Historie | Hrad Nové Hrady (u Vysokého Mýta)

13.8.2013

Alternativní názvy: Boží Dům, Nový hrad, Starý zámek

Popis místa:
Zřícenina - hrad byl téměř kompletně rozebrán hrabětem Janem Antonínem Harbuval‑Chamaréem (Jean‑Antoine Harbuval de Chamaré) na stavbu zámku pod ním, dochoval se tak jen několik metrů dlouhý úsek hradební zdi na severní straně vrcholové plošiny, terénní nerovnosti včetně nad úroveň terénu příliš nevystupujících zbytků zdiva a, tak trochu překvapivě, barokní kamna. Tato kamna však na rozdíl od ostatních objektů nelze nalézt na hradním vrchu, pro jejich shlédnutí je třeba navštívit zámek pod kopcem, neboť se staly součástí tamního hlavního rokokového sálu. Na zmíněný dochovaný úsek zdi, jenž má z vnější strany ještě stále dobře patrné otvory po samonosném lešení, navazuje reliéf někdejší obvodové hradby. Další terénní nerovnosti nacházejí se pak, spolu s novodobým objektem vodárny, na samotné plošině, uvnitř hradebním reliéfem vymezeného prostoru. Tato oblast však je, s výjimkou pásu podél obvodové hrany plošiny, zarostlá kopřivami a další vegetací. Zmíněný pás, a vlastně i kopec jako celek, naopak působí dojmem, jakoby začalo se mu dostávat něčí blahodárné péče. Tento pocit potvrdili sami majitelé s tím, že tam skutečně provádějí zušlechťovací práce, neboť mají v úmyslu učinit hradní vrch pro turisty zajímavějším a pobyt na něm příjemnějším. Jelikož se v tomto případě jedná o soukromý majetek, lze předpokládat šťastnější osud tohoto záměru, než jaký má jeden a čtvrt milionový projekt na Velešově, který nyní, jen pár let po jeho realizaci úspěšně zarůstá bujnou vegetací. Vyčištění prostoru od náletových rostlin zcela jistě odhalí další relikty (jejich čitelnost se i tak opakovaně dočasně zlepšuje díky spásání vegetace zvěří z obory, uvnitř které lokalita leží). Dle současných majitelů se ovšem od časů hraběte hradní kopec několikrát upravoval, a tak zdaleka ne každý prvek musí nutně souviset se starým hradem, přičemž archiv, jenž by býval mohl leccos objasnit, bohužel v roce 1976 shořel. Co se areálu jako celku týče, netvoří ho pouze prostor na temeni kopce. Součástí hradního vrchu je od kostela vedoucí a jen kousek pod vrcholovou plošinou končící křížová cesta. Původní přístup od kostela je v současnosti uzavřen, avšak lze se na ni dostat po značené cestě kolem zámku. Několik metrů nad touto cestou nachází se v jižním svahu hradního kopce torzo menšího mlýnského kola, jež bylo tam kdysi dopraveno z mlýna ve vesnici. Kolem něj ležící, střešní krytinu připomínající trosky a poblíž situovaný, kulatý, svým průměrem rozměru hřídele odpovídající otvor v zemi nasvědčují, že sloužilo v poloze s hřídelem na stojato jako jakýsi přístřešek či něco podobného. Nedaleko od mlýnského kola, jen několik metrů nad ním, lze zaregistrovat na vrstevnice kolmý příkop. Vede k malému otvoru do klenutého sklepení. Tento otvor se nachází v horní části klenutí a uvnitř nepřístupného sklepa je skrze něj možné spatřit otevřená kovová vrátka. Při pokračování po od zámku vedoucí cestě pod mlýnským kolem dál, dojde se pak k oné křížové cestě, a to zhruba v její polovině, u 8. zastavení. Přibližně v tomto místě také začíná stará, nepoužívaná, ale bez větších problému rozpoznatelná cesta vedoucí mírně vzhůru severovýchodním směrem. Na jejím konci, na křižovatce s pěšinou, nachází se rozvaliny odpočívadla s kamennou lavičkou. Tato pěšina, jež vychází jen několik metrů severozápadně od oněch rozvalin z křížové cesty, mezi 10. a 11. zastavením, obtáčí se kolem hradního vrchu, přičemž ve směru proti hodinovým ručičkám lehce stoupá. V severním svahu prochází nad zastřešenou studnou, aby se o několik desítek metrů dále, u památníku Jana Nepomuckého (usuzováno tak dle na podstavec vyrytého textu epigramu Česká modlitba od K. H. Borovského), rozdělila ve dví s tím, že levá část pokračuje v obkružování kopce, majíc na vnější straně zpočátku méně zřetelné a posléze už zcela jasně rozeznatelné valovité těleso, jež snad kdysi chránilo původní přístupovou cestu, a napojuje se zleva na křížovou cestu v místě 12. zastavení. V případech mlýnského kola, staré cesty, rozvalin odpočívadla, studny, pomníku a kvůli jeho poloze poměrně daleko od vrcholové plošiny pravděpodobně i sklepa existuje s původním hradem pouze místní, nikoli časová spojitost. To samé lze v podstatě říci rovněž o křížové cestě, neboť vznikla jen několik málo let před započetím rozebírání hradu.

