Záhady | Ostrov dubů - události od roku 1970 do současnosti

15.2.2013; další ze série článků o Ostrově dubů
Pokud neznáte předchozí díly, je pro lepší zážitek vhodnější přečíst si nejprve je.

1970
- Triton Alliance najala společnost Golder Associates Ltd. (původní název H. Q. Golder and Associates), aby provedla rozsáhlý průzkum podzemí východního konce ostrova. Cílem bylo během 1 až 2 měsíců analyzovat pomocí vrtů problémy se zaplavováním a stanovit náklady na šachtu, jejíž realizace měla po skončení vrtacího programu následovat. David Tobias očekával ukončení celého projektu Triton Alliance ještě před příchodem zimy.
Zmíněný vrtací program, zahájený koncem března, kterého se v omezené míře účastnila rovněž společnost Bowmaster & Sons Well Drilling, se nakonec ukázal být tím jediným, co se z celého plánu podařilo realizovat. Časový harmonogram sice nebyl dodržen ani u něj, vyvážil to však fakt, že některé z vrtů přinesly vcelku zajímavé výsledky. Konkrétní informace jsou uvedeny dále. Všechny údaje ohledně hloubek se v tomto případě vztahují k původní úrovni povrchu v oblasti jámy pokladů.
- Vrt označený číslem 101, situovaný 73 stop jižně od jámy pokladů, dosáhl hloubky přes 250 stop, aniž by se narazilo na stopy lidské činnosti.
- Vrt 102, situovaný 50 stop jižně od jámy pokladů, dosáhl hloubky přes 250 stop, aniž by se narazilo na stopy lidské činnosti.
- Vrt 103 byl proveden přímo na místě původní jámy pokladů. Jeho celková hloubka rovněž přesahovala 250 stop.
Vzorky materiálu z tohoto vrtu byly spolu se vzorky pocházejícími z vrtu 102 svěřeny Dalhousie University, která provedla jejich pylovou analýzu. Výsledky analýzy se u obou vrtů v jednom aspektu značně lišily. Jak ve vrtu 102, tak ve vrtu 103 byla zjištěna vrstva ledovcové usazeniny, a to zhruba v hloubkách od 220 do 230 stop, respektive od 195 do 215 stop. Onen podstatný rozdíl představovala skutečnost, že zatímco u vrtu 102 se jednalo o souvislou ledovcovou usazeninu, tak u vrtu 103 byla tato přibližně mezi 200 a 210 stopami přerušena vrstvou jiného, do těchto hloubek nepatřícího materiálu. J. C. Ritchie to ve své shrnující zprávě popsal jako palynologickou anomálii silně naznačující, že došlo k druhotnému smíchání novodobého či postglaciálního materiálu s matečnou horninou. Jinými slovy narazili ve vrtu 103 na něco, co se do dané hloubky muselo dostat jinak než v rámci geologických procesů, na něco, co lze popsat jako půdní výplň vytvořenou člověkem.
- Vrt 104, situovaný 72 stop jihojihozápadně od jámy pokladů, dosáhl hloubky přes 240 stop, aniž by se narazilo na stopy lidské činnosti.
Někdy se u tohoto vrtu uvádí, a stejně tak i u vrtu 101, přítomnost souvislé půdní vrstvy zhruba v hloubce od 215 do 225 stop. Pravděpodobně se jedná o stejnou ledovcovou usazeninu jako u vrtů 102 a 103.
- Vrt 201, situovaný 265 stop severovýchodně od jámy pokladů, dosáhl hloubky kolem 215 stop. Ukázalo se, že na své cestě prošel 2 vrstvami písku nacházejícími se zhruba v hloubkách od 35 do 45 stop, respektive od 70 do 75 stop, přičemž v té druhé byla zjištěna přítomnost kousků kovu. Posledních přibližně 5 stop jím dosažené hloubky pak tvořila souvislá půdní vrstva, patrně ledovcová usazenina.
Ony kousky kovu byly za účelem provedení analýzy předány do STELCO (Steel Company of Canada).
- Vrt 202 situovali pouhé 3 stopy západně od vrtu 10 provedeného roku 1969 společností Warnock Hersey International Limited, vrtu známého později jako 10‑X. Extrémně malá vzdálenost obou vrtů jasně demonstruje pocit Triton Alliance, že si toto místo zasluhuje bližší pozornost. Dosažená hloubka činila přibližně 235 stop, přičemž i zde narazili na souvislou půdní vrstvu, patrně ledovcovou usazeninu, tentokrát zhruba mezi 210 a 230 stopami. Na povrch byly vyneseny kousky dřeva, borovicové jehličí, které se tam však mohlo dostat i díky přečerpávání vody z jiné šachty, jedna borovicová šiška a jeden hranatý kus kovu.
Radiokarbonová metoda později určila stáří některých kousků dřeva na 18 000 let.
- Vrt 203 byl opět situován velmi blízko vrtu 10 z roku 1969, konkrétně 3 stopy na východ od něj. Očekávalo se, stejně jako u vrtu 202, že vnese více světla do toho, co se v těch místech dole nachází. To se ale rozhodně nestalo. Hloubka, jíž se podařilo dosáhnout, byla jen kolem 135 stop a na žádné stopy lidské činnosti, ani na jiné zajímavé nálezy se nenarazilo.
- Vrt 204 situovali nějakých 10 stop východně od vrtu 201. Jeho celková hloubka byla zhruba 230 stop. V přibližně 195 stopách narazili na kolem 5 stop vysokou, prázdnou nebo velmi nekompaktním materiálem vyplněnou dutinu. Pak, zhruba mezi 200 a 225 stopami, následovala souvislá půdní vrstva, patrně ledovcová usazenina. Co se jednoznačných důkazů lidské činnosti týče, žádné se najít nepodařilo.
- Při řešení záhady Ostrova dubů se Triton Alliance nehodlala spolehnout pouze na vrtací program a tak ve Smithově zálivu vybudovala novou kesonovou stěnu. Byla delší, mohutnější a zadržovala vody oceánu dál od břehu ostrova než všechny předchozí. Stejně jako ony měla umožnit průzkum obnaženého dna, tzv. umělého pobřeží, popřípadě vyřazení záplavového systému z provozu. Díky zmíněným dispozicím však byly nyní vyhlídky na úspěšné splnění těchto úkolů podstatně lepší.
Za asi nejzajímavější objev učiněný uvnitř prostoru vymezeného kesonovou stěnou, objev, jenž poutal nejvíce pozornosti, lze označit lokalizaci záhadného, pod několika stopami mořského dna pohřbeného dřevěného objektu zformovaného do tvaru lehce se rozevírajícího, otevřeným koncem k ostrovu natočeného písmene "U", tzv. U‑struktury. Délka ramen, severního a jižního, činila zhruba 30, respektive 55 stop. Část, která je spojovala, byla dlouhá kolem 70 stop a nacházela se přibližně 135 stop od břehu. Tvar připomínající zmíněné písmeno definovaly vodorovné klády o průměru 2 stopy. Na kládách se v pravidelném, několikastopém intervalu nacházely římskými číslicemi označené zářezy, z nichž část byla stále osazena dřevěnými kolíky a šikmo do oceánu směřujícími trámy, které místy spojovala příčně orientovaná prkna. Účel konstrukce není znám, ale uvažuje se o takových možnostech jako kesonová stěna, dok, lodní skluz, přístavní hráz či molo, přičemž nejpravděpodobnější se jeví být hned ta první varianta. Ano, celé to notně připomíná kostru staré kesonové stěny. Ale čí? Původního stavitele nebo někoho z hledačů? Z polohy U‑struktury a vzhledem k její kompozici vyplývá, že mohla chránit jen asi 2/3 oblasti s drenážními kanálky. Nezdá se tedy, že by ji vybudoval původní stavitel, ale spíše někdo, kdo neměl o rozsahu celého díla přesnou představu. To ukazuje na hledače. Jak si ale vysvětlit délku ramen pouhých 30 a 55 stop, když vzdálenost od břehu byla 135 stop? Tam několik desítek stop prostě chybí. Tuto nesrovnalost je možné zdůvodnit tím, že se nejedná o kesonovou stěnu jako takovou, ale jen o její dřevěnou kostru, přičemž zbytek stěny tvořila hlína. V případě takové konstrukce nemusela být dřevěná kostra použita v celé délce kesonové stěny, nýbrž pouze v její nejvyšší části. A přesně tomu by U‑struktura odpovídala. Chybějící délku ramen tak lze vysvětlit tím, že v mělké vodě tvořil kesonovou stěnu pouze hliněný val a dřevěná kostra v těch místech jednoduše nikdy nebyla. Pokud tento úhel pohledu uplatníme při zjišťování celkové délky kesonové stěny, dojdeme po prodloužení ramen U‑struktury až na pobřežní linii k hodnotě kolem 350 stop. Po započítání potřebného přesahu stěny za zmíněnou linii se výsledek velmi blíží číslu 375, číslu, které je uváděno jako délka kesonové stěny vybudované v 2. polovině 19. století OAK ISLAND ELDORADO COMPANY.
Jiný velký dřevěný objekt odhalili zhruba v místě Restallova mola, vlastně se z části nacházel přímo pod ním. Byl ukrytý pod nánosy na mořském dně, ale ne tak hluboko jako U‑struktura. Při pohledu shora objekt v podstatě kopíroval polohu i tvar Restallova mola s tím, že oproti němu začínal i končil ve větší vzdálenosti od břehu a nepatrně se lišil i v úhlu, který se břehem svíral. Tato zhruba 90 stop dlouhá dřevěná konstrukce údajně vykazovala jistou podobnost s nálezem Gilberta Heddena z roku 1936, a i ona bývá považována za jakousi rampu, molo či lodní skluz. Ze které doby objekt pochází, ani kdo ho postavil, není známo.
Kromě oněch rozměrných dřevěných konstrukcí se podařilo nalézt i celou řadu menších předmětů jako starobyle vyhlížející kované nůžky, 12 palců dlouhý fragment kovového pravítka, železné hřebíky, nástroje blíže neurčeného účelu, kámen ve tvaru srdce, malé, 24 palců dlouhé a 18 palců široké sáně či skluz, cosi vzdáleně připomínajícího z prken sestavenou bedýnku, přičemž není zcela jasné, zda se v tomto případě nejedná pouze o zdvojenou informaci s nálezem zmíněných sání či skluzu, a údajně i kousky keramiky a 2 páry bot, z nichž jeden měl zhruba velikost 14 a druhý, menší, opatřený kovovými poutky či očky, se prý podobal obuvi používané ve Španělsku během 17. století. Některé z učiněných nálezů přitom ležely ve větší hloubce, než v jaké se nacházela U‑struktura. To naznačuje, že by mohly souviset přímo s pracemi původního stavitele, stejně jako za filtrační vrstvu považovaný vláknitý materiál, jehož již v minulosti uváděná existence byla aktuálním průzkumem znovu potvrzena. K tomu ještě odkryli v jižní části oblasti vymezené kesonovou stěnou velký balvan, který však nemusí mít se záhadou Ostrova dubů nic společného, a v prostoru mezi severním a jižním koncem kesonové stěny, ale patrně nikoli na mořském dně, nýbrž již na půdě ostrova, lokalizovali místo, jež neslo stopy velkého žáru a kde byly rovněž nalezeny kousky uhlí. Údajně narazili i na jakousi nízkou kamennou zeď považovanou za pozůstatek drenážních kanálků.
Radiokarbonovou metodou aplikovanou na vzorek dřeva z U‑struktury se údajně zjistilo, že je kolem 250 let staré. Jak vyplývá z již dříve popsaných problémů vyvstávajících při datování dřeva tímto způsobem, neznamená takový údaj nic víc, než stanovení maximálního stáří U‑struktury, která přitom může být i podstatně mladší. Kované nůžky, prý nalezené pod jedním z drenážních kanálků, či snad přímo v něm, byly po prozkoumání v Smithsonian Institution označeny za typického představitele španělsko amerického provedení, jež se v této podobě vyskytuje teprve od poloviny 19. století. Stejná organizace se vyjádřila i ohledně kamene ve tvaru srdce. Závěr zněl: opracován lidskou rukou. Rovněž byly provedeny analýzy hřebíků, nástrojů blíže neurčeného účelu a kovového pravítka, konkrétně ve STELCO (Steel Company of Canada) Allanem B. Dovem. Ten datoval železné hřebíky i nástroje před rok 1790 a u pravítka na základě mikroskopického zkoumání otisku kovaného materiálu stanovil, že pravděpodobně pochází z období před rokem 1783. Jeden z hřebíků je přitom popisován jako strojně stříhaný ze 4 mm silného plechu. Na samém konci 18. století došlo v amerických koloniích k rychlému a masivnímu rozšíření tohoto druhu hřebíku na úkor těch klasických. Protože však zpočátku kvůli přílišné křehkosti nebylo možné zahnout jejich špičku, nahradily v případech, kde se toto vyžadovalo, například při stavbě lodí nebo domů, ale i při výrobě ohrazení, dveří, okenic apod., strojně stříhané hřebíky ty ručně kované až zhruba od roku 1870. Ani tento zajímavý detail tak s přesnějším časovým zařazením artefaktů nalezených na Ostrově dubů bohužel nijak nepomůže. Bližšímu zkoumání se podrobil i onen za kokosová vlákna považovaný vláknitý materiál ze Smithova zálivu. Jeho vzorky byly za tímto účelem svěřeny National Research Council of Canada, kterážto organizace je následně postoupila J. H. Soperovi, hlavnímu botanikovi v National Museum of Natural Sciences. Výsledek potvrdil předpoklady. U 3 ze 4 vzorků se skutečně jednalo o kokosová vlákna. Co se datace týče, radiokarbonová metoda odhalila, že je vláknitý materiál podstatně starší než dřevo U‑struktury (jeho vzorky byly datovány až mnohem později spolu se vzorky odebranými v roce 1990 a to do roku 1130 ±70 let, respektive 1180 ±60 let; informace o časovém zařazení jsou uvedeny též u roku 1990), což by bylo možné interpretovat jako další indicii naznačující, že tato konstrukce není dílem původního stavitele.
- Vzhledem ke zkušenostem předchozích hledačů si nemohli být jisti, zda, popřípadě jak dlouho, kesonová stěna vydrží odolávat náporu oceánu. Co nejdřív tak bylo třeba zachytit dosažené výsledky pro případ, že příroda získá převahu. Tohoto úkolu se zhostil George T. Bates, který polohu významných objektů souvisejících s tímto průzkumem Smithova zálivu pečlivě zaměřil a zaznamenal.
- V polovině listopadu vydala STELCO (Steel Company of Canada) zprávu ohledně kousků kovu nalezených ve vrtu 201. Vyplynulo z ní, že se jedná o drolivé fragmenty kovaného železa pocházejícího z období před rokem 1800.
- Za účelem bližšího prozkoumání místa, kde narazili na ony kousky kovu, jejichž analýza dopadla tak povzbudivě, zahájili 4 stopy od vrtu, z něhož tyto nálezy pocházely, další vrt. Dostal označení 201‑X. Celková hloubka byla 88 stop (patrně od původní úrovně povrchu v oblasti jámy pokladů), přičemž do 78 stop byly stěny chráněny pouzdrem o průměru 25,5 palce. Právě do rozmezí oněch posledních 10 stop spadala oblast, kde byly během vrtu 201 objeveny zmíněné kovové kousky.
- Pouzdro, které použili, mělo dostatečně velké rozměry na to, aby do něj mohli spustit dospělého člověka. A to se také stalo. Martin Pickford sestoupil dolů, aby prozkoumal nezpevněné stěny posledních 10 stop vrtu. Přestože oblast s kousky kovu byla vzdálená pouhé 4 stopy, zde na něj čekala naprosto přírodním dojmem působící půda. Ke zklamání Triton Alliance se Pickfordovi žádné stopy lidské činnosti odhalit nepodařilo.
Později byl vrt 201‑X prodloužen až do 170 stop, nicméně výsledek zůstal stejný. Žádné nálezy jevící známky lidské aktivity se nedostavily.

