Historie | Strážní hrady kladsko - bystřické obchodní stezky
29.11.2009Využijte tento článek jako námět na výlet a vydejte se po stopách dávných karavan. Pokud tak učiníte, budete postupovat po linii opevněných sídel, ze kterých dnes už mnoho nezbylo, ale která kdysi zajišťovala poutníkům ochranu před lupiči, divou zvěří i nepřízní počasí. Za několik hodin urazíte vzdálenost, kterou tehdejší kupci po nezpevněných cestách zdolávali mnoho dní. Navštívíte celkem šest hradů ležících podél předpokládané kladsko - bystřické obchodní stezky a budete moci nasát atmosféru dávných dob, kdy krajinu křižovaly koňské povozy, pila se medovina a místo polí byl neprostupný hvozd. Na cestu je možné se vydat autem, na kole a v extrémním případě dokonce i pěšky. Přesnou trasu si naplánujte sami s ohledem na vámi zvolený dopravní prostředek. Orientační vzdálenost, kterou urazíte, pokud začnete v Cháborech a skončíte v Dobřanech, je 25 km.
Kudy vedly dávné stezky?
Přesnou trasu starých dopravních tepen je obtížné určit s naprostou jistotou. Odborníci se v této otázce nedokáží shodnout a dokonce se ukazuje, že i názory pokládané v širší shodě za správné je ve světle nových zjištění nutné poopravit. Různé zdroje vedou stejnou stezku jinudy a zmatek, který v této oblasti panuje, je tedy značný. Tento článek popisuje tu variantu kladsko - bystřické obchodní stezky, která se vzhledem k aktuálnímu stupni poznání a při zvážení geografie terénu jeví jako nejpravděpodobnější, nikoli však jediná možná. Ještě ve středověku nebylo cestování nic jednoduchého. Cesty byly většinou nezpevněné a jejich hustota se s tou dnešní nedá srovnat ani v nejmenším. Mapy byly nepřesné, orientace v terénu složitá, každý kopec představoval překážku, jejíž překonání stálo nemalé úsilí. Nejspolehlivějším ukazatelem směru a nejpohodlnější variantou z hlediska zdolávání převýšení tedy byly vodní toky. Převážná většina cest tak vedla v jejich blízkosti a tam, kde se koryta řek či potoků zařezávala do kopců i přímo podél nich. S názorem, situujícím stezky na horní okraje plošin nelze souhlasit, protože při každém bočním přítoku by bylo nutné složitě sestupovat na dno údolí a pak znovu stoupat vzhůru. Mimochodem, cesty jihoamerických Inků se v tomto ohledu od těch evropských značně liší. Často vedou po samém hřebeni hor nebo jsou zaříznuté do jejich svahu. Inkové totiž neznali kolo a při výstavbě ohromující sítě horských cest, kterými protkali svou impozantní říši, se tedy nemuseli zabývat tím, jak strmá stoupání na nich vybudují a potřebná převýšení zdolávali i za pomoci schodů. V našich podmínkách, kdy komunikace musela být schůdná jak pro lidi tak pro povozy, se jeví jako logické, že pokud to bylo možné, vedla po dně údolí.
Kladsko - bystřická obchodní stezka
Uvažovaná trasa začínala u Opočna, kde se odpojovala od zemské stezky označované jako kladsko - polská. Vedla podél Zlatého potoka (dnes nazývaného Dědina) k prvním z řetězu opevněných sídel - hradům Chábory a nedaleké Skalce. Hned za ní si bylo možné zkrátit velký zákrut potoka přímou cestou k dnešnímu Dobrému, kde se znovu vstoupilo do říčního údolí a pokračovalo se proti proudu k dnešní Kamenici, kde stával menší hrádek na jejím západním okraji. Dalším opěrným bodem byl Kounovský hrad vybudovaný nad soutokem Hluckého a Zlatého potoka. Zde se cesta dělila na dvě části. Ta hlavní vedla původním směrem k Dobřanům, které se dnes mohou pochlubit nejlépe dochovaným objektem z celé hradní soustavy, a dále přes Sedloňov a Olešnici na kladskou stranu. Vedlejší větev sledovala tok Hluckého potoka, na jehož soutoku s Bažinským potokem stával na skalnaté ostrožně hrad Hluky. Cesta pak pokračovala dál do prostoru dnešních Plasnic, kde se pravděpodobně napojovala na přímou spojnici mezi Olešnicí a Deštným.
< Zobazit všechny uvedené hrady na mapě >• Obrázek na této stránce je tzv. volné dílo; autor Telfer, John Buchan
• Zdroj obrázku: commons.wikimedia.org