Historie:
Hrad postavili někdy v letech 1450 až 1465 Kostkové z Postupic. Obecně se tedy jedná o poměrně pozdní výstavbu, což vyniká o to více, že vesnice pod hradním kopcem mohla v té době existovat už zhruba 200 let, neboť první písemná zmínka o ní pochází z roku 1293; tehdy nazývala se Boží Dům. O co později byl hrad v porovnání s podobnými objekty vystavěn, o to déle svému účelu sloužil. Vlna opouštění starých a nepohodlných panských sídel, typická pro první polovinu 16. století, se mu vyhnula. Podobné štěstí už sice neměl století poté, když ho roku 1645 vypálili Švédové, avšak nejednalo se o definitivní zničení a obyvatelný byl dokonce ještě v polovině 18. století. Roku 1767 spojila hradní vrch s kostelem křížová cesta. Nad hradem samotným se už ale v té době stahovala mračna. O 7 let později, v roce následujícím po skončení 3letého hledání velešovského pokladu (je možné, že se tak stalo už o rok dříve), započal pak majitel panství, hrabě Jan Antonín Harbuval‑Chamaré (Jean‑Antoine Harbuval de Chamaré), s výstavbou zámku přímo pod hradním kopcem, přičemž mu starý hrad posloužil jako vítaný zdroj materiálu (je možné, že budování zámku zahájil už jeho otec, avšak co se masivního rozebírání hradu týče, to nastalo až s Janem Antonínem). Aby tento materiál dostal z hradního vrchu dolů, nechal tam vybudovat lanovku podobnou té, kterou si vyzkoušel právě na Velešově. Zatímco pozůstatky velešovské lanovky jsou na místě stále patrné, po té novohradské nezůstalo už dnes zhola nic. Je to logické, neboť lokalita se posléze stala součástí nově budovaného úpravného zámeckého areálu, v rámci kterého se po celém hradním vrchu rozprostíral anglický park.

Přístup:
Hradní vrch leží na pozemcích patřících majitelům hned vedle stojícího zámku, a to uvnitř obory s volně žijící zvěří. Je veřejnosti přístupný, avšak s výjimkou období říje, neboť během něj je obora z pochopitelných důvodů uzavřena. Pro dostání se tam uhnout v obci Nové Hrady cca 90 m po konci náměstí na dlážděnou, bránou uzavíratelnou, stromy lemovanou, po hrázi mezi dvěma rybníčky běžící cestu vlevo (při příjezdu od Mokré Lhoty). Na konci hráze, po zhruba 40 m, stromová alej končí. Zde odbočit vlevo na cestu, jež je ještě asi 20 m orientována paralelně s původní cestou a pak se, před na čestný dvůr zámku vedoucí hlavní vstupní bránou, stáčí vlevo. Po přibližně 110 m, tam kde cesta přechází v malé prostranství, odbočit z něj na cestu vpravo. Držet se cedulí ukazujících směr ke křížové cestě. Asi 50 m od zmíněného prostranství odbočit na cestu vlevo. Po cca 150 m, tam kde narazí se na křížovou cestu, jejíž začátek je vlevo, odbočit po ní vpravo. Za několik desítek metrů se křížová cesta stáčí vpravo. Sledovat ji až k několik desítek metrů vzdálenému 14. zastavení. Tím křížová cesta končí, avšak cesta samotná vede dál. Pokračovat po ní ještě několik desítek metrů až na vrchol kopce. Zde se nachází místo, kde stával hrad Nové Hrady.

GPS souřadnice: 49°51'15.557"N 16°8'41.151"E

Pozn. k fotografiím: Směr pohledu uváděný u fotografií nebyl ve většině případů zjištěn zaměřováním na místě, nýbrž stanoven později mimo lokalitu za pomoci fotomapy, a z toho důvodu je nutné ho chápat jako orientační. Směr pohledu u obr. 2 vychází z údaje autora, u obr. 5 a 49 se jedná o odhad.

Obr. 1 - Hradní kopec 1

Obr. 14 - Vrcholová plošina 1

Zdroje informací:
Článek ČTENÍ O HRADĚ VELEŠOVĚ, autor V. J. Sedlák, rok vydání 1970
Kniha HRADY, ZÁMKY A TVRZE KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO (díl první - Chrudimsko), autor August Sedláček, rok vydání 1882
www.hrady.cz | nove-hrady.cz | cs.wikipedia.org | www.cesky-jazyk.cz

---

• Autorská práva k obrázkům 2, 3, 5 a 49 na této stránce nenáleží tomuto webu.
• Zdroj obrázků 2, 3, 5 a 49: Kniha HRADY, ZÁMKY A TVRZE KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO (díl první - Chrudimsko), autor August Sedláček, rok vydání 1882