Záhady | Ostrov dubů - události let 1906 až 1959
28.2.2010 (aktualizováno 19.3.2012); další ze série článků o Ostrově dubůPokud neznáte předchozí díly, je pro lepší zážitek vhodnější přečíst si nejprve je.
1906 - 1908
- Nic podstatného se na Ostrově dubů neodehrálo.
1909
- Henry (někdy se uvádí Harry) Bowdoin založil THE OLD GOLD SALVAGE AND WRECKING COMPANY. Do společnosti vstoupil i Franklin Delano Roosevelt, budoucí prezident Spojených států. Vydávali sebevědomá prohlášení v tom smyslu, že oni si s nástrahami kapitána Kidda, který podle nich na ostrově ukryl svou kořist, snadno poradí.
- Některé informace naznačují, že práce zahájili v blízkosti Smithova zálivu hledáním zátopového kanálu, ovšem pravděpodobněji se soustředili rovnou na jámu pokladů. Pomocí drapáku ji vyčistili do hloubky 113 stop. Ve 107 stopách přitom objevili nahromaděná prkna a trámy, trčící všemi směry. Vrty, do nichž se pustili, narazily ve 116 stopách na vrstvu štěrku a písku o síle 17 stop a poté na 16 stop modrého jílu promíseného s kameny a pískem. Pak, ve 149 stopách, objevili 6 palců čehosi, co připomínalo beton. V dalších 18 stopách procházel vrták znovu jílem, tentokrát žlutým, a kameny, aby v hloubce 167 stop skončil na skalním podloží. Následovalo snad až 27 vrtů pod různým úhlem, které dosáhly skalního podloží v hloubkách mezi 155 a 171 stopami. Výsledky byly podobné, včetně 6 až 10 palců silného betonu. Objevily se i zprávy, že byl nalezen kotouč z lesklého kovu, ovšem nic dalšího o něm není známo. Beton byl předán k analýze Kolumbijské univerzitě. Ta konstatovala, že se jedná o přírodní, vodou erodovaný vápenec, ovšem jiní ho naopak považovali za kámen opracovaný lidskou rukou. A tak tu máme jen další rozporuplnou informaci s nevalnou vypovídací hodnotou, navíc korunovanou pozdějším zjištěním, že oproti záměru tyto práce zřejmě nebyly prováděny přímo v jámě pokladů.
1910
- Nic podstatného se na Ostrově dubů neodehrálo.
1911
- Navzdory chvástavým prohlášením se Henry Bowdoin nedokázal k vyřešení záhady přiblížit ani o krok. Důvěra Fredericka Blaira v jeho schopnosti dovést záležitost do úspěšného konce byla silně nalomena a nakonec se rozhodl jeho povolení k výkopovým pracím neprodloužit.
- Rudolphe Faribault sestavil geologickou zprávu o Ostrově dubů. Vyplývá z ní, že pod silnou vrstvou nadložních usazenin ve východní části ostrova se pravděpodobně nachází vápenec, sádrovec, pískovec a břidlice.
- Rozčarovaný Henry Bowdoin zveřejňuje v Collier's Magazine článek, v němž tvrdí, že jáma pokladů je podvod. Nejen poklad, ale dokonce ani zátopový kanál podle něj nikdy neexistoval.
1912 - 1918
- Nic podstatného se na Ostrově dubů neodehrálo.
1919
- V souvislosti se sloučením společnosti Philip and Marshall a knihařství, v jehož výloze byl ve spojitosti s OAK ISLAND ELDORADO COMPANY (HALIFAX COMPANY) umístěn kámen s nápisem, nalezený roku 1804, je potvrzeno, že onen kámen se stále nachází na svém místě.
1920 - 1921
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo.) Na pláži Severního zálivu (Joudrey's Cove) došlo k objevu velkého balvanu s vyrytými znaky. Nálezci se domnívali, že by pod ním mohlo být něco zakopáno a tak ho odpálili dynamitem. Tyto naděje se ovšem nepotvrdily, nic zajímavého se odkrýt nepodařilo. Některé části nyní na kusy rozlámaného balvanu byly z místa odvezeny jakožto suvenýry.
1922
- Frederick Blair zveřejňuje v bostonském Journal of Commerce inzerát, ve kterém nabízí k prodeji polovinu práv na hledání pokladu za částku 50.000 $.
1923 - 1927
- Nic podstatného se na Ostrově dubů neodehrálo.
1928
- Pravděpodobně v tomto roce na ostrov opakovaně přijíždí Gilbert D. Hedden z Chathamu, majitel Hedden Iron Construction Company se sídlem v Hillside, New Jersey. Důkladně si prohlíží situaci a sbírá veškeré dostupné informace.
1929
- Nic podstatného se na Ostrově dubů neodehrálo.
1930
- V oblasti Gravesova domu byla nalezena španělská stříbrná mince s datem 1785.
Anthony Graves si před několika desítkami let postavil dům s hospodářským zázemím poblíž Severního zálivu (Joudrey's Cove) zhruba 1500 stop severozápadně od jámy pokladů. Říká se, že v Mahone Bay často platil za zboží španělskými mincemi, z čehož bývá dovozováno, že na Ostrově dubů učinil nějaký významný objev, který si nechal pro sebe. Nález mince s datem 1785 je někdy považován za důkaz pravdivosti těchto slov, ovšem ve skutečnosti je její souvislost s případným pokladem víc než sporná. Byla totiž vyražena pouhých 10 let před objevením záhadné jámy, a tedy 26 let po založení jen 5 km vzdáleného Chesteru. V tomto období už je prakticky nemožné, aby zůstala práce takového rozsahu, na jaký nalezené stopy ukazují, utajena. Aby unikla nežádoucí pozornosti, musela být podle všeho vykonána dříve.
1931
- William Chappell, spolumajitel Chappells Limited ze Sydney, provincie Nové Skotsko, muž, který v roce 1897 objevil onen kousek pergamenu, se po letech znovu spojuje s Frederickem Blairem. Hledání se účastní také Williamův syn Melbourne, bratr Renerick (možná je správně Renvick či Renwick) a jeho syn Claude. William se údajně svěřil Blairovi, že si tehdy v roce 1897 povšiml na vrtáku stop žlutého kovu, snad zlata, a nechal si tuto informaci pro sebe.