Následující události se nepodařilo v rámci roku přesněji zařadit a jsou proto shrnuty až na samém jeho konci. Jejich uvedení zde tak neodráží časovou souvztažnost k událostem popsaným výše.
- Frederick Nolan prováděl vysušování bažiny nacházející se z podstatné části na jeho pozemcích. Během těchto prací objevil jakési velmi staré kůly, kus dřeva se stále připevněným kovovým závěsem, který podle jeho názoru mohl kdysi být součástí nějaké truhlice, a cosi, co připomínalo železo používané na značení zlatých prutů.
V bažině byl Nolanem rovněž nalezen malý kus dřevěného lodního okrajníku, což bývá někdy interpretováno jako indicie naznačující, že tato oblast byla v minulosti využívána pro opravu, popřípadě nakládání či vykládání plavidel. Vedle bažiny navíc odhalil pozůstatky staré kovářské dílny a údajně i jakési jámy, snad studny.
- Na jednom z kamenů, východně od jámy pokladů, objevil Blankenship vyryté písmeno G. Údajně se tak stalo v souvislosti se zasypáváním propadlé jámy. Relativně plochý kámen přibližně obdélníkového tvaru byl tehdy náhodou obrácen, patrně buldozerem, spodní stranou nahoru. Právě na této dosud k zemi přivrácené straně se ono písmeno nacházelo. Nebýt pozorného Blankenshipa, který ho zaregistroval, skončil by kámen nejspíš v útrobách propadlé jámy jako součást zavážky. Poněkud zvláštně působí, že písmeno zhruba o velikosti dlaně není situováno do středu kamene, nýbrž do jednoho z jeho rohů. Kámen sám dosahuje ve směru výšky písmene velikosti přibližně 7x větší a v druhé své ose je pak ještě o něco rozměrnější. Písmeno tedy kameni nijak nedominuje a vzhledem k nálezovým okolnostem mohlo velmi snadno zůstat bez povšimnutí.
Protože je písmeno G jedním z hlavních symbolů svobodných zednářů, představujíc odkaz na Boha (God) a geometrii, bývá tento kámen považován za důkaz spojení záhady Ostrova dubů s tímto řádem. Může to ovšem být i jen obyčejný podvrh, prostě práce nějakého novodobého vtipálka či podpis jednoho z předchozích hledačů. Tuto variantu sice Blankenship vylučuje, ale opírá se při tom pouze o fakt, že část kamene vtisknutá do země byla vcelku čistá, zatímco tu druhou, vyčnívající nad povrch, porostl po obvodu lišejník, což nepůsobí úplně přesvědčivě.

1971
- Postup, který použili u vrtu 201‑X, aplikovali i v místě vrtu 10 společnosti Warnock Hersey International Limited. Tento rozšířený vrt dostal označení 10‑X. Již v hloubce 45 stop nebo výše narazili na kousky kovu a dále pak na dřevo a kousky kovu ve 140 stopách nebo výše, na kousky kovu, drátu, řetězu, betonu a betonu se stopami rzi mezi 155 a 165 stopami a v hloubce kolem 167 stop pak ještě na smrkové dřevo. Přesné určení hloubky, z níž nálezy pocházejí, nebylo sice kvůli použité vrtací metodě možné, ale i tak lze dosažené výsledky označit za velmi zajímavé. V přibližně 180 stopách narazili na skalní podloží a až k němu opatřili vrt pouzdrem, tentokrát o průměru 27 palců.
Byla zde také zjištěna přítomnost 2 dutin nebo nekompaktní půdy od 140 do 145 stop, respektive od 160 do 165 stop a údajně i jakéhosi měkkého kovu ve 165 stopách. Není však zcela jisté, zda se tak stalo během tohoto rozšiřování, nebo dříve. Mohlo k tomu, popřípadě k části toho, tedy dojít už v rámci prvních prací prováděných Warnock Hersey International Limited roku 1969.
Co se velikosti zmíněného řetězu týče, podle některých fragmentů to vypadá na příčný rozměr článku někde kolem 1 palce. Jeho vzorky byly stejně jako vzorky drátu a dalšího kovového materiálu předány do STELCO (Steel Company of Canada) k provedení analýzy. Výsledky prezentovala shrnující zpráva. V případě řetězu se jednalo o povrchově zpevněnou ocel, a to zastaralým způsobem, který ukazoval na dobu vzniku pravděpodobně před rokem 1750. Kousky kovu, označené za ohýbané tepané železo, byly rovněž zasazeny před rok 1750. Drát popisovaný jako tažený se pak datovat nepodařilo. Pravda je, že v tomto případě způsob jeho výroby, tažení, s časovým zařazením nijak pomoci nemůže, neboť se používal i ve velmi vzdálené minulosti, například za 2. egyptské dynastie, tedy už před zhruba 4800 lety.
Analýze byly podrobeny, byť po uplynutí delší doby, i ony kousky domnělého betonu. Stalo se tak v bellevilleské výzkumné laboratoři společnosti Canada Cement Lafarge Ltd. Z její zprávy datované 14. března 1977 vyplývá, že se jedná o materiál vzniklý pravděpodobně na základě lidské činnosti, ale nikoli o beton či maltu, nýbrž zřejmě o v uhličitan přeměněné hašené vápno. V této souvislosti zpráva rovněž poukazuje na přítomnost rzi, jež, jak uvádí, "naznačuje kontakt s člověkem vyrobeným železným objektem."
- Pouzdro sice na skalním podloží končilo, vrt ale pokračoval dál, dokonce až za onu dutinu mezi 230 a 235 stopami objevenou roku 1969. Do úrovně 242 stop měl průměr 27 palců, ve zbytku pak byl o 7 palců menší. Celková hloubka vrtu činila 261 stop.
- Protože do vrtu pronikala mořská voda, snažili se ji odčerpávat. Neúspěšně. Došlo sice k odstranění značného množství nánosů a bahna, vrt ale zůstával zaplaven. Selhání pokusů trvale snížit hladinu jasně svědčilo o jeho podzemním spojení s jámou pokladů, s oceánem, popřípadě s obojím. To podporovaly i z vody údajně získané lastury a ptačí kůstky.
- Čerpání vody evidentně nikam nevedlo, a tak pokud měli hlubiny vrtu 10‑X prozkoumat blíže, museli změnit přístup. Přestali se tedy s vodou prát a během 1. srpnového týdne dolů opakovaně spustili kameru.
Podobný postup použil už roku 1965 Robert Dunfield v jámě pokladů, tentokrát však byly dosažené výsledky o mnoho zajímavější. Na monitoru se postupně objevily kamerou zprostředkované obrázky několika pozoruhodných objektů. Pocházely z prostoru oné dutiny mezi 230 a 235 stopami. Blankenship pořizoval jejich fotografie. Doslova jako přízraky působily, vzhledem k vodou zatopené hlubině, z níž přicházely, obrázky vznášející se, v zápěstí oddělené lidské ruky nebo u stěny spočívajícího torza lidského těla.
Dalšími kamerou odhalenými objekty byly 3 truhlice, z toho 1 s madlem a charakteristicky zaoblenou horní částí, 3 na podlaze ležící klády či trámy, vzpřímené dřevo připomínající násadu krumpáče, velkého kladiva nebo nějakého podobného nástroje, pod strop dutiny trčící hranatý výstupek vypadající jako konec trámu a údajně i jakýsi štíhlý zahnutý tvar ne nepodobný staré šavli.
Takto optimisticky interpretuje učiněné nálezy Triton Alliance, ale pravda je, že to skutečnost nevystihuje úplně přesně. Podzemní proud destabilizující kameru a nejrůznější částečky vznášející se ve vodě totiž znemožnily pořízení záznamu v potřebné kvalitě, a navíc vše pokrývala obrysy změkčující vrstva usazeniny, takže rozpoznávání o co konkrétně se jedná, lze v podstatě přirovnat k hádání ve stylu, co se skrývá pod dekou. Ano, závěry Triton Alliance ohledně nálezů jsou bohužel založeny z mnohem větší části na odhadu než na jednoznačné identifikaci a jako takové v žádném případě nereprezentují prokazatelnou realitu, nýbrž pouze v úvahu připadající možnost. Podle toho je také nutné k nim přistupovat.
Jeden z nálezů se však v tomto ohledu od těch ostatních přece jen lišil. Byla to ona vznášející se ruka. Když ji Blankenship spatřil na obrazovce, nemohl uvěřit svým očím. Fascinovaně hleděl na ten zvláštní výjev, načež se rozhodl zavolat další muže z týmu, aby jim to ukázal. "Přivolal jsem každého muže," vzpomínal později, "jednoho po druhém. Neříkal jsem nic, jen jsem ukázal na obrazovku. A každý muž řekl: 'Sakra, to je ruka. To je lidská ruka.'" Následně padlo rozhodnutí pokusit se nasměrovat kameru tak, aby zachycovala její dlaň. Během tohoto manévru se však ruka dostala mimo záběr a bohužel se ji už nikdy nepodařilo znovu zaměřit. Škoda, těžko si lze totiž představit přesvědčivější důkaz přítomnosti člověka než nález lidské ruky. Blankenship ji popsal jako částečně sevřenou v pěst a stále pokrytou svalovinou s tím, že napříč hřbetu měla stopu po řezné či sečné ráně a v místě jejího oddělení od zápěstí byla rozeznatelná potrhaná tkáň. Oslovení odborníci pak potvrdili, že za jistých podmínek, podobných těm vládnoucím hluboko pod povrchem Ostrova dubů, je zachování lidských ostatků v takovémto stavu skutečně možné. V souvislosti s tímto nálezem se také objevilo několik rozmanitých spekulací. Podle názoru některých mohla být ruka oddělena od těla během vrtacích prací, jiní ji zase považují za pouhou zapomenutou rukavici a Jack Adams, jenž údajně pracoval pro předchozí hledače, dokonce tvrdil, že o několik let dříve byla do jedné z šachet upuštěna jakási umělá ruka. Adamsovo prohlášení přitom působí opravdu bizarně a těžko si lze představit rozumný důvod, proč by k takové události mělo dojít. Kdyby se to ale opravdu stalo a kamera zachytila právě tuto umělou ruku, pak by se vlastně jednalo o důkaz podzemního spojení s onou šachtou, neboť v místě vrtu 10‑X pracovala poprvé až Triton Alliance a žádný jiný způsob, jak by se tam umělá ruka mohla dostat, tedy neexistoval.
- Nadějnost a zároveň nepřesvědčivost kamerou zprostředkovaných obrázků přiměly Triton Alliance poslat dolů potápěče. Úkolem sestoupit do hlubin vrtu 10‑X a zjistit pravý stav věcí, byla pověřena společnost Atlantic Divers Ltd. První z několika jimi realizovaných ponorů proběhl 7. srpna. Když se Phil Irwin dostal patrně nějakých 30 stop nad úroveň oné dutiny, dosahoval proud vody takové intenzity, že mu to stahovalo potápěcí masku. Nahlásil to rádiem na povrch a nehledě na nebezpečí pokračoval v průzkumu. Ponor nakonec trval celou 1 hodinu 40 minut. Ani tak to ale nebylo nic platné, žádný důkaz o existenci kamerou odhalených objektů se během něj získat nepodařilo. Zmíněný proud vody potápěči významným způsobem znesnadňoval jeho práci. Už tak dost velké riziko spojené s ponorem ještě zvyšoval a naopak snižoval pravděpodobnost, že se při něm podaří získat přesvědčivé informace o povaze oněch objektů. Dle Bankenshipa však mohl být nepříjemný proud zastaven za pomoci buldozeru nahrnutím zeminy do Smithova zálivu. Zástupci Atlantic Divers Ltd. pak byli ohromeni, když se to opravdu podařilo. Ani tak ovšem žádný z ponorů nic nového ohledně kamerou zachycených objektů nepřinesl.
Zjistili během této akce aspoň něco užitečného? A pokud ne, měla vůbec reálnou šanci uspět? V žádném případě se totiž nejednalo o jednoduchý počin. Nějaké zásadnější vzdálení se od vrtu nepřipadalo i kvůli kyslíkové hadici a komunikačním kabelům spojujícím potápěče s povrchem v úvahu, a navzdory přímé přítomnosti člověka tak mohla být fyzicky propátrána pouze malá část dutiny. Situaci nijak neulehčovala ani omezená viditelnost. Phil Irwin popsal, jak ač stál na dně, neviděl ho a hmatal kolem po jakýchkoli objektech, které by se nacházely v jeho blízkosti. Ano, podmínky průzkumu byly daleky ideálního stavu, přesto však k nějakým objevům přece jen došlo. Pravda, o nadějně vypadající objekty z kamerového záznamu se bohužel nejednalo, rozhodně ale nepostrádaly jisté zajímavosti. Jako překvapení lze označit už samotné rozměry dutiny. Změřena sice nebyla, Irwin ji nicméně označil za tak velikou, že by mohla dosahovat až k jámě pokladů. Na jejím stropě, jejž nazval strašidelným, si všiml jakýchsi 6 nebo 10 nahoru se táhnoucích žlábků ve tvaru písmene "V". Jejich délku odhadl na nejméně 40 stop. Rovněž zaznamenal zvláštní odraz paprsků své svítilny, který podle něj na určitých místech stropu připomínal zářivkové světlo. A pak je tu 2,5stopý zátopový kanál. Ano, i ve vrtu 10‑X byla, stejně jako v jámě pokladů, zjištěna přítomnost tunelu vyplněného oblými kameny z pláže, přičemž dle Irwina neexistovala jiná možnost, než že tyto kameny umístil do skalního podloží člověk. Silný proud vody, jeho zastavení nahrnutím zeminy do Smithova zálivu a tunel s plážovými kameny. To skutečně nevypadá jako náhoda. Podle všeho se tedy ve vrtu 10‑X nakonec stopy lidské činnosti přece jen odhalit podařilo.
- Triton Alliance a Frederick Nolan, 2. nejvýznamnější hráč na poli rozkrývání záhady Ostrova dubů, uzavřeli dohodu, v níž souhlasili se sdílením informací ohledně vlastních průzkumů a navzájem si umožnili vstup na své pozemky.
Tento krok nejspíš souvisel s tím, že Nolan obdržel svou vlastní licenci na hledání pokladu. Předtím sice vlastnil pozemky, ale provedení významnějších prací, jež by vedly k odhalení tajemství Ostrova dubů, nepřicházelo bez podpory úřadů v úvahu. Získání licence tak bylo velmi důležité, neboť dostalo jeho aktivity do potřebného legálního rámce. Představa Nolana naplno pátrajícího po pokladu pak zřejmě vystavila Triton Alliance určitému tlaku a přiměla ji, zdá se, začít brát svého konkurenta vážně. Jak se však ukáže, ani tato nadějně vyhlížející dohoda bohužel neměla dlouhého trvání.
- Možnost existence lidských ostatků, truhlic a dalších předmětů, jejichž přítomnost hluboko pod povrchem naznačila kamera, nenechala Blankenshipa v klidu. Profesionálové z Atlantic Divers Ltd. sice v pátrání po nich neuspěli, jeho to ale neodradilo. Nehodlal se myšlenky na průzkum ponorem vzdát a rozhodl se, že do záhadné dutiny ve vrtu 10‑X sestoupí osobně. Patrně koncem listopadu se tak skutečně stalo. Nebylo to ovšem nic platné. Ani ponor Dana Blankenshipa do věci oněch kamerou ukázaných objektů žádné světlo nevnesl.
- Pátrání po pokladu ustalo. Blankenship opouští Ostrov dubů a míří do Miami, aby strávil Vánoce a Nový rok se svou rodinou.

