1795
- Tehdy šestnáctiletý mladík Daniel McGinnis, žijící se svými rodiči na pobřeží kanadské provincie Nové Skotsko, zavítal při své rybářské výpravě na malý nebydlený ostrůvek Oak Island, jenž dostal jméno podle statných červených dubů jimiž byl porostlý, ležící v zálivu Mahone Bay nedaleko Halifaxu. Netušil, že stojí na prahu největšího dobrodružství svého života. Na ostrově si všiml podezřelé prohlubně o průměru asi 16 stop a nad ní silné větve nedaleko stojícího dubu se stopami po provaze - vypadalo to, jakoby tu někdo něco spouštěl. Okamžitě ho napadlo, že stojí na místě, kde piráti ukryli svou kořist. Rozhodl se vrátit na druhý den a poklad vykopat. Podle některých informací na větvi ještě visela kladka a na místě byla nalezena olověná námořnická píšťalka a španělská mince z roku 1713.
- Příští den ho na ostrov doprovázeli i jeho dva kamarádi - John Smith a Anthony Vaughan. I díky odlivu si při přistávání v Pašeráckém zálivu (později nazývaném Smithův) všimli zrezivělého očka zasazeného do kamene částečně zaplaveného vodou. Další zvláštností, která upoutala jejich pozornost, byla pěšina vedoucí ze zálivu (a tedy zdánlivě nelogicky jakoby odnikud) na vrchol nevysokého pahorku, kde se nacházela ona prohlubeň. Vystoupali k ní a vybaveni jednoduchým nářadím se pustili do práce. Zpočátku šlo vše hladce a záhy jim bylo jasné, že se pohybují ve staré kruhové šachtě. Měla průměr 13 stop a na jejích stěnách byly ještě patrné stopy nástrojů. V hloubce 4 stop odkryli vrstvu dlažebních kamenů. Po jejich odstranění se objevila znovu zemina. Pokračovali tedy v kopání a za dalších 6 stop narazili na dřevo. Zdálo se, že jsou u cíle. Ve skutečnosti to však bylo jen první z řady překvapení, jež měla jáma pokladů připravena pro všechny, co se budou snažit proniknout na její dno. Ukázalo se, že jde o plošinu z dubových trámů a odstranit jí by si vyžádalo značné úsilí. Zároveň si uvědomili, že nemají ani ponětí, na čí pozemek to vlastně pronikli a tak se rozhodli práci přerušit, uvést vše do původního stavu a s dalším pátráním počkat do té doby, než nejstarší z nich - John Smith - zjistí jak se věci mají. Měli štěstí, pozemek byl zrovna na prodej. Stál je 7 liber a 10 šilinků.
- Po návratu na ostrov rychle znovu pronikli k oné dřevěné plošině v hloubce 10 stop a v očekávání rychlého nalezení pokladu ji odstranili. K jejich překvapení se pod ní nacházely asi 2 stopy volného prostoru a pak následovala znovu zemina. V hloubce 20 stop se situace opakovala. A když i po dosažení 30 stop narazili na dřevěnou plošinu, již třetí v pořadí, byli nuceni práci přerušit a promyslet další postup. Nevěděli, kolik takových plošin na ně ještě čeká a bylo jim jasné, že mají-li dosáhnout cíle, budou potřebovat víc než jen krumpáč a lopatu. Jámu tedy zasypali a vrátili se na pobřeží s tím, že se pokusí sehnat další lidi na kopání a také zajistit finanční prostředky na nákup potřebného vybavení. Obživa v té době však nebyla nic jednoduchého a tak není divu, že nenašli nikoho, kdo by byl ochoten marnit čas v tak nejistém podniku ani utrácet v něm své těžko vydělané peníze. V důsledku toho práce ustaly na dlouhých 9 let.
Srovnejte mapu kapitána Kidda, údajně představující klíč k jeho ukrytým pokladům, s leteckým pohledem na Ostrov dubů. Údaje na mapce umísťují ostrov kamsi do tropického pásu. Přesto existují skutečnosti, které naznačují, že Ostrov dubů (ležící cca 2000 km na sever od obratníku Raka) a záhadná mapka mohou mít spolu hodně společného.
• Autorská práva k mapě kapitána Kidda na této stránce nenáleží tomuto webu.
• Zdroj mapy kapitána Kidda: Kniha POKLADY NA DNĚ MOŘÍ, autor Aleksander Grobicki, rok vydání 1980