- Chtěli začít kopat přímo v jámě pokladů, ovšem panoval mezi nimi rozpor ohledně její lokalizace. Nakonec vybral místo Chappell. Tato šachta, později označovaná jako Chappellova, o rozměrech 12 na 14 stop, jež pravděpodobně pohltila některé staré šachty, byla účinně odvodňována pomocí výkonných elektrických čerpadel, poháněných kabelem z pevniny. Ve 116 stopách objevili kotevní patku zarytou do stěny. Byla 14 palců dlouhá, 9 palců široká a 1,25 palce silná. Nepodobala se kotvám té doby, přesto na ni nebyly patrny známky rzi. V jihozápadním rohu šachty, v hloubce 118 stop, narazili na cosi připomínajícího šikmou plošinu či rampu. Podobný nález následoval ještě ve 130 a 142 stopách. Rampa jakoby se stáčela do oblouku, jehož poloměr odhadli, na základě krátkého fragmentu, který bylo možné vidět, na nějakých 15 až 20 stop. Ve 119 stopách na ně čekal velký žulový balvan. Měl průměr kolem 5 stop. Pod ním se nacházely kousky dřeva, dřevěných odštěpků, silných smrkových větví a větví dubu. Na úrovni 123 stop pak objevili sekeru. Měla rezavou vrchní část, čisté široké ostří a 3 stopy dlouhou dřevěnou násadu (některé zdroje hovoří o sekerce bez topůrka). Připomínala zhruba 250 let staré nástroje Akaďanů, potomků francouzských kolonistů ze 17. století. Mezi nimi a Angličany docházelo, navzdory nelegálnosti takového počínání, k obchodním kontaktům a tak nám tato stopa bohužel nepomůže najít odpověď na otázku, kdo záhadnou past postavil, s jistou dávkou opatrnosti ji však můžeme využít, pokud patřila původním stavitelům, k určení přibližné doby, kdy k tomu došlo. Kopali dál a ve 127 stopách nalezli krumpáč o velikosti hlavice 14 a násady 18 palců, vypadající jako geologické kladívko, a také zbytky hornické lampy na tulení tuk. V hloubce 130 až 150 stop naráželi na kusy žuly, od 150 do 155 stop pak na kameny vypadající jako beton. Rozhodli se pro pokračování průzkumnými vrty. V dalších 12 stopách však narazili už jen na tvrdou půdu. Usoudili, že jáma pokladů se nachází nějakých 6 až 7 stop severním či severovýchodním směrem, pravdu ohledně její polohy měl tedy nejspíš Blair. Ten vyjádřil i svůj názor na nalezené předměty. Podle něj patřily dřívějším hledačům a jejich přítomnost v hloubce, kam se sami tito hledači nikdy nedostali, prý dokládá existenci volného prostoru, kterým se po zhroucení jámy pokladů propadly. Proti Blairově názoru ovšem svědčí nálezové okolnosti krumpáče a sekery. Oba předměty ležely ve vertikální poloze a byly uloženy v měkké, narušené nebo nasypané půdě a to neodpovídá situaci, kterou bychom v případě propadu o 30 až 40 stop při zhroucení šachty očekávali.
Ze záznamů Fredericka Blaira vyplývá, že v polovině šachty (zřejmě myšleno jejího profilu) byla půda narušená více než ve zbytku. To naznačuje, že v ní bylo kopáno už dříve. Dále uvádí, že výše zmíněné, beton připomínající, kusy kamenů se nacházely právě v této části. Zpočátku na ně prý naráželi ojediněle, ale s přibývající hloubkou jejich počet stoupal a ve 155 stopách se vyskytovaly již po celé ploše s narušenou půdou.
Objevily se názory, že ony kusy žuly mohly být součástí zdiva samotné jámy pokladů, dřevo pod balvanem, jehož hmotnost se odhaduje na 2,5 tuny, pak zbytky páčidel použitých při pokusu o jeho vychýlení anebo naopak stabilizačního klínu, který měl balvan zafixovat v bezpečné poloze. S největší pravděpodobností se nejednalo o součást struktury jámy pokladů, ale o přírodní překážku, na kterou původní stavitelé během jejího hloubení narazili. Vyzdvižení balvanu takové velikosti zřejmě představovalo zbytečné riziko a tak se rozhodli ponechat ho na místě, zajistit proti uvolnění a v pracích pokračovat kolem něj.
- Zemřela Sophia Sellersová, vlastnící východní konec ostrova. Pro Blaira s Chappellem to znamenalo nepříjemnou komplikaci, neboť majetek přešel na 12 dědiců, a ti jim odmítli obnovit pronájem pozemků.
- Dosažené výsledky neodpovídaly vynaloženým nákladům a tak poté co se výdaje vyšplhaly na 40.000 $, byly další práce zastaveny.
1932
- William Chappell a spol. definitivně ukončili výkopové práce na Ostrově dubů.
- Dědici po paní Sellersové, kteří dělali problémy Blairovi s Chappellem, dost překvapivě poskytli povolení jiné skupině investorů vedené paní Mary B. Stewartovou. Jestli se pustili do nějakých prací není známo.
1933
- Skupina Mary B. Stewartové si najala Johna Talbota (nebo Taylora) z New Yorku. Jeho tým vrtal na ostrově 2 měsíce a dostal se snad až do hloubky 150 stop. Nic zajímavého se ovšem nalézt nepodařilo.
- Thomas Nixon z Victorie, Britská Kolumbie, založil CANADIAN OAK ISLAND TREASURE COMPANY a uzavřel s Frederickem Blairem smlouvu umožňující mu pátrat na Ostrově dubů. Nixon se domníval, že na ostrově může být ukrytý legendami opředený, ztracený poklad Inků. Za velmi pravděpodobnou považoval koncepci vábničky, kdy menší množství je, kvůli odvedení pozornosti, ukryto blíže povrchu zatímco hlavní poklad leží hlouběji.