1972
- Podle článku Hand in Oak Island "possible" od Ivana Shortliffea, vyšlého 14. ledna 1972 v The Chronicle Herald, se očekává návrat Blankenshipa koncem příštího týdne. Článek rovněž, kromě jiného, informuje o jeho úmyslu nasadit další výkonné čerpadlo tak, aby bylo možné udržovat dutinu, v níž kamera ukázala ony záhadné objekty, nezatopenou s tím, že pokud se tato fáze, jež má stát na 40.000 $, podaří, hodlá Blankenship sestoupit dolů a vody prostou dutinu prozkoumat.
- Ve vrtu 10‑X údajně proběhly další ponory. K získání nějakého konkrétního poznatku ohledně kamerou zachycených objektů to ovšem, stejně jako v předchozích případech, nevedlo.
V souvislosti s opakovanými neúspěchy na tomto poli se objevují názory, které zpochybňují nejen podstatu oněch objektů, ale i existenci tunelu zmiňovaného Philem Irwinem, tvrdíce, že se ve skutečnosti mohlo jednat pouze o jiný úhel pohledu na otvor samotného vrtu.
Sestupy do vodou zatopených hlubin úzkým prostorem, jen o něco málo větším než je šířka ramen, představovaly opravdu vysoké riziko. Při jednom z nich dokonce potápěče, jenž musel být po jakýchsi mimořádných, blíže nespecifikovaných potížích vytáhnut nahoru, údajně postihla kesonová nemoc. Přežil, ale potápění pro něj skončilo.

Následující události se nepodařilo v rámci roku přesněji zařadit a jsou proto shrnuty až na samém jeho konci. Jejich uvedení zde tak neodráží časovou souvztažnost k událostem popsaným výše.
- P. J. Mallon ze Severního Irska objevil nedaleko jižního břehu dosud neznámý trojúhelníkovitý útvar. Byl tvořen jen několika kameny, údaj o přesném počtu kolísá v závislosti na zdroji informace od 4 do 5, a nacházel se 480 stop jihovýchodně od jámy pokladů.
Později je tento trojúhelník popsán jako formace připomínající písmeno "T", přičemž podivný tvar údajně vyvolával dojem, že by se ve skutečnosti mohlo jednat o část kříže. Není však úplně jisté, zda je tato formace s Mallonovým trojúhelníkem opravdu totožná, ani, pokud ano, jestli takto vypadal už v době jeho objevu.
- Triton Alliance prý odkryla, snad na západním břehu ostrova, přibližně 3 stopy pod povrchem, jakési molo a o zhruba 8 stop níže pak ještě 2 kožené boty, z nichž jedna měla být více než 12 palců dlouhá. Uvedené nálezy se ovšem nápadně podobají těm učiněným roku 1970 ve Smithově zálivu a možná se tak nakonec nejedná o nic víc, než o pouhé zdvojení informací.

1973
- Ve snaze prověřit, zda se zajímavé artefakty získané z hloubek nad skalním podložím ve vrtu 10‑X vyskytují i jinde na ostrově, byla pro Triton Alliance provedena série průzkumných vrtů. Jeden z nich, situovaný 660 stop severně od jámy pokladů, přitom narazil na fragment drátu v hloubce 110 stop a údajně i na kus plechu.
- Začátkem léta, 11. června, vydala STELCO (Steel Company of Canada) zprávu, v níž označuje onen kus drátu nalezený v hloubce 110 stop za tažený drát typický pro 16. až 19. století.
- V místě, kde dotčený drát objevili, je zahájeno hloubení šachty o rozměrech 6 na 12 stop.

Následující události se nepodařilo v rámci roku přesněji zařadit a jsou proto shrnuty až na samém jeho konci. Jejich uvedení zde tak neodráží časovou souvztažnost k událostem popsaným výše.
- Frederick Nolan provedl nějakých 650 stop severozápadně od jámy pokladů výkopové práce, jež dosáhly hloubky 35 stop. Nic zajímavého se mu však během nich nalézt nepodařilo.

1974
- Triton Alliance pokračuje ve své snaze prozkoumat místo nálezu záhadného drátu. Nejde to ale snadno a nakonec jsou práce na šachtě 6 na 12 stop, která později vstoupí ve známost pod označením Šachta Triton, kvůli problémům s dovnitř pronikající sladkou vodou zastaveny. Celá záležitost je o to víc frustrující, že se tak stalo ve chvíli, kdy hloubka šachty činila 100 stop a k dosažení cílové úrovně tedy zbýval už jen krůček. Co se důkazů o činnosti člověka týče, žádné získány nebyly.
- Vláda Nového Skotska, vedená snahou udělat něco pro turisty, jejichž zájem o Ostrov dubů sílí, rozšířila cestu na Crandall’s Point. Frederick Nolan však protestuje, tvrdě, že při tom zasáhlo na jeho pozemky, a promptně zvětšuje budovu svého muzea tak, aby cestu zablokoval. Úřady rezignují a na dlouhou dobu upouštějí od jakékoli další angažovanosti.

1975
- Dan Blankenship si na Ostrově dubů, několik desítek metrů východně od náspu, jenž ho spojuje s pevninou, postavil dům.
- Na pevnině, v nedaleké vesničce Western Shore, je během výkopových prací, nijak se záhadou Ostrova dubů nesouvisejících, objevena vodou zaplněná jeskyně ve skalním podloží, jež v tom místě začínalo nějakých 7 stop pod povrchem. Síla stropu jeskyně není známa, ona sama pak byla, jak sdělil do otvoru spuštěný muž, kolem 8 stop široká a na 30 stop dlouhá. Hloubka vody činila 52 stop, přičemž její hladina sahala zhruba 6 stop pod strop jeskyně nebo pod vrchní část skalního podloží; v tomto směru nehovoří dostupné informace dostatečně jasně.
V souvislosti s dotčenou jeskyní se objevily spekulace tvrdící, že se pod Ostrovem dubů mohla nacházet podobná dutina, jež způsobila náhodný pokles půdy nad ní a ten pak byl roku 1795, kdy celá historie zdejšího pátrání začala, mylně považován za důsledek lidské činnosti později vstoupivší ve známost jakožto jáma pokladů.

1976
- Triton Alliance obrátila svou pozornost zpět k vrtu 10‑X. V oblasti nad skalním podložím byla během průzkumu sonarovým zařízením, vyvinutým Billem Parkinsem, odhalena přítomnost několika dutin.
Bill Parkins, specialista na zbraně a jeden z podílníků Triton Alliance, rovněž navrhl přístroj na měření slanosti, který, použit na vodu v záplavovém systému, ukázal, že část z ní je sladká, a tedy že ne všechna přicházela z Atlantského oceánu.
- Blankenship se rozhodl snížit hladinu vody, aby mohl v pouzdru tvořícím ocelovou výztuž vrtu vyříznout otvory a skrz ně dutiny prozkoumat. Začátek operací, původně plánovaný na srpen, sice musel být kvůli problémům s čerpadlem odložen, ale na sklonku září se práce nakonec skutečně rozeběhly.
- Pak, jednoho listopadového dne, zaslechl Blankenship, nacházející se v hloubce kolem 145 stop, zlověstně znějící zvuky. Jeho syn, David, informovaný telefonem, ho pomocí navijáku začal urychleně zvedat nahoru. Nakonec minul úroveň 95 stop jen chvíli před tím, než se tam ocelová výztuž zhroutila. Tlak okolní zeminy ji rozdrtil jako by se jednalo o plechovku od piva a Dan Blankenship takovému osudu unikl pouze o vlásek. Vyřezávání otvorů skrz pouzdro žádné objevy nepřineslo, a co hůř, vrt 10‑X je nyní pro další průzkum zcela zablokovaný.
Za příčinu kolapsu bylo později označeno intenzívní čerpání vody. Způsobilo totiž vymílání horniny, které nejenže údajně vedlo k zformování oné dutiny mezi 230 a 235 stopami do zvonovitého tvaru, ale mělo také vytvořit prázdný prostor blízko pouzdra a tím následně vyvolat pohyb zeminy, jež nakonec ocelovou výztuž rozmačkala. Svůj díl viny přitom možná nese i zmíněné vyřezávání otvorů, neboť tyto operace rovněž pevnosti výztuže nijak nepřidaly.

1977
- David Tobias koupil ostrovní pozemky Mela Chappella. Zaplatil za ně 125.000 $. Ruku v ruce s tím se dostala pod kontrolu Triton Alliance i licence na hledání pokladu.

1978
- Triton Alliance zahájila další pokus odhalit tajemství vrtu 10‑X, který Blankenshipa navzdory blízkému setkání se smrtí zpřed 2 let i nadále velmi přitahoval. Vrt 10‑X se začal pozvolna měnit v šachtu.
Tentokrát se jednalo o náročný, veskrze inovativní postup, sestávající z více fází. Jeho realizace probíhala po několik let a není zcela jasné, kdy jedna fáze přecházela v druhou. Na počátku stály železniční cisternové vozy, jejichž tělesa o průměru 8 stop byla po odříznutí čel a přesahujících částí zapouštěna vyjímáním zeminy hloub a hloub do půdy ostrova. Když se podařilo zapustit jedno těleso, přivařilo se k němu další a práce takto pokračovaly, až dokud se nedosáhlo hloubky 50 stop. Od 50 do zhruba 90 stop následovalo olemování šachty svařovanými, vnitřně vyztuženými ocelovými pláty. Ještě níže pak přišel na řadu beton.

1979
- Pokračují práce Triton Alliance na šachtě 10‑X.
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo; mělo se tak stát koncem 70. let, mohlo to tedy být i před rokem 1979.) Vedoucí Archivu Nového Skotska poslal kopii nápisu na kameni nalezeného v jámě pokladů roku 1804 Barrymu Fellovi. Podle tohoto specialisty na epigrafiku byl odvozen z blízkovýchodní formy písma používaného starými kopty a měl duchovní význam. Jeho poselství si lze prý vyložit v tom smyslu, že aby lidé přežili, potřebovali si připomínat svého boha.
Barry Fell, kromě výše uvedeného rovněž profesor zoologie bezobratlých harvardského Muzea srovnávací biologie, odkud také odešel roku 1979 do důchodu, je asi nejznámější jakožto autor knih (a) America B.C.: Ancient Settlers in the New World, (b) Saga America a (c) Bronze Age America pojednávajících o dosažení amerických břehů Kelty, Féničany a dalšími národy dávno před Kryštofem Kolumbem.

1970 - 1979
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo.) Někdy v 70. letech vystavoval Frederick Nolan ve svém muzeu na Crandall’s Point kolekci španělských mincí zvaných Pillar Dollars zapůjčených mu Josephem Carsleyem z Mahone Bay, který je získal od dědiců po Anthonym Gravesovi.
Tyto mince, tzv. "sloupové dolary", dostaly své označení podle Herkulových sloupů, jež měly vyobrazeny na lícové, popřípadě na rubové straně, a to podle toho, zda byly raženy ve Španělsku nebo v Novém světě. Říká se, že právě ty pocházející z Nového světa často patřívaly mezi kořist proslulého korzára, údajného piráta, Williama Kidda.

1980
- Během února jsou v ledu pokrývajícím Jižní záliv pozorovány 4 otvory. Mělo se za to, že jejich vznik způsobilo proudění teplé vody pocházející odněkud zpod ostrova.
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo.) Triton Alliance pokračuje v práci na šachtě 10‑X. K původnímu cíli, skalnímu podloží, je však ještě daleko, betonová výztuž sahá do pouhých 126 stop, když jsou k Blankenshipovu rozčarování další operace zastaveny.
- V září zemřel Robert Dunfield, bylo mu 54 let.

