale pouze tehdy, když jim jiné než Witkowským předkládané informace nejsou známy. To ovšem zcela jistě není případ zakladatelů zmíněného muzea. Pokud se totiž kdokoli rozhodne ke zřízení muzea právě na takovém místě, pak se danému tématu nepochybně již nějakou dobu věnuje a je tudíž prakticky nemožné, aby o chladící věži v Siechnici nevěděl. Muzeum přesto stojí a jedno je tak jasné: nikoli pravda, nýbrž byznys je to, oč tu běží. To samé lze říci i v případě Igora Witkowského. Je mu 50 let a dosud napsal kolem 50 populárně naučných publikací. To znamená průměrně 2 knihy ročně. Kolik času a péče asi věnoval zjišťování, analýze a prověřování zdrojů, když je předkládá svým čtenářům v tak hektickém tempu? Výsledkem pak je Mucholapka: evidentní blábol, který se během pár let dostal některým lidem natolik pod kůži, že ačkoli byl po zásluze popraven, žije si dál svým vlastním životem.

Tento článek vznikl z pocitu otrávenosti nad tím, jak někteří lidé nakládají s fakty a bez skrupulí dělají z lidí hlupáky, nad dobou, kdy byznys válcuje vše, včetně pravdy, místo níž jsou nám v jejím rouše předkládány i ty nejnehoráznější výmysly. Witkowského teorie stála na začátku příběhu a na jeho konci pak, jako pomyslná třešnička na dortu, výstavba muzea. De facto se přitom spíš než o válečné muzeum jedná o muzeum manipulace, ignorance, blamáže, drzosti, bláhovosti a hlouposti; to podle toho, na které straně kasy ten který člověk stojí. Má smysl takové místo navštívit? To záleží na motivaci. Za zájmu hodné objekty však lze rozhodně označit 3 nedaleké železniční viadukty na trati jižně od Mucholapky. Jeden na okraji vsi Ludwikowice Kłodzkie, druhý poblíž vsi Jugów a třetí ve městě Nowa Ruda (přes ulici Zatorze). Všechny původně pocházejí z 2. poloviny 19. století. Původně proto, že poslední z nich byl v samém závěru 2. světové války vyhozen německou armádou do povětří. Na jeho místě pak vznikl nejprve provizorní dřevěný most, nazývaný "most smrti". Při jeho stavbě skutečně došlo k smrtelnému úrazu, ale i po dokončení byl provoz na něm natolik nebezpečný, že vlak přes něj přejížděl výhradně bez pasažérů, když je před vjezdem na most vyložil a na konci mostu zase nabral. Dřevěný most posléze nahradily ocelové segmenty položené na beton-zděných pilířích. K instalaci druhé, paralelní řady ocelových segmentů nikdy nedošlo. Popsané skutečnosti jsou důvodem, proč se konstrukce tohoto viaduktu, především pak jeho pilířů, od ostatních liší. Sice ne u Mucholapky, ale poblíž zmíněných reliktů chladících věží u Wałbrzychu, se zase nachází hora Barbarka s pozůstatky těžebních prací, rozvalinami někdejší turistické boudy a jinými zajímavostmi, zřícenina hradu Nowy Dwór nebo přes silnici mezi zříceninou a horou Barbarka vedoucí další železniční viadukt. Více informací o lokalitě Nowy Dwór je k dispozici v samostatném článku Hrad Nowy Dwór (Polsko) a o s horou Barbarka souvisejících objektech ve fotoreportáži Hora Barbarka (Polsko). Jen 12 km jihovýchodovýchodně od Mucholapky pak leží s druhoválečnou záhadou spojená pevnost Srebrna Góra. Článek o ní si můžete přečíst zde.

Obr. 12 - Fantazie z Vetřelců dávnověku 1

Obr. 14 - Mucholapka

Obr. 16 - Chladící věž v Siechnici 2

Obr. 18 - Muzeum 2

Obr. 20 - Muzeum 4

Obr. 22 - Viadukt Jugów 2

Obr. 24 - Viadukt Jugów 4

Obr. 26 - Viadukt Zatorze 2

Obr. 28 - Viadukt Zatorze 4

Obr. 13 - Fantazie z Vetřelců dávnověku 2

Obr. 15 - Chladící věž v Siechnici 1

Obr. 17 - Muzeum 1

Obr. 19 - Muzeum 3

Obr. 21 - Viadukt Jugów 1

Obr. 23 - Viadukt Jugów 3

Obr. 25 - Viadukt Zatorze 1

Obr. 27 - Viadukt Zatorze 3

Obr. 29 - Viadukt Zatorze 5

• Autorská práva k obrázkům 1, 2, 3, 4, 12 a 13 na této stránce nenáleží tomuto webu.
• Zdroj obr. 1: dolny-slask.org.pl
• Zdroj obr. 2: www.swangate.com
• Zdroj obrázků 3 a 4: crgis.ndc.nasa.gov
• Zdroj obrázků 12 a 13: Seriál VETŘELCI DÁVNOVĚKU (5. díl 2. série)