- Jak je zřejmé z průběhu předchozích výprav, kopání, čerpání, vrtání a tak stále dokola nikam nevedlo. Nixon tedy přišel se zcela novou myšlenkou. Navrhoval zapustit blokovací, do sebe zapadající ocelové pilíře a vytvořit tak jakousi ochrannou stěnu vybudovanou po obvodu velkého kruhu vytyčeného kolem jámy pokladů. Kvůli nedostatku finančních prostředků však k realizaci tohoto inovativního postupu nakonec nedošlo.
1934
- Zřejmě severně od tzv. Chapellovi šachty provedli 14 vrtů do hloubky 176 stop. Během nich narazili na růžový písek, což by mohl být důsledek pokusu s červeným barvivem provedeného roku 1898 OAK ISLAND TREASURE COMPANY, a objevili i cosi, co bylo popsáno jako přepážka z dubového dřeva a betonu. Dále nalezli, zřejmě někde mezi 100 a 120 stopami, kousky dubového dřeva a také keramické, pravděpodobně porcelánové, střepy ve 123 stopách. Jeden vrt pak zaznamenal prázdný prostor mezi 136 a 170 stopami. Nic dalšího už však jejich pátrání nepřineslo a tak byla společnost záhy rozpuštěna.
- Jakýsi vrtař jménem Baker provedl několik sond poblíž jámy pokladů. Jedna z nich narazila na malý vzorek rtuti. Fakt, že se obvykle takto ve volné přírodě nevyskytuje, posloužil jako vratký základ pro spekulace, že by záhada Ostrova dubů mohla nějak souviset s doly na těžbu rtuti západně od Vera Cruz.
1935
- Sedm let zvažoval Gilbert Hedden, poprvé zmíněný u roku 1928, všechna pro a proti, aby nakonec neodolal pokušení a podepsal s Frederickem Blairem smlouvu.
- Hedden kupuje od dědiců po paní Sellersové za 5.000 $ jejich pozemky ve východní části ostrova. Byla to vyděračská cena, protože při odhlédnutí od možnosti nalezení pokladu, byly pozemky, využitelné snad jen jako pastviny, schopny vydělat tak 20 $ ročně. To byla méně než desetina úroků ze státních dluhopisů, které se v USA nabízely ve 30. letech 20. století.
1936
- Je najata firma SPRAGUE AND HENWOOD ze Scrantonu, Pensylvánie. Mají za úkol eliminovat obtěžující vodu a znovu proniknout do jámy pokladů.
- Pod vedením Fredericka Kruppa a Sylvestera Carrolla zahájili práce v tzv. Chappellově šachtě. Byla částečně zanesená a na několika místech měla vážně poškozenou výdřevu. S tím se bylo třeba vypořádat nejdříve. Ke zvládnutí pronikající vody měli k dispozici turbínové čerpadlo o kapacitě bezmála 4000 litrů za minutu.
Během čerpání vody z Chappellovy šachty prováděli pečlivá měření. Výsledky byly rozporuplné. Vypadalo to, že jsou některé staré šachty s tou Chappellovou propojeny a zároveň se nepodařilo vysledovat jednoznačnou a přímou závislost výšky hladiny v jámě na fázi přílivu. Navíc nejméně v jednom případě zjistili průnik vody přirozeného původu. Je zajímavé, že zde už byla vazba na příliv a odliv dobře patrná. Voda proudila napříč jihovýchodní částí jámy a její průtok sílil či naopak slábl tak, jak kolísala hladina oceánu. Kromě toho zpozorovali na povrchu v okolí šachty několik prasklin, z nichž některé poměrně zřetelně definovaly kružnici o průměru 75 stop, jejíž střed se téměř shodoval se zmiňovanou jámou. Rovněž tak zaregistrovali i mírné sesedání terénu. U těchto jevů, stejně jako u pozvolného vysychání tří starých šachet, které také zaznamenali, existovala časová souvislost s intenzivním čerpáním. Pravděpodobně se tedy jednalo o důsledky této činnosti.
- V písku na pláži Severního zálivu (Joudrey's Cove) byl nalezen žulový kámen s vyrytými znaky. Podle všeho se jednalo o fragment balvanu odpáleného před zhruba 15 lety dynamitem. Následující pátrání vyústilo v objev ještě dalších částí. Největší z nalezených kusů vážil několik desítek kilogramů.
Hedden věnoval tomuto objevu (viz obr. 1) poměrně dost pozornosti a vyvinul značné úsilí ve snaze získat o jeho tehdejších okolnostech co nejvíce informací. Po pečlivém přezkoumání všech dostupných faktů pak dospěl k závěru, že se pravděpodobně jedná o podvrh nějakého místního vtipálka a z toho důvodu upustil od záměru se touto záležitostí dál nějak rozsáhle zabývat, neboť to považoval za zbytečnou ztrátu času a peněz.
Obr. 1 - Jeden z Heddenem nalezených fragmentů kamene s vyrytými znaky
- Podnikli pátrání po nových důkazech existence filtrační vrstvy a byli úspěšní. Na pláži, patrně Smithova zálivu, nalezli opravdu velké množství tuto vrstvu tvořící vláknité hmoty.
- Chappellovu šachtu se podařilo vyhloubit a opatřit výdřevou až do 170 stop. Vynikající práce, vždyť jinak než prostřednictvím vrtů se na tuto úroveň zatím nikdo nedostal! Nicméně po pokladu nebylo ani stopy. Nakonec se dostala ke slovu i vrtná souprava, ale vše marné, ani s její pomocí na nic zajímavého nenarazili.