1981
- Frederick Nolan objevil na svých pozemcích obrovský megalitický kříž. Sestával z 5 velkých žulových balvanů, širokých zhruba 8 a vysokých kolem 9 stop, přičemž žádné podobné se v blízkém okolí údajně nenacházely. Jeden z nich byl umístěn přibližně v 1/3 většího z ramen, jejichž délka činila 867, respektive 720 stop, blíže k základně kříže, zatímco zbývající 4 představovaly jejich konce. Zdálo se, že je na svá místa usadil člověk, a excentrická poloha onoho balvanu jakoby tak přímo vybízela k prozkoumání místa protnutí obou ramen, kde se pro změnu žádný balvan nenacházel. Nolan se tam pustil do kopání a skutečně, přesně v průsečíku ramen kříže, jež spolu svírala dokonale pravý úhel, narazil pod povrchem na další, menší balvan, o průměru zhruba 4 stopy, tentokrát z pískovce. Kromě místa nálezu zaujal i svým tvarem. Připomínal lidskou hlavu.
Tento objev nebyl, možná jakožto známka či předzvěst zhoršujících se vztahů s Triton Alliance, oznámen v dohledné době, naopak zůstal poměrně dlouho v tajnosti. K jeho zveřejnění nakonec došlo až roku 1992.
Co se onoho pískovcového balvanu týče, ano, připomíná sice lidskou hlavu (v angličtině pro něj bývá používáno označení Head Stone či Skull Stone), ovšem jen velmi vzdáleně a rozhodně nepůsobí dojmem realisticky vyhlížejícího sochařského díla. Ta podoba je natolik nepřesvědčivá, že ve skutečnosti není vůbec jasné, zda byl jeho tvar úmyslně přitesán člověkem nebo jestli ho má na svědomí příroda. Lidské pozornosti však zřejmě přece jen neušel. Nemluví pro to ovšem ani tak tvar balvanu, jako neumělá, dýku či krátkou šavli připomínající rytina nacházející se na jeho boku. I ona má sice k dokonalé formě daleko, ale popravdě řečeno balvan samotný je na tom v tomto ohledu podstatně hůře.
Objev megalitického kříže se mohl podařit jen díky Nolanovu pečlivému proměřování ostrova. Určitě to byl významný úspěch jeho počínání, ale rozhodně ne jediný. K dalším patří lokalizace několika vrtaných kamenů, kamene ve tvaru velkého hrotu šípu, oštěpu či něčeho takového, jiného ve tvaru srdce, podobného tomu, jaký objevila roku 1970 Triton Alliance, nebo kamenů opatřených kovovým okem uchyceným pomocí jakési formy betonu. Nolan také spojoval význačné body liniemi, v jejichž průsečících, ale i podél nich, pak údajně nacházel neobvyklé kameny, včetně svislých pískovcových bloků, které tam podle něj byly umístěny zcela záměrně. Geolog Bob Grantham z novo skotského Přírodovědného muzea se o asi nejpozoruhodnějším z těchto bloků, úzkém, špičatém a 18 palců vysokém, vyjádřil v tom smyslu, že vykazuje rysy opracování člověkem jako stopy dláta a ohně.
Velmi zajímavý je i objev související přímo s megalitickým křížem. Pod jeho jižním kamenem totiž Nolan nalezl vrstvu malých plážových kamenů a části údajně lodních bachratých kamen.

1982
- Nic podstatného se na Ostrově dubů neodehrálo.

1983
- Představitelé Triton Alliance se pustili do soudního procesu proti Nolanovi. Předměty sporu byly nepřesné formulace na právnických dokumentech týkajících se prodeje pozemků Lewise Melu Chappellovi v roce 1950, s touto skutečností související, z pohledu Triton Alliance problematické nabytí pozemků Frederickem Nolanem a volný přístup na násep přes Crandall’s Point. Žalující strana rovněž požadovala odškodnění za ztráty, které jí vznikly díky Nolanovu jednání tím, že mělo negativní dopad na turistický ruch.
- Triton Alliance provedla 200 stop severně od jámy pokladů průzkumný vrt označený číslem 401. Až do zhruba 180 stop procházel tvrdou ledovcovou usazeninou, pak následovalo anhydritové skalní podloží do 360 stop a pod ním už jen skalní podloží z šedé břidlice. V hloubce 590 stop byl vrt ukončen. Na žádné známky lidské činnosti se během něj nenarazilo.

1984
- Pokračuje soudní proces mezi představiteli Triton Alliance a Frederickem Nolanem.

1985
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo, mohlo to být i začátkem roku 1986.) Dlouho očekávané rozhodnutí soudu potvrdilo Nolanovi jeho vlastnická práva na pozemky, zároveň mu však nařídilo neblokovat přístup na násep s tím, že byl vybudován napříč oblastí patřící koruně (Kanada je podobně jako například Austrálie konstituční monarchií), a zaplatit protistraně 15.000 $ jako kompenzaci ztrát plynoucích z omezování turistického ruchu. Představitelé Triton Aliance i Frederick Nolan se odvolali.

1986
- Pokračuje soudní proces mezi představiteli Triton Alliance a Frederickem Nolanem.

1987
- Během zimy jsou podobně jako roku 1980 pozorovány 4 kulaté otvory v ledu pokrývajícím Jižní záliv. Nacházejí se nějakých 500 stop od břehu, mají od 15 do 40 stop v průměru a jejich vzájemná vzdálenost činí přibližně 150 stop. Měřeno při odlivu je oceán v tom místě zhruba od 15 do 20 stop hluboký. Podle interpretace Triton Alliance se jednalo o důkaz existence druhého zátopového kanálu, přičemž otvory v ledu ukazovaly polohu jeho vyústění.
Lokalizace zmíněných otvorů vykazuje významnou, byť nikoli absolutní, shodu s výsledkem testu barvivem provedeným téměř před půlstoletím Edwinem Hamiltonem. Protože se tehdy potvrdilo podzemní spojení Jižního zálivu a jámy pokladů, je na základě této podobnosti rozumné předpokládat, že i ony otvory s tím nejspíš nějak souvisejí.
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo, mohlo to být i začátkem roku 1987.) Soud rozhodl o podaných odvoláních a proces mezi představiteli Triton Alliance a Frederickem Nolanem tak konečně dospěl ke svému závěru. Nolanova vlastnická práva na pozemky jsou potvrzena a navíc je mu snížena částka, kterou musí zaplatit druhé straně, z původních 15.000 $ na 500 $. Jeho povinnost neblokovat přístup na násep zůstala zachována.
Po konci soudního sporu byl Nolan kontaktován protistranou ve smyslu co jsme si, to jsme si, on však reagoval chladně. Nelze se mu příliš divit. Musel investovat spoustu času a peněz jenom proto, aby někým jiným vyvolaný soud, který minimálně po finanční stránce de facto připomínal souboj Davida s Goliášem, v podstatě potvrdil jeho původní pozici. Později se navíc Nolan údajně vyjádřil v tom smyslu, že se tehdy zabýval myšlenkami na svou vlastní linii pátrání vycházející z jím učiněného objevu megalitického kříže, objevu, o nějž se v té době neměl v úmyslu s nikým dělit. Žádný smír se tedy nekonal. Proces skončil, zatímco nevraživost, ta zůstala.
Během soudního líčení vyčíslili Nolan a Triton Alliance své dosavadní náklady na pátrání částkou 200.000 $, respektive 1.000.000 $. Není ovšem zcela jasné, zda jsou do toho započítány i výlohy na proces samotný, jež měly údajně dosáhnout výše kolem 100.000 $ u obou zúčastněných stran. Celková suma vynaložená na hledání pokladu od roku 1795, kdy tento příběh začal, pak byla odhadnuta na 2.000.000 $.
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo) Triton Alliance obnovila po několik let zastavené práce na šachtě 10‑X. Nyní opět pokračuje její prohlubování a následné vyztužování betonem.
- Poté co se rok přehoupl do druhé půle, zveřejnila Triton Alliance působivý plán, jehož vypracováním byla pověřena společnost Cox Underground Research Limited, na definitivní vyřešení záhady Ostrova dubů. Nešlo jim pouze o získání pokladu. Uvědomovali si, že pokud tam dole něco je, bude to mít velkou historickou i archeologickou hodnotu, a tomu odpovídal i jejich přístup. Plánované operace nazvali příhodně The Big Dig, Velké vykopávky.
Zamýšlený rozsah byl opravdu impozantní. Za základ plánu lze označit do hloubky přes 200 stop sahající ocelí vyztuženou šachtu o průměru 80 stop v místě jámy pokladů, která pohltí většinu dosud realizovaných šachet a vrtů, ale počítalo se rovněž s kesonovou stěnou ve Smithově zálivu postavenou ještě dál do oceánu než ta z roku 1970, která sama byla vybudována dál než všechny předchozí, a dokonce i se vztyčením kolem 2000 stop dlouhé kesonové stěny v Jižním zálivu, jež měla vyřadit z provozu druhý zátopový kanál, jehož vyústění se předpokládalo v místě oněch otvorů v ledu. Plán zahrnuje i nasazení až 4 čerpadel o celkovém objemovém výkonu 23 000 až 30 000 litrů za minutu, což vzhledem k množství dovnitř proudící vody, jež by dle odhadů nemělo být větší než 4000 litrů za minutu, představuje dostatečnou výkonnostní i bezpečnostní rezervu. V tomto ohledu hrají důležitou roli taktéž proporce šachty, neboť v ní díky jejímu velkému průměru bude voda stoupat oproti šachtě malých rozměrů samozřejmě mnohem pomaleji. Zátopové kanály, na které by během hloubení narazili, mají být zablokovány betonem a stěny šachty samotné pak podrobeny pečlivému zkoumání za účelem lokalizace případných k pokladu vedoucích bočních tunelů. Předpokládalo se, že vše bude hotovo do 6 měsíců od zahájení operací a to takovým způsobem, aby už nikdo neměl důvod mířit na Ostrov dubů kvůli vyřešení jeho záhady. Triton Alliance se rozhodla tuto záležitost uzavřít jednou provždy.
Receptem na úspěch tam, kde všichni ostatní selhali, jsou podle Tobiase "peníze a dobré plánování". Jistě, jak jinak. Zvláštní ovšem je, že plán počítá i s kesonovou stěnou v Jižním zálivu, kterou přitom sám autor návrhu, William Cox z Cox Underground Research Limited, označil za "pravděpodobně neuskutečnitelnou". Ve vztahu k Tobiasovu prohlášení to působí poněkud rušivě. Ale budiž. Technika, kterou hodlali nasadit, by zřejmě v případě potřeby dokázala druhý zátopový kanál, pokud vůbec existuje, účinně eliminovat i bez této kesonové stěny.
Nestačilo však mít jen dobrý plán, musely se také sehnat peníze na jeho provedení. Očekávalo se, že náklady na realizaci tohoto gigantického projektu dosáhnou výše kolem 10.000.000 $. Takovou částkou nedisponovala ani Triton Alliance a potřebné finanční prostředky tak měly být získány prodejem podílů nebo prostřednictvím založení komanditní společnosti. To však chce čas. Na patřičná místa byl doručen informační materiál, několik obchodníků s cennými papíry vyjádřilo zájem o spolupráci. Zdálo se, že po této stránce vše běží tak, jak má.
Zmíněná suma reprezentující předpokládané náklady podniku je opravdu obrovská. Jaký nález by ospravedlnil takové výdaje? Co vůbec očekávali, že tam dole najdou? Tobias to označil za "národní dědictví", jinak byl ale ohledně spekulací na toto téma velmi zdrženlivý. V jednom rozhovoru s Douglasem Prestonem (spoluautor záhadou Ostrova dubů inspirovaného románu "Riptide" čili Silný mořský proud, který vyšel v češtině pod názvem Poklad) však přece jen udělal výjimku. Poté co Preston naznačil významovou srovnatelnost s faraónem Tutanchamonem, Tobias připustil: "Já strašně nerad říkám věci jako tamto, ale ano, mohl by to být tak velký objev jako hrobka krále Tuta."
- V pondělí 19. října došlo ke krachu na burzách po celém světě.
Tato událost známá jako Black Monday, Černé pondělí, sice nemá s Ostrovem dubů na první pohled nic společného, ve skutečnosti je však hlavní příčinou uvíznutí Triton Alliance na mrtvém bodě. Projekt Velké vykopávky vyžadoval externí přísun peněz, jenže finanční trhy byly v rozkladu. Z utrpěného šoku se vzpamatovávaly nejméně rok a o nějakém nadšení pro natolik riskantní podnik, jakým hledání pokladu na Ostrově dubů beze sporu je, nemohla být kvůli opatrnosti investorů ani řeč ještě mnohem déle. Pro plány Triton Alliance došlo ke krachu na burzách v tu nejméně vhodnou chvíli. A důsledky byly dlouhodobé.
- V prosinci je založena společnost 159442 Canada Inc. Zcela jistě zde existují vazby na Triton Alliance, ovšem bližší podrobnosti k tomuto aktu nejsou bohužel známy.
Pod tímto názvem nefigurovala společnost nijak dlouho, už v březnu následujícího roku se přejmenovala na Oak Island Tours Inc.

1988
- V prvních měsících roku si představitelé Triton Alliance začali vážně připouštět, že jejich původní představa o získání potřebných zdrojů k realizaci projektu Velké vykopávky na finančních trzích není za situace nastalé po Černém pondělí reálná.
Tobias to komentoval slovy: "Trendy trhu nebyly v náš prospěch." Vcelku mírné vyjádření vzhledem k tomu jak destruktivní dopad to na jejich plány mělo. Pokud nechtěli svůj záměr vzdát, museli najít jiný způsob financování, a tak se například pokoušeli prodat práva na živý televizní přenos z výkopových prací podobně, jako tomu bylo u otevírání osobního sejfu Al Capona. Neuspěli.
- Pokračují práce Triton Alliance na šachtě 10‑X.
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo.) Ostrov dubů navštívili Lionel a Patricia Fanthorpeovi, aby tam provedli průzkum pro své přednášky Miscellaneous Unsolved Mystery.
Oba o zdejší záhadě posléze napsali knihu The Oak Island Mystery vydanou poprvé roku 1995. Kromě toho jsou autory, povětšinou pak spoluautory, bezpočtu dalších děl zabývajících se nejrůznějšími tajemstvími po celém světě, přičemž příběh Ostrova dubů zařadili i do své kolekce nejzáhadnějších míst na Zemi, knihy The World's Most Mysterious Places.

1989
- Pokračují práce Triton Alliance na šachtě 10‑X.
- V prosinci převzala Triton Alliance kontrolu nad new yorskou společností Northeast Capital. Cílem operace bylo získat možnost prodávat nově vydané akcie a takto nabyté prostředky použít k financování pátrání na Ostrově dubů.

