Velký Kluk | Ostrov dubů - události let 1865 až 1867

Dobrodruh - Snílek - Romantik - Milovník přírody, historie, záhad a McDonald's

Záhady | Ostrov dubů - události let 1865 až 1867

16.1.2010 (aktualizováno 19.3.2012); další ze série článků o Ostrově dubů
Pokud neznáte předchozí díly, je pro lepší zážitek vhodnější přečíst si nejprve je.

1865
- Další společností, která se chtěla pokusit vyřešit záhadu Ostrova dubů byla OAK ISLAND CONTRACT COMPANY. Tento projekt však měl opravdu jepičí život, vlastně se ho ani nepodařilo rozběhnout.

1866
- Na scénu vstupuje OAK ISLAND ELDORADO COMPANY, někdy označovaná jako HALIFAX COMPANY. Na získání kapitálu pro činnost této společnosti mělo svůj podíl i vystavení kamene s nápisem, nalezeného roku 1804, ve výloze knihařství A&H Creighton (nebo A.H. Creighton) v Halifaxu, kam byl přemístěn z krbu Johna Smithse. Jejich plán zněl rozumně, chtěli přerušit zátopový kanál jednou provždy. Už při získávání potencionálních investorů inzerovali, že toho chtějí dosáhnout vybudováním nové, spolehlivě funkční kesonové stěny. Pustili se tedy do její stavby. Byla kolem 375 stop dlouhá a 12 stop vysoká. Zadržovala vody oceánu, ve vzdálenosti 120 stop od čáry přílivu, mimo umělé pobřeží Smithova zálivu. Ne však na dlouho. Buď mimořádně vysoký příliv nebo rozbouřené moře, popřípadě oba faktory dohromady způsobily zničení hráze a přinutily společnost přesunout další aktivity na břeh.
- Vyčistili jámu pokladů do hloubky 108 stop. Díky nepřetržitému nasazení čerpadel se jim dařilo udržet hladinu vody na nízké úrovni.
- V hloubce 90 stop vybudovali plošinu, na kterou umístili vrtnou soupravu. Oproti roku 1849, měli k dispozici účinnější zapouzdřený vrták a tak doufali v lepší výsledky. V hloubce kolem 110 stop narazili na smrkové dřevo. Následovala jílovitá hlína bez zajímavých nálezů. Někde mezi 126 a 130 stopami objevili kousky nejspíše dubového dřeva, dřevěného uhlí a zbytky kokosových vláken. Kolem vrtáku začala do jámy pronikat voda (některé zdroje uvádějí, že k tomu došlo až ve 140 stopách). V hloubce 134 stop (některé zdroje uvádějí 132 nebo 135 stop) znovu narazili na kokosová vlákna a také na kousky pravděpodobně dubového a smrkového nebo topolového dřeva. Průnik vody pak ustal, aby se ve 150 stopách znovu vrátil. Zřejmě mezi 155 a 158 stopami vrták pronikl do načervenalého slínu (hornina na pomezí jílu a vápence s nejasným obsahem jednotlivých složek), považovaného za původní ostrovní horninu, a pokračoval v něm bez významných objevů až do hloubky 163 stop, kde vrtání ukončili.
Některé zdroje jsou co se výčtu vrstev skrz které sondy procházely sdílnější a zmiňují i jemný písek, měkkou hlínu, štěrk a hmotu označovanou jako „blue mud“ (hlubokomořská usazenina namodralé barvy tvořená jemným bahnem a jílem), avšak bez vazby na konkrétní hloubku.

1867
- Voda prosakující do jámy pokladů je zřejmě znervóznila natolik, že se znovu pokusili o její zastavení. Nemělo však jít o práce v samotném zálivu, kde hned na začátku svých aktivit utopili nemalé finanční prostředky aniž by dosáhli cíle, ale o šachtu situovanou 200 stop jihovýchodním směrem od původní jámy a ležící 175 stop na jih od předpokládané linie zátopového kanálu. Z hloubky 110 stop pak razili horizontální tunely ve snaze tento kanál přetnout. To se jim také skutečně podařilo. Zjistili, že je vyplněný oblými kameny, má výšku 4 stopy, šířku 2,25 stopy a klesá k jámě pokladů zhruba pod úhlem 22,5° (viz obr. 1).

zatopovy_kanal.gif
Obr. 1 - Zátopový kanál v oblasti jámy pokladů

- Jako test propojení s pobřežím zbarvili vodu Ve Smithově zálivu hlínou. Zkalená voda pak po přibližně 30 minutách do jámy pokladů skutečně dorazila.
- Jednalo se však už o pouhou labutí píseň, která, byť skončila úspěchem, neměla valného významu, neboť jen potvrdila skutečnosti známé již z předchozích hledání. Provozní kapitál byl vyčerpán a společnost tak byla nucena ukončit své aktivity na Ostrově dubů.

OAK ISLAND ELDORADO COMPANY (HALIFAX COMPANY), výsledky činnosti

Tato společnost nevnesla do záhady obklopující Ostrov dubu oproti svým předchůdcům ani o trochu více světla. Dokonce by možná bylo lépe, kdyby žádnou aktivitu na ostrově nevyvíjeli. Vodu zaplavující jámu pokladů totiž zastavit nedokázali, jimi prováděné sondy nic podstatného neobjevili a jediné co lze označit za jejich odkaz je nepřehledné množství horizontálních tunelů. Naneštěstí se k nim nevedla žádná dokumentace a v důsledku toho byly v budoucnosti zaměňovány se zátopovým kanálem původního stavitele. Je evidentní, že situace se tak jen více zkomplikovala.

Dá se říci, že s OAK ISLAND ELDORADO COMPANY končí temné období pátrání na Ostrově dubů. Temné proto, že z těchto ranných dob existuje jen velmi málo dochovaných záznamů o prováděné činnosti a když už se nějaké vyskytnou, tak se většinou jedná a svědectví sestavené se značným časovým odstupem (například dopis S. Frasera A.S. Lowdenovi psaný 30 let po událostech jež popisuje) a tedy potencionálně nepřesné. Protože další významné aktivity nastaly až na přelomu 19. a 20. století, posuneme se tím do časů ne až tak vzdálených těm našim. V té době už, ve světle problémů minulých expedic, bylo všem zájemcům o hledání na Ostrově dubů jasné, že odhalení jeho tajemství je mnohem větším oříškem, než by se na první pohled mohlo zdát. Potýkajíce se s důsledky špatně zdokumentované činnosti svých předchůdců, věnovali více pozornosti zaznamenávání svých vlastních nálezů a aktivit. Díky tomuto faktu, ale i výše zmíněnému menšímu časovému odstupu vzhledem k současnosti, jsou informace z dalších pátrání k dispozici ve větším množství a v neposlední řadě jsou i přesnější. Přesto je nutné si uvědomit, že na prvním místě bylo vždy kopání. „Úředničení“ přišlo na řadu teprve poté, a často až v případě problémů či neúspěchu.

< předchozí > | < pokračování >