- Při průzkumu Smithova zálivu objevili během jednoho z odlivů v prostoru vymezeném kdysi kesonovou stěnou dva ze dna vyčnívající kusy dřeva. Jak se po odstranění zhruba 4 stop písku, v němž byly pohřbeny, ukázalo, jednalo se o konce v podstatě rovnoběžných klád vzdálených od sebe nějaké 4 stopy. Jejich průměr byl kolem 15 palců a přibližně každé 4 stopy měly přes 1/4 obvodu zářez s vloženým masivním dřevěným kolíkem. U jednoho z těchto kolíků pak nalezli několik zhruba 4 stopy dlouhých, rovněž dřevěných, příčníků. Podle Heddena to celé vypadalo jako nějaký kdysi dávno používaný skluz. Nikdo z přítomných však o něčem takovém nikdy neslyšel.
V nedalekém Western Shore, vesničce na pobřeží, nakonec narazili na muže, který si vzpomněl, že to na místě před mnoha lety viděl. Z takto nekonkrétních informací ovšem nelze ohledně účelu tajemného zařízení dovodit víc než pouhý předpoklad. Snad se skutečně jednalo o již zmíněný skluz, používaný při stavbě kesonové stěny, podle jiných názorů to ale mohou být i pozůstatky jakési starodávné rampy nebo mola.
1937
- Východně od Chapellovy šachty, v její bezprostřední blízkosti, zahájili práce na další jámě, označované jako Heddenova. Připomeňme si, že původní šachta, vybudovaná neznámými staviteli, měla průměr 13 stop. Tato nová, Heddenova, měla zhruba tvar obdélníku o stranách 12 a 24 stop. Těchto rozměrů dosahovala, aby byl dostatek místa pro horizontální průzkumné vrty, jež zamýšleli provádět každé 2 stopy.
- Během výkopových prací nalezli hornickou lampu na velrybí (rybí) tuk v 65 stopách, dubový pahýl v 80 stopách a jílovitý tmel v 93 stopách. V hloubce 104 stop pak narazili na tunel vyplněný podle některých zdrojů kameny. Měřil 3 stopy 10 palců na šířku a 6 stop 4 palce na výšku. Považovali ho buď za jeden z původních zátopových kanálů (zprávy pocházející z předchozích expedic však uvádějí šířku 2,25 stopy a výšku 4 stopy pro kanál odpovídající této hloubce) nebo za pozůstatek starších hledačských prací (to ovšem příliš nekoresponduje s onou některými prameny zmiňovanou přítomností tunel vyplňujících kamenů). Rozpor v rozměrech, jednalo li se o zátopový kanál, lze snad částečně vysvětlit tím, že nyní narazili na tunel v jiném místě a jeho průřez se může v průběhu trasy měnit. Pokračovali v hloubení šachty až na úroveň 125 stop, ale nic zajímavého už neobjevili.
- Do větších hloubek provedli průzkum pomocí vrtů. Přibližně ve 160 stopách narazili na různě velké kusy dubového dřeva. Nejmenší byl sotva 1 palec tlustý, síla největšího dosahovala prý až 30 palců. Podle nich se mohlo jednat o zbytky truhlic či plošiny zřícených během prací OAK ISLAND ASSOCIATION.
- V důsledku finanční krize dolehnuvší na Heddena byly práce na této šachtě zastaveny.
- Heddenovi se dostala do rukou kniha Harolda Wilkinse Captain Kidd and His Skeleton Island. Na mapce obsažené v knize rozeznal údajně 14 topografických podobností s Ostrovem dubů. Dost na to, aby usoudil, že zobrazuje právě jeho ostrov. Kromě jiného na ní byl uveden tento šifru připomínající nápis:
30S W.14 N.Tree
7 By 8 By 4.
Interpretace obecně pokládaná za správnou a přeložená do češtiny zní:
18 západně a po 7 východně na kameni
30 jihozápadně 14 severně strom
7 po 8 po 4.
Jedná se o mapku, kterou znáte již z části Ostrov dubů - zrození legendy, pokud se tam nechcete vracet, můžete si ji prohlédnout zde.
- Samozřejmě se pokusili následovat zakódované instrukce. Díky tomu objevili 50 stop severně od jámy pokladů žulový balvan s podezřelou prohlubní o průměru 1,25 a hloubce 2 palců. Nezdálo se, že by byla dílem přírody. Další takový kámen je nalezen nedaleko pobřeží Smithova zálivu. Jejich vzdálenost byla zhruba 400 stop (viz obr. 2). Po převedení této hodnoty na jednotku používanou v časech Williama Kidda britskými zeměměřiči, zjistili, že odpovídá přibližně 25 rodům. Uvědomili se, že je to součet 18 a 7, tedy údajů na mapce. Povzbuzeni touto shodou pokračovali v prohledávání ostrova. To vedlo ke znovuobjevení kamenného trojúhelníku na jižním pobřeží, ležícího 50 stop od čáry přílivu. Poprvé na tento zajímavý objekt narazili hledači již v roce 1898, ale záhy po té upadl v zapomnění.
Materiál oněch navrtaných kamenů je někdy konkretizován jakožto bílá žula. Frederick Blair, matador pátrání po pokladu na Ostrově dubů, si údajně vzpomněl, že jeden z nich byl nalezen již o nějakých 40 let dříve, snad roku 1895. Nic bližšího o tomto objevu není známo. Na první pohled nepochopitelnou absenci informací, kdy s jistotou není možné říci ani o který z těch dvou se jedná, lze však vysvětlit poměrně snadno tím, že mu, stejně jako v případě kamenného trojúhelníku, zaslepeně soustředěni pouze na samou jámou pokladů, jednoduše nevěnovali dostatečnou pozornost.
Obr. 2 - Jeden z navrtaných kamenů nalezených na Ostrově dubů
- Dospěli k závěru, že povrchní zjišťování vzdáleností nestačí. Aby se posunuli dál bylo nutné provést přesná měření. Na ostrov proto povolali Charlese Ropera ze zeměměřičského ústavu v Halifaxu. Když společně se svým asistentem Georgem Batesem provedli záměry, zjistili, že vzdálenost obou balvanů činí 421,5 stopy, tedy 25,5 rodu.