1990
- V souvislosti s ovládnutím Northeast Capital koncem roku 1989 vznikla, údajně jejím přejmenováním, v lednu společnost Oak Island Exploration Company. Jejím ředitelem se stal syn Davida Tobiase, Norman.
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo.) Většina pozemků spadajících pod kontrolu Triton Alliance změnila svého vlastníka. Pozemek č. 23 byl registrován na Blankenshipa (není zcela jasné zda až nyní, či už tomu tak bylo dříve), pozemek č. 25 si ponechal Tobias a ostatní se převedly na společnost Oak Island Tours Inc.

Následující události se nepodařilo v rámci roku přesněji zařadit a jsou proto shrnuty až na samém jeho konci. Jejich uvedení zde tak neodráží časovou souvztažnost k událostem popsaným výše.
- Triton Alliance dokončila rozšiřování a vyztužování šachty 10‑X. Její lemování betonem začínající v zhruba 90 stopách nyní sahá až ke skalnímu podloží.
Očekávalo se, že během těchto časově i finančně náročných operací dojde k nálezům podobným těm učiněným roku 1971 v tehdy ještě vrtu, ale nestalo se tak. Žádné artefakty nebo známky lidské činnosti se objevit nepodařilo. Předpokládané dutiny v hloubkách od 140 do 145 stop, respektive od 160 do 165 stop se ukázaly být ryze přírodní a stejný závěr byl prý po prozkoumání sonarem učiněn i ohledně té dutiny, v níž kamera roku 1971 naznačila přítomnost podezřelých objektů. Tak významný rozdíl mezi nálezy z roku 1971 a při pozdějším rozšiřování vrtu v šachtu se nikomu nepovedlo obstojným způsobem vysvětlit.
Za frustrující pak lze jistě označit skutečnost, že vynaložené úsilí nepřineslo definitivní vyřešení záhady dutiny ve skalním podloží, když přístup do ní údajně blokoval balvan a uvíznuvší vrtací hlavice. Ano, navzdory relativní blízkosti dna po dlouhé době přece jen dokončené šachty zůstal přímý průzkum dutiny velmi složitou záležitostí i nadále.
- Dan Henskee pracující pro Triton Alliance odebral ve Smithově zálivu vzorky kokosových vláken.
Tyto vzorky a stejně tak i vzorky pocházející z roku 1970 postoupili laboratoři Beta Analytic, aby se pokusila zjistit jejich stáří radiokarbonovou metodou. V obou případech se dospělo k téměř stejnému výsledku, když byly datovány do roku 1180 ±60 let, respektive 1130 ±70 let (informace o časovém zařazení jsou uvedeny též u roku 1970).

1991
- Společnost Oak Island Exploration Company se obrátila na kanadské úřady s nadějí na získání finanční podpory, doufajíc, že se tímto způsobem podaří projekt Velké vykopávky konečně nastartovat.
Federální vládní agenturu Atlantic Canada Oportunities Agency požádali o půjčku ve výši 12.000.000 $. Marně. I když Tobias argumentoval vytvořením 50 nových pracovních míst a zvýšeným zájmem ze strany turistů, odepřelo jim pomoc i ministerstvo pro turistiku, Nova Scotia Department of Tourism and Culture a stejně tak pochodili i u ministra financí, Dona Mazankowského, jenž odmítl jejich žádost o daňové výhody, které měly být stimulem pro případné zájemce z řad investorů.
- Carl Edward Mosher, příbuzný přes svou matku Bessie Mosherovou (za svobodna Vaughanovou) a babičku Lucy Vaughanovou s jedním z trojice objevitelů jámy pokladů, Anthony Vaughanem, tvrdil, že mu někdy kolem roku 1925 babička ukázala dřevěnou truhlici, údajně pocházející z Ostrova dubů, jež obsahovala na 25 těžkých plátěných pytlů zlata. Jeho strýc Edward Vaughan pak prý jednoho dne, opustiv majetek, práci i rodinu, s tím vším zmizel neznámo kam.

1992
- Začátkem léta, 9. června, zatelefonoval Frederick Nolan Williamovi Crookerovi, o němž věděl, že momentálně pracuje na své knize o Ostrově dubů (kniha Oak Island Gold vydaná roku 1993), a nabídl mu výhradní práva na všechny informace týkající se výkopových prací, jejichž rozběhnutí zvažuje. To Crookera samozřejmě zaujalo a tak se už za půl hodiny (bydleli jen asi 15 km od sebe) setkali v kavárně, kde ho Nolan seznámil se základními atributy svého pátrání, o němž do té doby nebylo mnoho známo.
- Zhruba o týden později, 17. června, Nolan ukázal Crookerovi fotografii kamene připomínajícího lidskou hlavu. V této souvislosti označil jámu pokladů za maličkost ve srovnání s tím, co objevil na svém pozemku. Nalezl prý přesvědčivý důkaz o tom, že měla být pouhou vějičkou.
- Nolan si potřeboval ověřit svůj závěr ohledně nepřírodnosti původu megalitického kříže, který lokalizoval roku 1981, někým nezávislým. V polovině července tak tuto formaci ukázal Crookerovi, jenž byl zároveň zeměměřičem, aby ji prozkoumal. Jím učiněná zjištění pak pro Nolana skutečně představovala kýžené potvrzení správnosti jeho názoru.
- Uplynuly jen 4 dny a v sobotu 18. července vyšel z Nolanovy iniciativy o tomto objevu článek v The Chronicle Herald. Po dlouhých 11 letech mlčení tak byla existence megalitické formace ve tvaru kříže zveřejněna.
Článek vzbudil mezi čtenáři velký ohlas. Telefonáty zaplavený Nolan odkazoval volající na Crookera. Ti kromě projevování snahy dozvědět se o kříži něco více rovněž předkládali své vlastní teorie o jeho původu. Většina z nich, jak se zdálo, patrně ovlivněna knihami The Holy Blood and the Holy Grail a Holy Grail Across the Atlantic vydanými roku 1982, respektive 1988, předpokládala souvislost s řádem templářských rytířů nebo se svobodnými zednáři.
- Frederick Nolan měl telefonický rozhovor s Markem Finnanem (autor o záhadě Ostrova dubů pojednávající knihy Oak Island Secrets poprvé vydané roku 1995), během kterého se Finnan zajímal o podrobnosti ohledně megalitického kříže. Nolan mu řekl svůj názor ohledně jeho původu a nakonec souhlasil, že se s ním osobně setká.

Následující události se nepodařilo v rámci roku přesněji zařadit a jsou proto shrnuty až na samém jeho konci. Jejich uvedení zde tak neodráží časovou souvztažnost k událostem popsaným výše.
- Oak Island Exploration Company provedla na ostrově menší průzkumné práce. Jejich konkrétní rozsah ani zaměření nejsou známy, lze však s určitostí říci, že se během nich nic zásadního zjistit nepodařilo.
Selhání při schánění finančních prostředků na projekt Velké vykopávky nutil Oak Island Exploration Company, jež po formální stránce údajně převzala odpovědnost za pátrání po pokladu od Triton Alliance, k rozhodnutí, zda svou aktivitu na Ostrově dubů pozastaví, nebo se vydá cestou méně nákladných operací. Druhá z těchto variant se přitom zdála být cestou do pekel, neboť ji opakovaně aplikovali jejich předchůdci a žádného z nich k cíli nepřivedla. Mají se stáhnout a definitivně tak zahodit obrovskou sumu dosud proinvestovaných peněž anebo pokračovat, ovšem způsobem, který pravděpodobně přinese jen další výdaje? Těžké dilema. Ve hře byla ještě třetí možnost, jež se však de facto rovnala té první: čekat. Patrně jakožto vedlejší produkt jejich váhání v této věci se nakonec dostavila neochota komunikovat s médii, v důsledku čehož je o aktivitách probíhajících v té době k dispozici pouze omezené množství informací.
- Daniel Blankenship vedl telefonický rozhovor s Markem Finnanem a vyjádřil se během něj kromě jiného i k nízké informovanosti ohledně jejich činnosti, a to v tom smyslu, že nepovažoval za nutné, aby veřejnost měla přehled o tom, co se odehrává.

1993
- V lednu došlo v budově na Crandall’s Point ke schůzce přislíbené Finnanovi během telefonátu loňského roku. Nolan ho při ní seznámil s metodami pátrání, jež používal, a objasnil mu okolnosti objevu megalitického kříže.
- Během dubna natáčel na Ostrově dubů televizní tým z Velké Británie. Při této příležitosti si Mark Finnan onu megalitickou formaci ve tvaru kříže prohlédl na vlastní oči. Přišlo mu tehdy na mysl, že navzdory přesnosti rozmístění jednotlivých balvanů by za jeho vznikem přece jen mohla stát příroda, nikoli člověk. Rovněž tak se setkal s Blankenshipem, který byl tou dobou stále vrcholně tajnůstkářský ohledně jejich aktivit. Jakmile však přišla řeč na šachtu 10‑X, jeho přístup se okamžitě změnil. Ochotně a nadšeně vyprávěl. Jejich debata Finnana přesvědčila, že Blankenship nemá o výpovědní hodnotě obrázků zachycených tam kamerou roku 1971 nejmenších pochyb.
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo.) Nolan provedl výkopové práce v oblasti severovýchodně od megalitického kříže, na místě kam ho, jak tvrdil, zavedla série kalkulací týkajících se "významných kamenů". Po odstranění povrchové půdy údajně nalezl čtvercové seskupení žulových balvanů, přičemž vrchní kámen, nacházející se ve středu formace, měl prý na sobě vyrytý kříž. Vyjmul je a pustil se do kopání v domnění, že objevil polohu vstupu do podzemních prací nebo dokonce samotné komory s pokladem. Dostal se až do hloubky kolem 20 stop, nic takového ale nenašel.
Poblíž tohoto místa Nolan nalezl zajímavý artefakt. Jednalo se o velmi starý kovový zámek s klíčem ve tvaru kříže, po jehož otočení se čelo zámku otevřelo a odhalilo další klíčovou dírku.
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo.) V oblasti jámy pokladů proběhl zjišťovací vrtací program sestávající z 5 vrtů rozmístěných celkem rovnoměrně po přibližné kružnici, jež měla průměr nějakých 60 až 70 stop a střed zhruba 15 stop západně od polohy původní jámy pokladů. Dosažená hloubka se pohybovala kolem 250 stop.
V každém z vrtů, jež dostaly označení 93‑01 až 93‑05, provedli magnetický a elektromagnetický průzkum. Nic významného se však odhalit nepodařilo.
- Někdy v 2. polovině října byla na téma Ostrov dubů uspořádána konference, které se kromě jiných účastnil i Mark Finnan a patrně i Lionel a Patricia Fanthorpeovi. V den jejího konání proběhlo natáčení pro televizní pořad Live at 5 z produkce ATV (Atlantic Television System), jehož součástí se stal i rozhovor s Blankenshipem přenášený živě přímo od jámy pokladů. Poté co skončil, se Finnan zeptal Blankenshipa na videopásku zachycující interiér dutiny zkoumané kamerou roku 1971, o jejíž možné existenci se teprve nedávno, v polovině října, během přípravy na tuto konferenci dozvěděl. Blankenship potvrdil, že takový záznam skutečně existuje. Mark Finnan a další účastníci konference rovněž navštívili místo, kde Nolan lokalizoval ono čtvercové seskupení žulových balvanů. Nebylo tam však k vidění nic víc, než rozptýlené nevýrazné kameny a velký prázdný kráter.
Na této konferenci také zřejmě (nebo jindy v průběhu října) prezentovala svůj závěr ohledně původu megalitického kříže, ke kterému dospěla po důkladném prozkoumání formace in situ, geoložka Petra Mudie. Zcela jistě přitom potěšila Nolana, neboť byla toho názoru, že za rozmístění kamenů jsou odpovědni lidé.
Závěr Petry Mudie, kromě jiného, silně ovlivnil dosud v této otázce patrně poněkud lavírujícího Marka Finnana, když ho přiměl vnímat tento kříž jako "hlavní klíč k porozumění podstaty záhady Ostrova dubů".
- Koncem roku vstoupil na scénu nový investor, Bob Atkinson.
V souvislosti s Atkinsonovým příchodem byl, údajně po diskusi s Bobem Frankem, úředníkem pro ekonomiku a rozvoj správní oblasti Lunenburg County, do níž spadá i Ostrov dubů, znovu zkoumán onen v té době už víc než 20 let starý videozáznam zachycující podezřelé předměty uvnitř dutiny hluboko pod povrchem, přičemž padlo rozhodnutí nechat ho počítačově vyčistit.

1994
- V červenci získal Daniel Blankenship svou vlastní licenci pro hledání.
V souvislosti s tímto krokem byl na něj vyvíjen tlak, aby odstoupil z užšího vedení Oak Island Exploration Company. Rovněž tak to vyvolalo otázku, zda mají v jeho kompetenci zůstat provozní záležitosti.
Vztahy, jež mezi dlouholetými partnery, Tobiasem a Blankenshipem, panovaly, už po nějakou dobu evidentně nelze označit za ideální. Hlavní podíl na tom zřejmě měla neshoda v názoru na směr, jakým by se mělo v pátrání pokračovat. Blankenship byl hluboce přesvědčen o důležitosti šachty 10‑X, jenže Tobias to tak neviděl a naopak považoval jeho zaujetí pro tuto věc za téměř fanatické. Údajně se kvůli tomu dokonce i poměrně ostře pohádali.
Kvůli opatrnosti investorů shánění peněz pro projekt na Ostrově dubů vázlo, neznamená to však, že by místní záhada už nikoho nezajímala, neboť v okolí ostrova proběhlo několik menších průzkumných prací jiných hledačů. Nic nalezeno nebylo, nicméně možnost nějakého objevu mimo hlavní oblast zájmu nevylučoval ani Blankenship, a tak jeho licence nakonec zahrnovala 12 dalších ostrovů a také 3 místa na pobřeží.
- Frederick Nolan dal během setkání s Markem Finnanem v prosinci otevřeně najevo své rozpoložení. Podle něj toho obětoval řešení záhady Ostrova dubů už tolik a tolik toho při tom viděl, že mu údajně nezbývá než pokračovat v práci dokud nenajde poklad nebo nezemře.
Ano, tajemství Ostrova dubů dokáže nenápadně změnit původní zaujetí pro věc v posedlost, a pokud je člověk jeho magické atmosféře vystaven dostatečně dlouho, může se snadno dostat do fáze, z níž není návratu. Většina hledačů byla donucena opustit scénu poté, co vyčerpali finanční zdroje, protože majitelé ostrova nechtěli případné nalezení pokladu odkládat, a tak se namísto čekání rozhodli dát příležitost dalším. Nolan však měl pozemky, na nichž pátral, ve svém vlastnictví. Mohl se sice potýkat s nedostatkem peněz, ale nemusel kvůli tomu odejít. O to těžší situace to pro něj jistě byla.

