Historie | Zámek Nové Hrady (u Vysokého Mýta)

13.8.2013

Alternativní názvy: České Versailles, Malý Schönbrunn

Popis místa:
Zámek - udržovaný, v soukromém vlastnictví nacházející se, avšak veřejnosti přístupný zámek, součást uceleného rokokového areálu, areálu, který si zachoval původní architektonické ztvárnění nejen v exteriéru, ale i u většiny interiérů. Areál začíná hned u silnice dvojicí uměle vytvořených rybníčků oddělených od sebe hrází s dlážděnou příjezdovou komunikací. Za hrází se nachází zdevastovaná budova bývalého pivovaru po pravé straně a ve směru přímém pak trojdílná zdobená hlavní vstupní brána vedoucí do tzv. čestného dvora, upraveného na způsob rokokové zahrady s broderiemi a dvěma fontánami. Tento čestný dvůr je ohraničen vpředu zídkami, jež vybíhají jedna z levé a druhá z pravé strany hlavní brány, na tyto zídky napojujícími se správními budovami po stranách (nyní jsou tam restaurace a kavárna) a vzadu samotným zámkem, na nějž tyto budovy navazují. Za hlavním vchodem do zámku nachází se trojlodní, původními plastikami vyzdobená vstupní hala se dvěma schodišti vedoucími každé do jednoho křídla. V přízemí bývaly kuchyně, spižírna a místnosti pro sloužící a návštěvy. Jsou klenuté a relativně nízké, zatímco pokoje panstva v patře jsou vyšší a s rovnými stropy. Poloze vstupní haly v přízemí odpovídá nahoře representační hlavní rokokový sál (konají se tam koncerty, přednášky, recepce a především svatby) s bohatou štukovou ornamentální výzdobou a barokními kamny, jež pocházejí ze starého hradu, který kdysi stával na kopci tyčícím se nyní nad zámkem. Část interiéru zabírá expozice nábytkového umění Uměleckoprůmyslového musea v Praze. V západním křídle zámku nachází se nově vysvěcená kaple sv. Aloise (na požádání tam lze pořádat svatby). Podél západního křídla je situován nevyužívaný bazén a za zámkem, v prostoru bezprostředně k němu přiléhajícím, dvorek s okrasnou zeleninovou zahradou vymezený zídkou a plastikami zdobenou bránou, jež vede do zadní zahrady. V ní se nachází venkovní divadélko, labyrint, oranžerie, klasicistní altán, slohově příbuzný domek zahradníka a rokokový špýchar, nyní s expozicí Prvního českého muzea cyklistiky. Zhruba 150 metrů za budovou špýcharu, při cestě vedoucí mezi ní a hradním vrchem, jenž míval kdysi podobu anglického parku a který zdá se nyní být upravován, nachází se zámecké stáje a hospodářské zázemí. Od nich na západ rozprostírá se pak výhled do kromě období říje návštěvníkům přístupné obory s volně žijící zvěří.