- Tím ovšem neskončili. Od balvanu severně od jámy pokladů odměřili 18 rodů a od toho ve Smithově zálivu 7 rodů. To je přivedlo do blízkosti propadlé jámy. Poté zkusili jít podle údajů na mapce 30 rodů jihozápadním směrem. Ocitli se až za výše zmíněným kamenným trojúhelníkem. Ovšem poloha původního stromu u jámy pokladů je z tohoto místa vzdálena přibližně 18 rodů, nikoli 14 jak je uvedeno na mapce. Určit smysl nápisu „7 po 8 po 4“ se nepodařilo. Zajímavé zjištění učinili při podrobnější analýze onoho trojúhelníku. Jeho šipka údajně směřovala na sever, ten pravý nikoli magnetický, a linie prodloužená jejím směrem procházela přímo jámou pokladů.
Dostupné popisy záhadného trojúhelníku (viz obr. 3) uvádějí, že byl tvořen kameny o průměru 12 až 14 palců. Jednu z 10 stop dlouhých stran doplňoval kamenný oblouk. Z něj vedla k protějšímu vrcholu, vzhledem k ose trojúhelníku asymetricky umístěná, linie kamenů, označovaná jako šipka.
Obr. 3 - Kamenný trojúhelník na jižním břehu
- Hedden se vypravil do Londýna za autorem knihy Haroldem Wilkinsem. Není zcela jasné co přesně se od něj dozvěděl. Podle jedné verze byl Wilkins velmi překvapen shodou topografických bodů. Na Ostrově dubů prý nikdy nebyl a tvrdil, že onen nápis (a snad i celá mapka) je jen produktem jeho fantazie. Druhá verze se zmiňuje o jistém Hubertu Palmerovi. Wilkins měl prohlásit, že mapku kreslil zpaměti podle jiné, kterou vlastnil právě Palmer. Ten, když ho Hedden navštívil, neprozradil jak přesně k ní přišel ani konkrétní polohu ostrova, uvedl pouze, že leží v čínských mořích. Mapka však podle něj určitě patřila Kiddovi. Tak či onak, výsledek byl stejný, londýnská anabáze Heddenovo pátrání nikam neposunula.
1938
- Přetrvávající finanční problémy otevřely cestu k pátrání pro profesora Edwina Hamiltona z Newyorské univerzity. Podíly z případného nálezu byly stanoveny na 40 % pro Blaira, 30 % pro Heddena a 30 % pro Hamiltona.
- Stejně jako Hedden před ním, najímá si i Hamilton na provádění prací SPRAGUE AND HENWOOD. Jsou realizovány svislé vrty v tzv. Heddenově šachtě a boční v té Chappellově. Nalezli jen kousky starého dubového dřeva o nichž se domnívali, že to mohou být zbytky výdřevy z 19. století nebo trosky z katastrofálního zhroucení, k němuž došlo během činnosti OAK ISLAND ASSOCIATION. Nejdůležitějším výsledkem tak asi byla mírná korekce polohy původní jámy pokladů. Podle všeho se nacházela lehce na sever od Chappellovy šachty. To koresponduje se závěrem Blaira a Chappella z roku 1931.
1939
- SPRAGUE AND HENWOOD provádí další výkopové práce a průzkumné vrty, ale nic průkazného neobjevili.
1940
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo; některé indicie naznačují, že práce mohly být zahájeny už roku 1939 a zároveň se v souvislosti s nimi objevuje i rok 1942.) V hloubce 115 stop je ražen tunel ze severozápadního cípu Heddenovy šachty, obkružuje Chappellovu šachtu a napojuje se zpět do Heddenovy v její jihovýchodní části. K žádným významným objevům to nevedlo.
Možná měli zpočátku v úmyslu prorazit ze severozápadního kvadrantu Heddenovy šachty jen krátký průzkumný tunel směrem na západ, neboť právě tam podle všeho původní jáma pokladů alespoň částečně zasahovala. Rozhodnutí obkroužit Chappellovu šachtu třeba přicházelo postupně a stejně tak samotné práce mohly být prováděny na etapy. To by vysvětlovalo poměrně dlouhé časové rozpětí objevující se v souvislosti s touto událostí, i když jeho příčinou může být samozřejmě i prostá nepřesnost záznamů.
- Část Heddenovy šachty o rozměrech 8 na 8 stop je prohloubena až do 168 stop (někdy se uvádí rozměry 6 na 6 stop a hloubka 170 stop). Přitom narazili na kameny, u nichž vzhledem k hloubce věří, že nejsou přírodního původu. Provedli několik bočních vrtů, ale nic zajímavého to nepřineslo.
1941
- Navzdory profesionálně odvedené práci byly její výsledky víceméně zklamáním. SPRAGUE AND HENWOOD proto obrací svou pozornost zpět k Chappellově šachtě. Z jejího dna provedli vrty až do hloubky 200 stop. Podle některých informací pronikli až pod skalní podloží a úlomky dubového dřeva, interpretované jako důkaz lidské činnosti, se údajně nacházely i tam.
- Pustili se do čištění 78stopé šachty a tunelu spojujícího ji s tunelem po OAK ISLAND ASSOCIATION. V tom posledně uvedeném, nacházejícím se zhruba 80 stop pod úrovní přílivu, narazili na dřevěné koleje, vrak důlního vozíku a údajně i ostatky důlního poníka (viz obr. 4). Jak zjistili, směrem k jámě pokladů vybíhá tunel za šachtu OAK ISLAND ASSOCIATION z poloviny 19. století, kde končí závalem. Na druhou stranu, ke Smithovu zálivu, nebyl nikdy prozkoumán celý kvůli špatnému stavu výztuže a zanesení pískem. Jeden z pracovníků však provedl hrubá měření a když je aplikoval na povrchu, ukázalo se, že vede až někam pod vody Smithova zálivu.
O tunelu spojujícím 78stopou šachtu s šachtou OAK ISLAND ASSOCIATION není nic dalšího známo. Pravděpodobně se jedná o příklad špatně zdokumentované činnosti některé z předchozích skupin hledačů.