Následující události se nepodařilo v rámci roku přesněji zařadit a jsou proto shrnuty až na samém jeho konci. Jejich uvedení zde tak neodráží časovou souvztažnost k událostem popsaným výše.
- Počítačové vyčištění onoho přes 20 let starého videozáznamu, provedené odborníky z USA, skutečně přineslo nezanedbatelné zvýraznění některých objektů. Ani po něm ovšem nelze zodpovědně říci, co to vlastně tenkrát kamera zachytila, neboť vše pokrývající silná vrstva nánosů sama o sobě znemožňuje pokročit ve věci jejich identifikace dále než na úroveň pouhých spekulací. Ty jsou však nyní, když nic jiného, aspoň o něco lépe podloženy.
- Bob Atkinson údajně financoval rozsáhlý testovací program v oblasti jámy pokladů. Jeho cena prý byla někde mezi 200.000 a 300.000 $, žádné zásadní informace však nepřinesl.

1995
- Počátkem ledna se Mark Finnan setkal s Bobem Frankem, který mu popsal fotografie vzniklé z onoho počítačově vyčištěného videozáznamu. Uváděné skutečnosti ho víc než zaujaly.
- Finnan si chtěl zmíněné fotografie prohlédnout osobně, nicméně několik dní po setkání s Frankem mu Tobias v telefonním rozhovoru řekl, že budou zveřejněny "ve vhodnou chvíli", možná prostřednictvím agentury pro styk s veřejností nebo jako součást mediálního balíčku.
Následovalo několik dalších telefonátů, během nichž Tobias opakovaně odmítl Finnanovu žádost o zařazení fotografií do své knihy. Zároveň však připustil možnou změnu tohoto postoje, jež by prý mohla nastat jakožto dílčí výsledek jednání na blížící se schůzi správní rady.
- V polovině ledna se v hotelu Oak Island Inn konala schůze správní rady společnosti, s níž byly spojeny Finnanovy naděje na uvedení zmíněných fotografií v jeho knize. K žádné změně postoje v této záležitosti ovšem nedošlo.
- Peníze na finančně náročné pátrání se sice stále sehnat nepodařilo, pokud však jde o počet podílníků, k polovině února jich vzhledem k výchozímu stavu měla Oak Island Exploration Company údajně již mnohem více.
- Není zcela jasné, zda tak jednal se souhlasem společnosti nebo jestli to byla samostatná akce z jeho strany, nicméně v neděli 5. března Blankenship uspořádal veřejné setkání na požární stanici ve Western Shore, kde prezentoval jak 30minutovou ukázku onoho videozáznamu pořízeného roku 1971, tak i z něho pocházející fotografie. Jakoby mu velmi záleželo na tom, aby se lidé dozvěděli, že jeho jistota ohledně důležitosti šachty 10‑X je postavena na reálném základě, a zároveň se mohli přesvědčit, že skutečně existuje něco, co dlouhodobé úsilí o nalezení pokladu ospravedlňuje.
Hluboko pod povrchem ostrova kdysi skutečně pracovali lidé, tak by se dalo shrnout poselství, které dle Finnana, jenž se setkání účastnil, předvedené materiály přinášely, a jež, jak se domníval, šlo po shlédnutí fotografií a videozáznamu bez problému akceptovat. Sám sebe se přitom ptal, zda je možné, aby truhlice připomínající předměty zachycené kamerou v oné dutině byly totožné s truhlicemi, které dle předpokladů zmizely při kolapsu zhruba 180 stop vzdálené jámy pokladů v polovině 19. století neznámo kam. Široká diskuse, již odtajněné materiály následně vyvolaly, však ukázala, že ne všichni přítomní s Blankenshipovou interpretací obrázků souhlasili.
Na setkání byl pozván, a účastnil se ho, i člen oblastního parlamentu a ministr rybolovu Nového Skotska, Jim Barkhouse. Jeho názor vyjádřený po shlédnutí prezentovaných materiálů Blankenshipa jistě potěšil, neboť dle něj nastal čas na zapojení se vlády.
Pokud jde o prozkoumání dutiny, v níž kamera zachytila podezřelé objekty, uvažuje se o proniknutí do těch míst prodloužením šachty 10‑X skrz skalní podloží nebo vyhloubením zcela nové šachty v její blízkosti. Rozhodně by se však nejednalo o levnou záležitost. Cena těchto operací je odhadnuta na zhruba 350.000 $.
- Několik dní po setkání na požární stanici Barkhouse, v rozhovoru s Finnanem, svůj tehdejší výrok o vládní pomoci zpřesnil. Poskytnutí veřejných prostředků na průzkumné práce označil za nepravděpodobné, ale připustil možnost podpory rozvoje turistického ruchu formou financování na ostrově umístěného výkladového centra.
- O zaobírání se vládních kruhů pomocí hledačům na Ostrově dubů svědčí i fax ministra přírodních zdrojů Nového Skotska, Dona Downa, zaslaný Marku Finnanovi 16. března, v němž, kromě jiného, označil Ostrov dubů za hlavní turistickou atrakci.
Vzhledem k prohlášením politiků, byť nebyly příliš konkrétní, to vypadalo, že by Oak Island Exploration Company mohla dostávat nějaký druh vládní podpory výměnou za umožnění rozvoje turistického potenciálu, který v sobě toto místo nepochybně má.
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo.) Turismus vnímal jako prostředek k získání finančních zdrojů zřejmě i Blankenship, neboť se počátkem roku objevil na setkání South Shore Tourism Association, kde hovořil o přínosu, jenž může Ostrov dubů, zvláště pak při příležitost 200. výročí objevení jámy pokladů, pro turistický ruch představovat.
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo.) Turismus vnímal jako prostředek k získání finančních zdrojů zřejmě i Blankenship, neboť se počátkem roku objevil na setkání South Shore Tourism Association, kde hovořil o přínosu, jenž může Ostrov dubů, zvláště pak při příležitost 200. výročí objevení jámy pokladů, pro turistický ruch představovat.
- Kromě proklamací ohledně vládní pomoci se pátrání po pokladu dočkalo i skutečného impulsu v podobě vstoupení na scénu finančně dobře zajištěné společnosti Oak Island Discoveries, Inc.
Tato společnost vznikla koncem března přejmenováním původní společnosti Oak Island Mysteries Co., Inc., která byla založena jen o zhruba měsíc dříve. Stál za ní známý novo anglický podnikatel David G. Mugar, muž pod jehož kontrolou se, kromě jiného, do poloviny roku 1993 nacházela bostonská televizní stanice WHDH‑TV. Mugar měl v úmyslu natočit o Ostrově dubů dokumentární pořad určený pro celosvětovou distribuci.
- O letních prázdninách proběhly na ostrově a v okolních vodách výzkumné práce Woods Hole Oceanographic Institution. Tento hydrogeologický, hydrografický a příbřežně morfologický průzkum financovala Oak Island Discoveries, Inc.
- V srpnu se na jižním konci ostrova konala vzpomínková bohoslužba na počest mužů, kteří během pátrání po pokladu zahynuli. Akce se kromě zástupce vlády Nového Skotska a dalších lidí zúčastnili i Mildred Restallová a Daniel Blankenship. Při této příležitosti byl všem zmíněným obětem odhalen pomník na jižním břehu a těm zahynuvším roku 1965 pak ještě bronzová pamětní deska ve Smithově zálivu. Obé za tímto účelem věnoval biskup anglikánské diecéze.
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo.) Ostrov dubů je, poněkud překvapivě vzhledem k deklaracím politiků o vládní podpoře projektu pátrání po pokladu, podpoře již spojovali s rozvojem turistického ruchu, uzavřen pro veřejnost.
- Koncem roku byla rozpuštěna Oak Island Discoveries, Inc.

1996
- V lednu vznikla společnost Oak Island Discoveries, LLC. Stojí za ní opět David G. Mugar.
- Woods Hole Oceanographic Institution vydává zprávu ohledně výzkumných prací vykonaných roku 1995.
Jak zjistili, slanost vody přítomné v anhydritovém skalním podloží se pohybovala jen na zhruba 50 až 75 % slanosti oceánu, což naznačuje, že tento není jedinou příčinou zaplavovacích problémů. Vypadá to, jako by za ně z části mohl i nějaký zdroj sladké vody. Co se propojení s oceánem týče, hladina vody v šachtě 10‑X vykázala dobrou, ve vrtu 93‑03 slabou a v Šachtě Triton žádnou reakci na příliv a odliv. Ona dobrá reakce pak znamená, že průměrný rozdíl výšek hladiny v šachtě mezi vrcholem přílivu a minimem odlivu činil 43 % průměrného rozdílu výšek hladiny oceánu (šachta 0,65 m; oceán 1,5 m), přičemž voda v šachtě reagovala vůči oceánu se zhruba 1hodinovým zpožděním.
Ačkoli tento naprostými profesionály realizovaný průzkum přinesl jistá zajímavá zjištění, tak k vyřešení místní záhady žádným způsobem nepřispěl, a naopak přivodil konec plánů na produkci dokumentu. Podle Mugara totiž teorie tajemné skrýše ve světle závěrů Woods Hole Oceanographic Institution neobstála, a byť připustil možnou existenci pokladů na různých místech ve světě, domníval se, že "Ostrov dubů takovým místem není". Celou záležitost pak měl za "jednu z těch situací, kdy si hodně lidí přálo být schopno uvěřit skvělému příběhu".
- Státní organizace Canadian Hydrographic Service provedla batymetrický průzkum vod obklopujících východní konec ostrova.

1997
- V 85 letech zemřel Carl Edward Mosher, ten jenž roku 1991 oznámil, že mu jeho babička, Lucy Vaughanová, jako klukovi ukázala zlato obsahující truhlici, která prý pocházela z Ostrova dubů.

1998
- Bedford Institute of Oceanography, kde, kromě jiného, sídlí jedna z kanceláří Canadian Hydrographic Service, vydává zprávu ve věci batymetrického průzkumu proběhnuvšího roku 1996. Vyplynulo z ní, že se jižně od nejvýchodnější části ostrova nacházejí 3 kamenité hřbety směřující od severozápadu k jihovýchodu. Za normálních okolností podobné hřbety reprezentují bývalé pláže, a jsou tak orientovány paralelně s pobřežím a batymetrií definovanými vrstevnicemi. Tyto hřbety však vybíhají do oceánu, přičemž s oběma liniemi svírají velmi tupý, v případě vrstevnic pak bezmála pravý, úhel. Ať už za tím stojí cokoli, zcela jistě lze popsanou konfiguraci považovat za neobvyklou či snad dokonce podezřelou záležitost. Průzkum rovněž odhalil větší množství objektů neznámé povahy. Autoři zprávy sice většinu interpretovali jako velké balvany, ale u některých byl dle nich možný antropogenní původ. Zhruba 1700 stop jižně od nejjižnějšího výběžku ostrova a zároveň asi tak 3100 stop jihozápadně od nevýchodnějšího ostrovního cípu lokalizovali velkou sníženinu s vystouplým podlouhlým objektem v jejím středu. Takovéto jevy jsou známy i z jiných míst, kde se vyskytují kolem velkých překážek typu lodních vraků nebo hřbetů skalního podloží. Přibližně 1500 stop severoseverovýchodně od této sníženiny (tedy cca 1300 stop jižně od severního kvadrantu Jižního zálivu) se nacházela oblast s řadou okrouhlých propadlin, které označili za možný důsledek proudění plynu nebo vody, popřípadě za poklesy vrchní vrstvy mořského dna způsobené pod ní ukrytými závrty. Další 2 propadliny pak identifikovali ještě nějakých 2000 stop východně od této oblasti (tedy cca 1200 stop jihojihovýchodně od nejvýchodnějšího cípu ostrova). Jen asi 250 stop jihozápadně od zmíněných 2 propadlin zaznamenali začátek dvojice jihovýchodním směrem táhnoucích se, kolem 1200 stop dlouhých, štíhlých, v podstatě přímých a téměř paralelních linií, které mohou buď odrážet problémy snímacího zařízení s interpretací nivelačních hodnot, nebo představovat jakési příkopy vzniklé neznámými antropogenními procesy. Mezi Smithovým a Severním zálivem, přibližně 1200 stop severozápadně od nejvýchodnějšího cípu ostrova pak byla zaregistrována obdélníková anomálie nacházející se ve vzdálenosti pouhých zhruba 150 stop od břehu. Její původ není znám, má se však za to, že anomálie zobrazivší se v blízkosti pobřeží Ostrova dubů obecně padají na vrub nedokonalosti procesu zpracování dat. Tolik k nálezům rozebíraným v textové části zprávy. Na obrázku, jenž je její součástí, a který představuje předběžnou interpretaci výsledků batymetrického průzkumu, jsou ovšem zachyceny ještě další objekty. Jedná se o shluk jakýchsi prohlubní lokalizovaný zhruba v místě oněch otvorů v ledu pozorovaných v letech 1980 a 1987, za artefakt označenou, nějakých 150 stop dlouhou, mírně prohnutou linii nacházející se přibližně 1300 stop severovýchodně od zmíněného potenciálního vraku, a vrstevnici kopírující řadu několika bodových artefaktů asi tak 650 stop východně od oné prohnuté linie.

1999
- V na vyvýšeném místě nacházející se oblasti situované několik set stop severoseverovýchodně od jámy pokladů provedl Ron Aston ze společnosti Noon Star Ltd Partneship, se souhlasem Tobiase, několik desítek vrtů, přičemž došlo i na výkopové práce. Jeden z vrtů dosáhl hloubky 60 stop, u ostatních se pak tato hodnota pohybovala v rozmezí od 25 do 45 stop. Cílem operací bylo najít boční komoru, v níž se, jak Aston věřil, měla ukrývat kořist pocházející z britského dobytí Havany roku 1762. Žádné stopy po takovém objektu se mu nalézt nepodařilo, nicméně během výkopových prací lokalizoval v severní části dotčené oblasti, jen pár stop pod povrchem, rozměrný balvan s několika vrypy. Průměr balvanu lze přirovnat k výšce dospělého člověka, lineárnost a rovnoběžnost vrypů pak naznačuje možný antropogenní původ.