Historie:
Roku 1750 se stal majitelem zdejšího panství hrabě Jan Ludvík Harbuval‑Chamaré (Jean‑Louis Harbuval de Chamaré). Buď on po získání panství, nebo, což uvádí se častěji, jeho syn Jan Antonín Harbuval‑Chamaré (Jean‑Antoine Harbuval de Chamaré) roku 1774 (či 1773) započal stavbu zámku, pro jehož polohu bylo vybráno místo pod kopcem se starým hradem. Tak či onak, zhruba do tohoto období spadá roku 1767 realizované zřízení křížové cesty vedoucí od kostela na hradní vrch. Co se výstavby zámku týče, padlo rozhodnutí použít na ni materiál ze starého hradu a ten tak byl za tímto účelem téměř celý rozebrán. Materiál se svážel z hradního kopce dolů pomocí lanovky podobné té, již si Jan Antonín vyzkoušel během svého hledání pokladu, které probíhalo v letech 1771 až 1773 na Velešově. Dokončení budovy zámku, na jehož návrhu se podílel architekt J. Jäger, ale uvažuje se v tomto smyslu i o samotném majiteli Janu Antonínu, jenž měl umělecké ambice, a jehož dekorativní architektonickou plastiku vytvořil J. Mělnický z Vamberka, datuje se rokem 1777. Ve stejném roce vyrobil řezbář J. J. Procházka hlavní oltář určený pro kapli v západním křídle zámku. O něco později, roku 1778, namaloval J. Nivelt pro stejné místo určený oltářní obraz. V letech 1781 a 1782 zhotovil kameník J. Vícha z Potštejna hlavní bránu a roku 1783 byly v sochařské dílně V. Čermáka vytvořeny zdobné rokokové plastiky její rampy a schodišť. Mezi lety 1786 a 1787 se dočkala i brána do dvorku za zámkem, když ji sochař K. A. Devoty vyzdobil alegorickými plastikami léta a podzimu. Roku 1788 vznikly prostor před zámkem po stranách ohraničující správní budovy. V roce následujícím byl vystavěn špýchar a roku 1791, v rámci budování zahrady, jejíž přesná původní podoba není známa, klasicistní altán. Hradní vrch pokrýval anglický park. Potomci Jana Antonína, který zemřel roku 1808, vlastnili zámek až do roku 1903, kdy ho prodali pražskému obchodníku Štěpánu Bergerovi. V letech 1904 a 1905 probíhala na zámku rekonstrukce. Týkala se především interiérů. Roku 1925 došlo k částečnému zřícení pivovaru. Další rekonstrukce se uskutečnila v letech 1936 až 1939. Architekt O. Fierlinger opravoval pro tehdejšího majitele Cyrila Bartoně z Dobenína (jeho otec, někdejší významný textilní podnikatel, jenž v roce 1902 přenechal jím vybudovanou firmu svým synům, Josef Bartoň, byl 17. června 1912 císařem Františkem Josefem I. pasován na rytíře, v rámci čehož přijal přídomek "z Dobenína") celý zámek, přičemž akce zahrnovala i úpravu zahrady. Během těchto prací došlo kromě rekonstrukčních zásahů na střeše, fasádě, sochařské výzdobě atd. i k vybudování bazénu při západním křídle (naneštěstí byl jako materiál zvolen pískovec, jenž propouští vodu) a koupelen v patře (zde s takovým citem, že jejich vybavení získalo časem svou vlastní historickou hodnotu) a k modernizaci sociálního zařízení. Za 2. světové války pobývali na zámku příslušníci SS a Hitlerjugend. Po ní byl zámek zabrán pro místní obecní a měšťanskou, tedy v dnešním významu základní, školu a dokonce se, bez svolení majitele, odehrály různé úpravy interiéru. Jednalo se ovšem o pouhou předehru k jednoznačně nejčernějšímu období v zámecké historii. Po komunistickém převratu byl zámek Josefu Bartoňovi z Debonína, bratru Cyrila, vyvlastněn. Zanedlouho, 13. září 1949, došlo sice k jeho převzetí národní kulturní komisí, a byl i prohlášen za státní kulturní majetek, avšak nic z toho ho neochránilo před následnou postupnou devastací. V 50. letech tam dokonce umístili výkrmnu vepřů. Od roku 1955 se v západním křídle nacházela slohová expozice a v souvislosti s tím stát občas prováděl omezenou opravu budov. Ke změně jejich povětšinou havarijního stavu to ovšem nevedlo. Postupně došlo vše tak daleko, že škola musela být vystěhována, neboť hrozilo zřícení východního křídla. Až poté přistoupil v druhé polovině 80. let památkový ústav k rekonstrukci. Byly opraveny v dezolátním stavu nacházející se správní budovy a částečně i východní polovina zámku. Roku 1992 došlo v rámci restituce k vrácení zámku vnukům posledního majitele, bratrům Jiřímu a Ladislavu Čerychovým. Ti však nejenže v záchranných pracích nepokračovali, a chátrání tak postupovalo dále, ale navíc prodali některé vybavení včetně původního oltáře a oltářního obrazu ze zámecké kaple. Netrvalo to nicméně dlouho a nastal zásadní obrat k lepšímu. Roku 1997, 11. června, koupili zámek manželé Petr a Magda Kučerovi z Prahy s jasným cílem: "zachránit celý zámecký areál a obnovit jeho základní funkce". Hned následující rok zahájili náročnou rekonstrukci objektu. Byla rozdělena do dvou hlavních fází. První, jež proběhla v letech 1998 až 2000, se soustředila na budovu samotného zámku, ale zahrnovala i opěrné zdi kolem čestného dvora a po hrázi vedoucí příjezdovou komunikaci. V žádném ohledu se nejednalo a jednoduchou akci. Například výzdoba stropu rokokového sálu musela být z důvodu jeho katastrofálního stavu vytvořena úplně znovu (původní strop se zřítil, přičemž ten současný vznikl na základě styl zachovávajícího nového návrhu). Záměr se nicméně podařilo uskutečnit a od slavnostního otevření 16. června 2001 je objekt přístupný veřejnosti. Ve stejném roce byla zahájena druhá, na okolí zámku zaměřená fáze rekonstrukce. V jejím rámci přibyly do zámeckého komplexu téměř 2 roky trvající dispoziční přestavbou bývalé výkrmny vepřů, původního ovčína, vzniklé stáje s jezdeckým zázemím. Došlo i na zřízení a postupné rozšiřování jelení a daňčí farmy. Podrobný přehled obou rekonstrukčních fází je k dispozici na internetových stránkách zámku.

Přístup:
V obci Nové Hrady uhnout cca 90 m po konci náměstí na dlážděnou, bránou uzavíratelnou, stromy lemovanou, po hrázi mezi dvěma rybníčky běžící cestu vlevo (při příjezdu od Mokré Lhoty). Na konci hráze, po zhruba 40 m, stromová alej končí. Stále pokračovat po cestě. Ta za dalších zhruba 40 m prochází hlavní vstupní bránou, za kterou rozprostírá se čestný dvůr zámku.

GPS souřadnice: 49°51'10.327"N 16°8'44.871"E

Pozn. k fotografiím: Směr pohledu uváděný u fotografií nebyl zjištěn zaměřováním na místě, nýbrž stanoven později mimo lokalitu za pomoci fotomapy, a z toho důvodu je nutné ho chápat jako orientační.

Obr. 1 - Panorama

Zdroje informací:
Článek ČTENÍ O HRADĚ VELEŠOVĚ, autor V. J. Sedlák, rok vydání 1970
Magisterská diplomová práce BARTOŇOVÉ Z DOBENÍNA: NÁRODNÍ IDENTITA V ZRCADLE SPOLEČENSKÝCH PROMĚN, autor Radka Martincová, rok vydání 2010
Magisterská diplomová práce KAREL ANTONÍN DEVOTY, PŘÍSPĚVEK K POZNÁNÍ VÝCHODOČESKÉHO SOCHAŘSTVÍ DRUHÉ POLOVINY 18. STOLETÍ, autor Lucie Štěrbová, rok vydání 2013
nove-hrady.cz | www.castles.cz | www.hrady.cz | cs.wikipedia.org
novemestonm.cz | www.nase-pamatky.cz | archiweb.cz | www.hotelaplaus.cz