Obr. 4 - Důlní poník; ilustrační obrázek
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo.) Ve snaze zjistit bližší informace o předpokládaném druhém záplavovém systému, vedoucím z jámy pokladů někam jižním směrem, údajně znovu provedli pokus s červenou barvou, vyzkoušený poprvé v roce 1898. Ze člunu spatřili, jak jejich barvivo stoupá z mořského dna nějakých 300 až 400 stop od jižního břehu ostrova. Pokud vezmeme v úvahu vzdálenost tohoto místa, kde je hloubka oceánu při nejnižší hladině během odlivu kolem 15 stop, od jámy pokladů a sklon, který zátopový kanál musí pro svou funkci mít, vychází nám, že aspoň jeden z nich (při testu roku 1898 se barvivo ukázalo celkem na 3 různých místech jižního pobřeží) ústí do jámy pokladů v hloubce nejméně 150 stop.
1942
- I přes problémy způsobené 2. světovou válkou pátrání pokračuje, ovšem tolik potřebné výsledky to nepřináší.
1943
- Náklady dosáhly 60.000 $ a Edwin Hamilton ukončuje pátrání.
Hamilton se do New Yorku nikdy nevrátil, místo toho se rozhodl zůstat v Novém Skotsku. V Marriot’s Cove (obec cca 5 km severně od Ostrova dubů) se spolu s Naussem, svým kolegou z pátrání po pokladu, pustili do stavby lodí. Zůstal tam až do své smrti roku 1969.
1944
- Nic podstatného se na Ostrově dubů neodehrálo.
1945
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo.) Nedaleko Ostrova dubů údajně uvízla v síti místního rybáře jakási truhlice. Bohužel se ji však nepodařilo vyzdvihnout. Došlo k protržení sítě a truhlice zmizela zpátky ve vodách oceánu.
1946
- Jistý Nathan Lindenbaum z New Yorku, kde si údajně na nějaké burze koupil mapu pokladu ukrytého na Ostrově dubů, přijíždí na místo vybaven krumpáčem a lopatou. Je mu povoleno zahájit kopání, které ovšem brzy končí. Jednalo se o nejkratší pátrání na Ostrově dubů vůbec.
- Ve stádiu nerealizovaného pokusu skončil plán jakéhosi džezového zpěváka z Broadwaye. Ten zamýšlel vyhloubit za pomoci rypadel širokou otevřenou jámu napříč pozemkem, na němž se nachází jáma pokladů. Nabízel zálohu ve výši 150.000 $. Nikdy ji však nesložil a tak celá záležitost skončila dřív než začala.
- Anthony Belfiglio, inženýr z Toronta, provincie Ontario, nabízí odkoupení pozemku s jámou pokladů za 15.000 $. Hedden reaguje prohlášením, že si může koupit jeho všechen majetek za 25.000 $. K žádnému obchodu nedošlo.
1947 - 1948
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo, mohlo to být i začátkem roku 1949.) Plukovník H.A. Gardiner nabízel za 10% podíl z pokladu prozkoumání všech známých tunelů a šachet přenosným radarovým detektorem. Ten měl být údajně vyvinut během 2. světové války a tvrdil o něm, že je schopen odhalit veškeré původní výkopy a skrýše. Heddenovi se návrh zamlouval, ovšem Blair, který dosud vlastnil práva na hledání, byl proti.
1949
-S koncem června vypršela Blairova licence na pátrání po pokladu.
1950
- John Whitney Lewis, inženýr z New Yorku, koupil za 6.000 $ od Gilberta Heddena jeho pozemky na Ostrově dubů.
- Frederick Blair získal novou licenci pro hledání na dalších 5 let.
- Lewis se domníval, že v souvislosti s koupí pozemků již získal nebo dodatečně získá i právo na hledání pokladu. Proto byl velmi roztrpčen udělením licence znovu Blairovi. Situace byla napjatá. Lewis nestrpěl Blaira na svých nově nabytých pozemcích a ke slovu se tak dostali právníci. Ukázalo se, že za určitých okolností je právně možné vlastnit speciální licenci (tzv. Treasure Trove Act Special Licence), která držiteli umožňovala vstoupit na cizí pozemek v průběhu jeho hledačských aktivit za předpokladu, že nezpůsobí žádnou škodu. Pokud se tak stalo, měl držitel licence zákonnou povinnost zaplatit majiteli pozemku odpovídající kompenzaci.
- Lewis přirozeně proti vzniklé situaci protestoval, ale nebylo mu to nic platné. Nakonec, nespokojený s vývojem situace, přijal nabídku Mela Chappella, který na ostrově pátral, spolu se svým otcem, již roku 1931, své pozemky mu prodal a se smíšenými pocity opustil Ostrov dubů.
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo, mohlo to být i začátkem roku 1951.) PARKER CONTRACT COMPANY vyzkoušela na ostrově svůj přístroj na hledání zlata označovaný jako Mineral Wave Ray. S jeho pomocí určili území vzdálené jen nějakých 160 stop severozápadně od jámy pokladů, kde by se, ani ne 20 stop pod povrchem, mělo nacházet velké ložisko zlata. Za použití mechanické lopaty vyhloubili v inkriminovaném místě ohromnou, snad až 45 stop hlubokou, díru. Na žádné zlato však nenarazili. Přesto pokračovali dál. Přístroj označil celkem asi 5 lokalit, v každé z nich provedli průzkumné vrty, ovšem nenalezli nic. Náklady na tento pokus dosáhly 35.000 $.
1951
- 1. dubna zemřel Frederick Blair. Tento patron Ostrova dubů se věnoval řešení jeho záhady již od roku 1893. Jámě pokladů zasvětil téměř celý svůj život, přesto mu nebylo přáno odhalit její tajemství.
- Práva na hledání pokladu si po Blairově smrti zajistil Mel Chappell. Vše podstatné, pozemek s jámou pokladů i potřebnou licenci, nyní vlastnil jeden člověk.
1952
- Nic podstatného se na Ostrově dubů neodehrálo.
1953
- Thomas Leary vyjadřuje prostřednictvím své knihy The Oak Island Enigma názor, že poklad tvoří ztracené rukopisy Sira Francise Bacona.
1954
- Nic podstatného se na Ostrově dubů neodehrálo.