2000
- Nic podstatného se na Ostrově dubů neodehrálo.

2001
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo.) John Chataway, poslanec novo skotského parlamentu a někdejší člen tamní vlády, a Ken Petrie, bývalý majitel turistického střediska Oak Island Resort (jiné vyskytující se názvy: Oak Island Inn Resort, Oak Island Resort & Spa; v září 2010 přejmenováno na Atlantica Hotel & Marina Oak Island), letoviska vzdáleného jen asi 1,3 km severozápadně od Ostrova dubů, založili sdružení Oak Island Tourism Society.
Tato nezisková organizace si kladla za cíl znovu oživit zájem o záhadu Ostrova dubů a také se chtěla pokusit dotáhnout do konce několik let starou myšlenku na vybudování výkladového centra. O průzkum jim přitom nešlo. Dle Johna Chatawaye není největším skrytým bohatstvím ostrova zlato, nýbrž turistika.
- Na místo se vrátil Ron Aston, aby pokračoval ve svém pátrání po boční komoře. Oblast, kterou prohledával tentokrát, se s tou z roku 1999 velkou měrou překrývala, celkově však byla zasazena o něco jižněji. Právě v jižní části zkoumaného území provedl na 40 dalších vrtů, avšak s podobným, negativním výsledkem. Stejně skončily i ostatní operace. Ani na druhý pokus neobjevil Aston nic, co by přítomnost oné komory byť jen naznačovalo.
- V polovině listopadu proběhl na Ostrově dubů průzkum georadarem. Zaměřil se na 2 oblasti zájmu obdélníkového tvaru, severní s vrtem 401 v jejím středu a jižní s šachtou 10‑X v severovýchodním kvadrantu. Výsledky naznačily možnou existenci 2 tunelů vedoucích směrem k vrtu 401, zhruba v hloubkách 40, respektive 50 stop.

2002
- Nic podstatného se na Ostrově dubů neodehrálo.

2003
- V neděli 4. května se v pamětní síni ve Western Shore uskutečnil 1. ročník akce zvané Explore Oak Island Day pořádaný sdružením Oak Island Tourism Society. Jednalo se o několikahodinové vystavování unikátních artefaktů, v jehož rámci předvedl Danny Hennigar, fanoušek Ostrova dubů a člen pořádající organizace, 45minutovou prezentaci věnovanou historii tamního pátrání.
- Během května prováděl jihozápadně od západního kamene megalitického kříže průzkum tým Pettera Amundsena z Norska. Realizovali několik nehlubokých výkopů, jejichž lokalizace byla dle Amundsena stanovena na základě vztahů vyplívajících z kabalistického Stromu života. Tyto aktivity nakonec vedly k objevu 2 neobvyklých balvanů. Ležely přímo na pomyslném prodlužení delšího z ramen kříže jihozápadním směrem, přičemž jejich vzdálenost od západního kamene kříže činila 141, respektive 282 stop. Bližší balvan měl valounovitý tvar a nacházel se na něm obrazec připomínající stylizované slunce. Ten druhý pak byl plochý, několik palců silný, působící dojmem cíleně tvarované kamenné desky.
Tyto objevy sice nepostrádají jisté zajímavosti, nicméně jejich spojitost s místní záhadou nelze, objektivně vzato, považovat za prokázanou. Podobných plochých balvanů se totiž na Ostrově dubů našlo ve skutečnosti více (na pláži Severního zálivu nebo i přímo ve výkopu onoho valounovitého balvanu) a co se zmíněného zobrazení slunce týče, je velmi jednoduché a nezřetelné. Navzdory rysům považovatelným za výsledky lidské činnosti se tak ve světle těchto okolností zdá být rozumné pokládat antropogenní původ dotčených prvků za poněkud sporný. Tyto prvky, tedy plochý tvar a vyryté stylizovaného slunce, proto nemohou dost dobře sloužit ani jako argument k podpoře oné teze, že pozice nalezených balvanů není náhodná.
Podle Pettera Amundsena souvisí záhada Ostrova dubů s Williamem Shakespearem, přičemž klíč k jejímu odhalení prý představují informace zakódované do Shakespearových děl. Shakespeare a šifry. Někomu to může znít značně bizarně, nicméně jejich existence je už dnes, ačkoli se o tom žádná učebnice literatury pravděpodobně nezmiňuje, u některých jeho prací skutečně prokázána (viz například Shakespearův kód). Amundsen své poznatky prezentoval v knize "Organisten" (Varhaník; Petter Amundsen je hráčem na varhany; poprvé vydána roku 2006), kde figuruje jako spoluautor (tím druhým je Erlend Loe), 4dílném televizním dokumentu Shakespeares skjulte koder (poprvé vysílán roku 2009), elektronické knize Oak Island and the Treasure Map in Shakespeare (vydána roku 2012) a dokumentárním filmu Shakespeares Skjulte Sannhet (premiéra v kinech roku 2012).
- Jak už bylo uvedeno ve shrnutí u období 1960 až 1965, v souvislosti s tragédií ke které v srpnu roku 1965 na ostrově došlo, 2. srpna zemřela Mildred Restallová, žena, do jejíhož života, přestože sama horečkou Ostrova dubů rozhodně netrpěla, pátrání po tamním pokladu, jakoby mu už tak neobětovala dost, zasáhlo tím vůbec nejkrutějším možným způsobem.
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo.) Představitelé Oak Island Tours Inc. zřejmě zvažovali prodej pozemků vlastněných na Ostrově dubů, neboť z té doby je známa jejich údajně na základě informací realitních agentů odhadovaná cena. Pohybovala se někde kolem 7.000.000 kanadských dolarů.

2004
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo.) David Tobias prodal svůj pozemek na Ostrově dubů komusi z vedení společnosti Rock Management Group Ltd. se sídlem v Traverse City, Michigan.
Představitelé této společnosti se údajně po prostudování problematiky tamního pátrání po delší dobu obraceli na Blankenshipa a celou záležitost s ním opakovaně diskutovali.
- V neděli 2. května pořádalo sdružení Oak Island Tourism Society 2. ročník akce Explore Oak Island Day. Konala se ve Western Shore, v budově organizace Western Shore and Area Improvement Association. Na akci, kromě jiného, byly vystaveny některé nalezené artefakty a jiné zajímavosti, Dan Blankenship předvedl onen videozáznam z vrtu 10‑X a Danny Hennigar opět vystoupil se svou 45minutovou přednáškou o historii tamního pátrání.
- Poslední den roku zemřel John Chataway, politik a jeden ze zakladatelů Oak Island Tourism Society.

2005
- U novo skotského soudního dvora byla v červnu podána žádost o dohled nad likvidací Oak Island Tours Inc., společnosti, jež na Ostrově dubů vlastní většinu pozemků, včetně toho s jámou pokladů.
Tento krok je logickým vyústění dlouhodobých vzájemných sporů Blankenshipa s Tobiasem, v té době již osmdesátníků, spočívajících především v rozdílném názoru na směr a způsob dalšího pátrání. "Nemyslím si, že bychom se mohli shodnout, jestli slunce svítilo nebo ne," uvedl k tomuto tématu v jednom z rozhovorů Blankensahip. Nyní Tobias souhlasil s prodejem a ona téměř patová situace, kvůli níž jejich operace de facto uvízly na mrtvém bodě po řadu let, tak konečně spěla k jakémusi řešení. Odhadovaná cena pozemků z roku 2003, tedy cca 7.000.000 kanadských dolarů, však může být dle Tima Harrise z realitní společnosti Tradewinds Realty Inc. kvůli nedostatku zájemců na trhu příliš vysoká. Ve stejném duchu se nese i prohlášení Dereka Cramma, muže, jehož soud pověřil oceněním majetku, který se vyjádřil v tom smyslu, že si není jistý, zda je možné na základě potenciální existence pokladu počítat s nějakým příplatkem.
Jakmile se tyto informace dostaly na veřejnost, vynořily se údajně obavy z uchvácení pozemků stavebním investorem a následného zabydlení ostrova. Tato hrozba však zřejmě nebyla příliš reálná, neboť takový záměr ve skutečnosti nikdo oficiálně nepředstavil. Podle Oak Island Tourism Society by nyní měla pozemky koupit vláda, a to s tím, že ostrov zpřístupní turistům a zřídí na něm, konečně, ono po mnoho let diskutované výkladové centrum. Jejich názor podpořila i Judy Streatchová, provinční zákonodárkyně pro dotčenou oblast, když vyjádřila naději, že se vláda bude touto záležitostí vážně zabývat.
Blankenship i Tobias naznačovali preferování prodeje někomu, kdo by pokračoval v pátrání po pokladu. Dle Tobiasova prasynovce, Ephraima Cohena, však "zjevně musejí přijmout tu nejvhodnější nabídku". Vypadá to tedy, jakoby Tobias netrval na dodržení oné podmínky tak jednoznačně jako Blankenship. Zřejmě právě tato jejich neshoda pak způsobila, že k likvidaci Oak Island Tours Inc. nakonec nedošlo.
V souvislosti s dalším pátráním po pokladu je vhodné zmínit znovu se objevivší návrh na použití půdu zmrazující metody. Propaguje ji kromě jiných i Les MacPhie, spoluautor (tím druhým je Graham Harris) o záhadě Ostrova dubů pojednávající knihy Oak Island and its Lost Treasure (vyšla poprvé roku 1999). Zmrazená půda by měla vytyčovat hranici oblasti zájmu, uvnitř které by se pak hloubila samotná šachta. Odhadované náklady na tyto operace se pohybují někde kolem 15.000.000 kanadských dolarů.
- Sdružení Oak Island Tourism Society uspořádalo už 3. ročník akce Explore Oak Island Day. Její význam stoupl a dokonce se jí dostalo i mezinárodní pozornosti. Své přednášky na ní prezentovali John Wannacott (o zvažované zmrazovací metodě), Les MacPhie (o geotechnické a archeologické situaci v jámě pokladů) a D'Arcy O'Connor (autor 3 o záhadě Ostrova dubů pojednávajících knih: The Money Pit, vydaná roku 1978; The Big Dig, vydaná roku 1988, jedná se o přepracovanou a aktualizovanou verzi The Money Pit; The Secret Treasure of Oak Island, vydaná roku 2004). K dispozici byl rovněž Dan Blankenship. Oproti prvním dvěma ročníkům došlo k rozšíření akce na 2 dny, konala se 13. a 14. srpna. Hlavní, s nadšením přijímanou změnu pak představovala skutečnost, že byl zájemcům umožněn vstup na ostrov.
O dalších ročnících této akce už bude informováno pouze tehdy, jestliže se v jejich rámci odehraje něco mimořádně důležitého či zajímavého, popřípadě pokud v souvislosti s nimi nastane podobně významná změna, jakou bylo například ono zpřístupnění ostrova.

2006
- Zmíněné zajímání se o problematiku pátrání po pokladu Ostrova dubů ze strany představitelů společnosti Rock Management Group Ltd. nakonec vedlo k jejich zapojení do projektu, když koncem dubna uzavřeli dohodu s Tobiasem o odkoupení jeho podílu v Oak Island Tours Inc. Na 4 desítky let trvající spolupráce Tobiase s Blankenshipem skončila.
Touto transakcí, jejíž cena nebyla zveřejněna, získal Blankenship nové partnery: bratry Richarda a Martina Laginovi, Craiga Testera a Alana Kostrzewa. Po několika letech přešlapování téměř na místě tak jeho pátrání dostalo čerstvý impuls. Blankenship popsal vzniklou situaci jako "velmi vzrušující" a uvedl, že je ohledně vyřešení záhady nyní optimističtější, než byl v poslední dekádě. Podle představy, již mají, si Blankenship ponechá na starosti provozní záležitosti přímo na ostrově a bude své nové kolegy informovat o jakémkoli pokroku, který se mu podaří učinit.
- Nedořešená ovšem zatím zůstala otázka licence na hledání. Vyplývá to z rozhovoru pro The Chronicle Herald, jejž Blankenship poskytl 26. dubna. Oak Island Tours Inc. se v této věci údajně obrátí na příslušné úřady. Blankenship rovněž prohlásil, že mají v úmyslu kontaktovat ministerstvo cestovního ruchu (Department of Tourism, Culture and Heritage), aby prodiskutovali otázku otevření ostrova pro turisty.
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo.) Frederick Nolan provedl na svých pozemcích nějaké vrtací práce. Jejich výsledky nejsou známy.
- V prosinci vydal tzv. Voluntary Planning, útvar představující jakési fórum občanské politiky, zprávu, v níž, mimo jiné, doporučil zrušení tzv. Treasure Trove Act, zákona ošetřujícího činnost hledačů pokladů, neboť prý dostatečně nechrání podvodní historické dědictví.
Treasure Trove Act byl původně určen k ošetření aktivit na Ostrově dubů, avšak v posledních letech se využíval i pro pátrání na jiných místech, včetně lodních vraků. Problém tedy není ani tak v zákonu samém, jako v jeho aplikování na případy, pro které nebyl napsán. Ve vzduchu se vznášející možnost zrušení zákona pak z hlediska operací na Ostrově dubů rozhodně neznamená dobrou zprávu.