1955
- George Greene, naftař z Texasu, uzavírá dohodu s Chappellem. Jeho strýc, John W. Shields, se účastnil pátrání Henryho Bowdoina na Ostrově dubů roku 1909. Greene se domníval, že cokoliv zde bylo ukryto, pochází ze španělské Jižní Ameriky, pravděpodobně ze 16. století.
- Nedaleko jámy pokladů provedl 4 jádrové vrty o průměru 4 palce. Tři z nich narazily každých 10 stop na dubové plošiny až do hloubky 110 stop. Tento popis velmi připomíná strukturu původní jámy pokladů. Čtvrtý vrt objevil ve 100 stopách dubové dřevo o síle 8 palců, následovala dutina vysoká 10 stop, znovu 8 palců dubu a pak opět dutina, tentokrát o výšce 45 až 70 stop. Aby zjistil její velikost, začal do ní čerpat vodu. Na její zaplnění však nestačilo ani 100 000 galonů.
Pro George Greena údajně pracoval i Frederick G. Nolan, zeměměřič z Bedfordu, Nové Skotsko. O tomto muži bude v souvislosti s Ostrovem dubů ještě hodně slyšet.
- Robert Restall, který si přečetl článek o Ostrově dubů roku 1939 v časopise Popular Science a v průběhu let pak udržovaly jeho zájem další články v různých novinách a časopisech, navštívil Ostrov dubů. Byla s ním i jeho žena Mildred. Prostor kolem jámy pokladů tehdy tvořila smrky obklopená mýtina ve tvaru podkovy o poloměru přibližně 150 stop. Na místě se nacházely 2 sousedící šachty, Heddenova a Chappellova. Zatímco první z nich zakrývala prkna, ta druhá zůstala otevřená a hluboko dole bylo možné spatřit vodní hladinu. Tři muže, právě provádějící vrty, Restall podrobně vyzpovídal. On i Mildred zřetelně vnímali vzrušující atmosféru honby za pokladem.
Restall tvořil spolu se svou ženou pár při jízdě na motocyklech v tzv. "Kouli smrti“. To byla ocelová konstrukce o průměru téměř 16 stop. Prostor mezi nosnými profily tvořily křížící se pásy, což zaručovalo potřebnou tuhost a zároveň umožňovalo pozorovat co se děje uvnitř. Ocelové tyče držely toto monstrum zhruba 5 stop nad zemí. Podobných koulí bylo v té době provozováno více, ovšem výkon Restallových byl jedinečný. Jezdili totiž uvnitř oba najednou po vzájemně se protínajících drahách. Zatímco Mildred opisovala se svým motocyklem vertikální kružnice, pohyboval se Bob po trajektorii vertikální. Lidé byli často ochotni platit znovu a znovu za tuto vzrušující podívanou. Kromě Robertovy rodné Kanady vystupovali i ve Velké Británii, odkud pocházela Mildred, Německu a Spojených státech amerických. Od roku 1941 se napolo usadili v Hamiltonu, provincie Ontario, Kanada. Jejich rok se nyní dělil na dvě naprosto odlišné části. Jaro a léto trávili na cestách se svou motocyklovou show. Po zbytek roku pak Bob pracoval jako instalatér a opravář potrubních systémů pro STELCO, mamutí Hamiltonskou ocelárnu, Mildred se starala o domácnost.
- George Greene odjel z Ostrova dubů kvůli novým naftařským povinnostem v Louisianě.
Ohledně jeho dalšího působení na ostrově panuje nejistota. Podle některých zdrojů pokračoval v pátrání, jiné uvádějí, že ho závazky v Louisianě a některé další práce držely stranou jámy pokladů. Každopádně ani on záhadu nevyřešil a později už nedostal příležitost se na Ostrov dubů vrátit, neboť byl v Britské Guianě, kde pobýval kvůli geologickým pracím, v prosinci 1962 zavražděn.
- 31. října píše Restall Chappelovi dopis, v němž vyjadřuje svůj zájem zahájit pátrání a ptá se ho, zda je ochoten uzavřít s ním smlouvu.
- 7. listopadu mu Chapell zasílá odpověď. Uvádí, že ohledně smlouvy se definitivně vyjádřit nemůže. Než tak učiní, musí se za účelem vyjasnění dalšího postupu prací sejít s Greenem, s nímž má dosud platný kontrakt. Nicméně ho velmi zaujalo Restallovo přesvědčení, že je čas zahájit práce. Všichni ostatní totiž chtěli začít sezónu co nejdříve a koncem podzimu a v zimních měsících již nepracovat. Zdálo se, že Restall má jiný plán než všichni ti, kteří se Ostrovem dubů doposud zabývali, a to mu v Chappellových očích zřejmě dávalo větší šanci na úspěšné vyřešení záhady.
1956
- V říjnu dostává Restall krátký dopis od Chappella. Zmiňuje v něm své zdravotní problémy, ale nic zásadního neřeší. V podstatě šlo jen o to zůstat v kontaktu.
1957
- 1. ledna posílá Chappell Restallovi dopis, kde uvádí, že mu pomalý průběh rekonvalescence nedovolil navštívit Ostrov dubů v průběhu podzimu a zároveň vyjadřuje očekávání významného posunu v řešení záhady již brzy na jaře. Působilo to, jakoby podle něj zbývalo udělat už jen poslední krůček k dosažení cíle.
- Ve světle těchto informací je obsah Chappellova dopisu Restallovi z 28. ledna velmi překvapivý. Informuje ho, že smlouva s Greenem vypršela a zmiňuje se o 5 letech, které v podstatě promarnil, když se při pátrání spojil s lidmi, kteří nebyli z různých důvodů schopni dostát svým závazkům. Proto prý další dohodu uzavře jen v případě, bude-li si jist, že pátrací práce budou pokračovat. Uvažuje o rozdělení případného nálezu rovným dílem. Nejdůležitější pro něj je, aby měl dotyčný předpoklady dotáhnout záležitost do úspěšného konce.