2007
- Poslanec novo skotského parlamentu Howard Epstein, člen New Democratic Party, vyslyšel doporučení Voluntary Planningu ohledně Treasure Trove Act z prosince loňského roku a hned v lednu zrušení tohoto zákona navrhl.
Podle Treasure Trove Act si nálezce vlastnící licenci na hledání může ponechat 90 % pokladu. Artefakty nepovažované za poklad, jako například nádobí, zvony, různé osobní věci apod., musí být odevzdány státu. Po zrušení zákona by dle Epsteina měla vláda nárok na 100 % všeho. Sám to sice nepovažuje za úplně fér, nicméně to prý ochrání zájmy lidí Nového Skotska. Pravděpodobně by se přitom jednalo o dočasné opatření, které by trvalo jen tak dlouho, dokud by nevstoupila v platnost nová pravidla. Zda však ono zrušení zákona skutečně automaticky znamená nárok vlády na 100 % nálezů, jak tvrdí Epstein, není ve skutečnosti vůbec jisté. Jednotný pohled na to, co by se v takovém případě doopravdy stalo, neexistuje, a je docela dobře možné, že by tento akt nezaručil vůbec nic.
Svou aktivitu Epstein zdůvodňoval ochranou zájmů novo skotského lidu, který si dle něj zaslouží víc než oněch 10 %. S tím lze víceméně souhlasit. Vláda měla v úmyslu vyvinout nějakou strategii v této věci do podzimu. Epstein však trval na tom, že se musí jednat okamžitě. Za důvod tohoto horečnatého spěchu označil lokalizaci několika vraků včetně toho pokládaného za britskou HMS Fantome, jednu z lodí, jež měly údajně převážet kořist získanou během 2. americké války za nezávislost, když se na cestě do Halifaxu roku 1814 potopily. Hodnota nákladu není známa, bývá však považována za značnou, a Epstein nechce, aby tento poklad proklouzl provincii mezi prsty.
Samotní hledači pokladů pak se zamýšleným zrušením Treasure Trove Act nesouhlasí. Tvrdí, že nemožnost dosažení zisku všechny zájemce o pátrání spolehlivě odradí, v důsledku čehož už nedojde k žádným novým objevům, neboť vláda sama nemá pro tuto činnost dostatečné zkušenosti. Zní to logicky. Bez finanční motivace se do investování nemalých prostředků na záchranné operace jistě nikomu chtít nebude. Zrušení zákona by tak v konečném efektu znamenalo, že vláda nezíská ani ony artefakty ani svých 10 % z pokladu, natož pak něco navíc, jak by si ráda představovala. "Nikdo nechce permanentně bránit průzkumu u pobřeží Nového Skotska," říká k tomu Epstein a argumentuje dočasností takového opatření. Jenže měnění podmínek v průběhu hry je v každém případě nanejvýš negativním signálem a ve skutečnosti by mohlo hledače odradit i do budoucna. Návrh pana Epsteina se tedy v tomto světle jeví jako poněkud krátkozraký.
Dan Blankenship dokonce nesouhlasí ani s tím, že by vláda měla získat větší podíl. On totiž nemluví o 10 % z pokladu, což se může zdát nezaujatému pozorovateli málo, nýbrž o potenciálních 49 % na daních, které v případě úspěchu jejich pátrání vláda dostane. "Jestliže máme zaplatit 49 % daně z něčeho, co nalezneme na Ostrově dubů, o kolik víc chtějí?" ptá se Blankenship. Jak k tomuto číslu dospěl, není zcela jasné, ovšem jisté je, že samotné náklady na pátrání jsou obrovské, zatímco ochota úřadů pomoci minimální. Blankenshipovu postoji se tudíž nelze příliš divit.
Ke zrušení Treasure Trove Act bez náhrady nakonec, navzdory horlivé agitaci Howarda Epsteina, nikdy nedošlo. Naštěstí. Jeho přízrak se však vznášel ve vzduchu několik let a po celou tu dobu vyvolával v příslušných kruzích nepříjemný pocit nejistoty.
- V červnu je Blankenshipovou skupinou založena společnost Oak Island Exploration Acquisition Company.
Tato společnost následně získala licenci pro hledání, přičemž v tomto případě prý úřady netrvaly na jinak standardním požadavku popsání toho, co se hledá a jakým způsobem je v plánu to získat. Její platnost končí 2. července 2008.
- Během listopadu opět navštívil Ostrov dubů Petter Amundsen. Patrně se tak stalo v souvislosti s natáčením jím připravovaného dokumentárního seriálu.
- Blankenship a jeho američtí partneři zahájili pátrací práce. Jejich hlavní součástí je vrtací program zaměřený na šachtu 10‑X.
Martin Lagina se vyjádřil v tom smyslu, že se nechají vést Blankenshipem, neboť nikdo nezná Ostrov dubů lépe než on. To se vzhledem k orientaci na šachtu 10‑X nejspíš také skutečně stalo. Tyto operace, u nichž se předpokládají náklady kolem 200.000 $, jsou přitom chápány jako začátek. Jejich výsledek má rozhodnout o tom, co se bude dít dál.

2008
- Blankenship pokračuje se svými partnery v průzkumných vrtech, z nichž některé údajně dosáhly hloubky až kolem 300 stop. Výsledky těchto prací nejsou bohužel známy.
- Ve středu 2. července vypršela Blankenshipově skupině platnost licence na hledání pokladu. Nová licence jim přitom udělena nebyla, takže to pro ně de facto znamenalo zablokování jakéhokoli dalšího pátrání.

2009
- Od čtvrtka 18. června do neděle 21. června probíhal další ročník akce Explore Oak Island Days (původně Explore Oak Island Day). První den se uskutečnila prohlídka ostrova v uzavřeném kruhu, zbytek pak už byl určen pro veřejnost. Za zajímavost tohoto ročníku lze pokládat účast Ricka Ratcliffea, nedávno penzionovaného úředníka, jenž měl po mnoho let na starosti licence na hledání pokladu. Jako další hosté na akci vystoupili Graham Harris (již zmíněný spoluautor knihy Oak Island and its Lost Treasure), Steven Sora (autor o záhadě Ostrova dubů pojednávající knihy The Lost Treasure of the Knights Templar vydané roku 1999, jež vyšla česky roku 2004 pod názvem Ztracený poklad templářů) a se svou přednáškou na téma "záchranný potenciál hluboké šachty" i 3 studenti McGill University.
- Den po skončení Explore Oak Island Days, 22. června, vyšel v The Chronicle Herald článek zabývající se nevyhovující situací okolo Treasure Trove Act. Protože věnoval hodně prostoru Ricku Ratcliffeovi, zdá se, že byl založen právě na jeho vystoupení na dotčené akci. Jak z článku vyplývá, od ledna 2007, kdy Howard Epstein navrhl Treasure Trove Act zrušit, se toho v této pro všechny hledače pokladů nanejvýš citlivé otázce příliš nezměnilo. "V tuto chvíli je budoucnost zákona skutečně neznámá," řekl Ratcliffe. Dle odhadu by uvedení nějaké jeho přepracované, historické dědictví lépe chránící verze do praxe zabralo asi tak 6 týdnů, což by, domnívá se Ratcliffe, umožnilo zahájit operace na Ostrově dubů do podzimu. Ratcliffe rovněž zmínil silné mezinárodní naléhání na Nové Skotsko, aby schválilo zákony, jež by hledání pokladů zakázaly. Řekl, že UNESCO chce ponechat vraky lodí nedotčené a poklady chráněné mořem. Kanada se k jejich přání sice nepřihlásila, nicméně tlak, kterému v této záležitosti čelí, je enormní. Sám Ratckiffe přitom požadavky UNESCA nepovažuje za zcela přiměřené, když pochybuje o zachovalosti artefaktů vystavených neustálému působení přílivu, odlivu, bouří a ledu. Rovněž tak upozornil na fakt, že investoři již v podobných podnicích na území Nového Skotska a v okolních vodách utratili spoustu peněz. Podle něj je třeba vyvážit práva lidí, kteří mají zájem poklady a vraky lodí hledat, s právy těch, co je chtějí ponechat netknuté. Řeč přišla i na zajímavou skutečnost související s odevzdanými artefakty. Pracovníci novo skotských muzeí je prý odmítají vystavovat, protože nesouhlasí s jejich hledáním. Na vydání licence potřebné k této činnosti přitom mají právě muzea nezanedbatelný vliv. Tento postoj se u hledačů nesetkává s příliš velkým pochopením a nesouhlasí s ním ani Rick Ratcliffe: "Cokoli je majetek koruny, mělo by být přístupné veřejnosti."
Pokud jde o onu licenci na pátrání po pokladu, její udělení představuje poměrně složitý proces, kdy je třeba získat povolení od novo skotských muzeí (Nova Scotia Museum) a poskytnout podrobný plán operací včetně časového harmonogramu Ministerstvu přírodních zdrojů (Department of Natural Resources). Celá záležitost může trvat několik měsíců, ale i let. Konečné rozhodnutí má ve své kompetenci vláda.
- V pondělí 7. prosince bylo hlasováním rozhodnuto o rozpuštění sdružení Oak Island Tourism Society.
Za důvod tohoto kroku je označován fakt, že praxe ukázala nereálnost dosažení jednoho z cílů sdružení, vybudování výkladového centra.

2010
- Je založeno sdružení Friends of Oak Island Society. Jedná se o jakéhosi nástupce nedávno zaniklého Oak Island Tourism Society, avšak na rozdíl od něj si raději stanovili méně konkrétní cíle, a to propagovat příběh Ostrova dubů lokálně i v zahraničí formou prezentace historie a artefaktů, získat podporu místních, jak jednotlivců, tak firem, a postupně tuto podporu rozvinout do globálních rozměrů.
- V úterý 13. července oznámili ministři John MacDonell (Department of Natural Resources) a Percy Paris (Department of Tourism, Culture and Heritage) úmysl vlády upravit zákonné prostředí související s hledáním pokladů, konkrétně zrušit Treasure Trove Act, novelizovat Special Places Protection Act a vytvořit Oak Island Act.
Již nějakou dobu očekávané změny tedy dostaly poněkud jasnější obrysy. Zavedeny mají být na podzim s tím, že stávající právní úprava pozbude platnosti se závěrem roku. Jak vyplývá z prohlášení určeného pro média, cílem těchto opatření je ochránit zdroje národního dědictví na Ostrově dubů a skončit s dosavadní praxí podmořského hledání pokladů v pobřežních vodách. Dle Percyho Parise učiní toto vládní rozhodnutí Nové Skotsko lídrem v ochraně podvodního kulturního dědictví. Jeho výrok je však třeba brát jako lehce nadnesenou politickou proklamaci. Ve skutečnosti mají zamýšlené kroky v Parisem zmíněné oblasti nastolit podmínky vyrovnavší se konvencím UNESCO a v globálním měřítku pak uvést provincii v soulad s ostatními kanadskými jurisdikcemi.
- Den poté, 14. července, Dan Blankenship označil avizovaný záměr zrušit Treasure Trove Act a zároveň vytvořit Oak Island Act za zajímavý obrat k lepšímu.
- Brzy nato byla Blankenshipově skupině udělena do konce roku platná licence pro hledání. Po zhruba 2leté, úřady vynucené přestávce se tak nyní mohou znovu pustit do průzkumných prací.
- V úterý 2. listopadu předložil John MacDonell parlamentu Nového Skotska návrh zákona nazvaného Oak Island Treasure Act (jedná se o návrh toho samého zákona, který byl v polovině roku předběžně označován jako Oak Island Act).
Součástí tohoto návrhu, jenž ještě během listopadu úspěšně prošel 2. i 3. čtením, jsou rovněž body naplňující onen v prohlášení z poloviny roku avizovaný záměr zrušit Treasure Trove Act a novelizovat Special Places Protection Act. Andrew Younger, náruživý potápěč a jeden z poslanců novo skotského parlamentu, se vyjádřil v tom smyslu, že tyto změny umožní legitimnímu archeologickému průzkumu pokračovat, zatímco sníží množství artefaktů, jež může skončit v soukromých sbírkách, a že jsou takové úpravy důležité, neboť pomohou chránit kulturní dědictví pro budoucí generace.
- O zhruba 5 týdnů později, 10. prosince, dostal Oak Island Treasure Act oficiální královský souhlas. Z návrhu zákona se tak stal zákon, účinnosti nabude 1. ledna.
- Poslední den roku vypršela Blankenshipově skupině platnost licence pro hledání. K žádným důležitým objevům během jejího trvání nedošlo.

2011
- Od 1. ledna vstoupil v platnost nedávno schválený zákon Oak Island Treasure Act, jenž kromě jiného ruší původní Treasure Trove Act a novelizuje Special Places Protection Act. Z očekávání změny právního prostředí vyplývající neochota úřadů udělovat potřebnou licenci pro hledání tímto dnem skončila.
Po několika letech nejistoty tak skutečně došlo na v hledačských kruzích povětšinou s obavami očekávanou legislativní úpravu. Pro pátrání na Ostrově dubů to však, na rozdíl od toho po lodních vracích, nakonec znamená de facto dobrou zprávu. Cesta za pokladem, nebo čímkoliv, co je tam ukryto, může pokračovat.
Základní parametry licencí pro hledání na Ostrově dubů dle nové legislativy: (a) čekací doba na vydání je 75 úředních dnů, (b) čekací doba na převod je 18 úředních dnů, (c) cena bez daně činí 571,68 $, (d) mohou být vydány v proměnlivých délkách doby platnosti, (e) nejsou obnovitelné, nicméně je při posuzování udělení nové licence přihlíženo k tomu, že o ní žádá ten, kdo už licenci měl, a to v tom smyslu, aby nová licence na tu původní souvisle navazovala.
- Blankenshipova skupina získala licenci pro hledání.
- V režii Oak Island Tours Inc. se poté na ostrově uskutečnily geofyzikální testy. Cílem bylo detekovat šachty, popřípadě tunely včetně těch souvisejících se Smithovým zálivem, do Jižního zálivu vedoucí zátopový kanál a také anomálie v oblasti jámy pokladů, Šachty Triton a šachty 10‑X.
Na základě výsledků tohoto průzkumu bude případně rozhodnuto o provedení vrtů v cílových oblastech a zpřístupnění šachet či tunelů pro dálkově ovládanou kameru.
- Probíhají práce na šachtě 10‑X se záměrem uvolnit onu dutinu mezi 230 a 235 stopami, aby mohly být moderní technikou pořízeny obrázky objektů, jež tam zachytila kamera roku 1971.
Jestliže se u těchto obrázků nepodaří dosáhnout nesporné průkaznosti ohledně toho, co zachycují, bude posouzena varianta přímého vstupu do dutiny skrz skalní podloží.
- Rovněž tak zahájili vrtací operace v oblasti jámy pokladů. Tyto se přitom pravděpodobně částečně časově překrývají s pracemi na šachtě 10‑X. Doufají, že během nich narazí na tunely nebo dutiny, do kterých bude možné spustit kameru.
Pokud kamera zachytí důkazy lidské činnosti, pak se zváží možnost nasazení vhodného dálkově ovládaného zařízení.
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo.) V jižní části ostrova byl Alanem Hollettem objeven kámen ve tvaru srdce.
Později ho Dan Blankenship údajně identifikoval jako jeden z těch nalezených na místě už v minulosti.
- Platnost Blankenshipově skupině udělené licence pro hledání skončila.

2012
- V úterý 10. července získala Oak Island Tours Inc. licenci pro hledání.
Kvůli zhruba 7měsíční vynucené přestávce se sice potýkají s problémy ohledně zajištění personálu a vybavení, zároveň však věří v brzké zahájení prací v oblasti jámy pokladů.

< předchozí >