- Nadšený Restall mu již 1. března zasílá odpověď. Vyjádřil plné pochopení pro Chappellovu potřebu ujistit se, že práce nebudou odkládány. Informuje ho o svém záměru oslovit spolehlivé lidi, kteří by byli ochotni pátrání na Ostrově dubů finančně zajistit, a to, jak píše, aniž by měl jistotu, že smlouva bude podepsána právě s ním. Kromě návrhu kdo co by měl zařídit či poskytnout, obsahuje dopis i 2 pozoruhodná prohlášení. V prvním se Restall distancuje od použití výbušnin, mělo-li by to vést k poškození pozemků, ve druhém Chappelovi nabízí právo vypovědět smlouvu, pokud se mu do 6 měsíců nepodaří zablokovat zdroj mořské vody. Restall byl odhodlaný začít s pátráním co nejdříve, aby stihl odvést kus práce ještě před tím, než teplota příliš stoupne. Podle všeho byl podpis smlouvy na spadnutí, ale nakonec si Restall musel ještě nějakou dobu počkat.
- Další Chappellův dopis z 8. dubna, reagující na Restallovu nabídku, neznamenal dobré zprávy. Během březnového pobytu v New Yorku totiž Chappell kontaktoval svého starého přítele, zřejmě důlního inženýra, který se mnoho let o Ostrov dubů zajímal. On a několik jeho známých byli ochotni zahájit na ostrově práce s cílem vyřešit jeho záhadu a nalézt předpokládaný poklad. Podle Chappella již strávili na místě nějaký čas a jsou obeznámeni s historií pátrání, dosavadními objevy, aktuální situací a tak dále. Zahájení prací odhaduje na začátek června. Ačkoli se podle svých slov Chappell velmi těší na to, jak jeho přítel záhadu vyřeší, nechává si otevřena zadní vrátka. Přihodit se prý může cokoli a tak se dalšímu jednání nebrání. Byl by rád, kdyby s Restallem zůstali v kontaktu.
- Podle Mildred měl její muž v povaze vytrvalost policejního psa. Tu prokázal i nyní, kdy navzdory nepříznivým zprávám pokračoval v korespondenci.
- 4. října, v odpovědi na Restallův dopis, se Chappell již vůbec nezmiňuje o svém příteli, ale píše o dvou těžařích z Ontaria finalizujících vzájemnou smlouvu a zahajujících pátrání.
1958
- Dva bratři z Ontaria, zřejmě oni těžaři zmiňovaní roku 1957 v Chappellově dopise Restallovi, William a Victor Harmanovi, podepisují s Melem Chappellem roční smlouvu. Věřili, stejně jako George Greene, že poklad byl španělského původu a pocházel z plenění Jižní Ameriky v průběhu 16. století.
- Harmanovi provedli 4 vrty v blízkosti jámy pokladů. V hloubce kolem 150 stop a níže objevili kousky dubového a smrkového dřeva, kokosová vlákna a lodní tmel (těsnící jíl).
- Oba bratři se dostali do finančních problémů a operace byly dočasně zastaveny.
- V dopise Restallovi z 22. srpna Chappell popisuje potíže doprovázející pátrání a naznačuje, že se na něj obrátí, pokud současní hledači práci ukončí.
- Nedávno vydaná (červen 1958) kniha The Oak Island Mystery od Reginalda Vanderbilta Harrise opět nastartovala zájem Fredericka G. Nolana o Ostrov dubů. Několikrát se s jejím autorem setkal a podrobně celou záležitost rozebírali. Nakonec v něm uzrálo rozhodnutí pokusit se přijít místní záhadě na kloub. Jenže měl smůlu, smlouva bratrů Harmanových byla tou dobu stále v platnosti a jako o jejich nástupci se uvažovalo o Robertu Restallovi.
Příležitost pátrat po pokladu Nolan nedostal, ale nenechal se tím odradit. Patrně už tehdy věřil, že jáma pokladů je ve skutečnosti pouze částí mnohem rozsáhlejšího díla. Požádal proto Chappella o povolení provést průzkum ostrova. Měl k tomu, díky své zeměměřičské praxi, ty nejlepší předpoklady. Chappell souhlasil.
1959
- V březnu se obrací Restall na Chappella. Dopisem ho informuje o další sezóně na cestách s Koulí smrti, kterou začal v uplynulých 6 měsících plánovat. Zároveň uvádí, že by se rád ujal dalšího pátrání až platná smlouva vyprší nebo ve chvíli kdy bratři na hledání rezignují. Je připraven začít, jak tvrdí, do 30 dnů a chce problému věnovat veškerou pozornost.
Písemnosti z dalšího období se nedochovaly, snad oba muži dali přednost vyřizování svých záležitostí po telefonu. Pokud se věci dali do pohybu, byla by to rozhodně pružnější forma komunikace namísto zdlouhavého vyměňování si dopisů. A onen pohyb skutečně nastal. Vstupní brána na Ostrov dubů se pro Restalla začala pozvolna otevírat.
- Když bratrům Harmanovým došly peníze, vznikla kuriózní patová situace. Chappell jim odmítl obnovit smlouvu, pokud ho nepřesvědčí, že mají dostatek finančních prostředků na plnohodnotný pokus o nalezení pokladu. Ontarijská komise pro cenné papíry jim zase odmítla povolit zahájení prodeje akcií veřejné obchodní společnosti k získání onoho potřebného kapitálu, dokud nebudou mít minimálně 5letou smlouvu na pronájem pozemků s jámou pokladů. Tím nastal klasický bezvýchodný stav a Harmanovi tak byli nuceni ukončit hledání definitivně.
- (Není zcela jasné, kdy k této události došlo.) V roce 1959 ostrov poprvé navštívil Laverne Johnson. Nejednalo se ještě o žádnou expedici, zatím si jen přijel obhlídnout situaci. Den strávil marným hledáním kamenného trojúhelníku. Příští ráno se však na něj usmálo štěstí. Dcera Williama Sawlera, muže, který převážel lodí na ostrov turisty, Elizabeth, viděla trojúhelník na vlastní oči a souhlasila, že ho Johnsonovi ukáže. Ranní mlha pomalu ustupovala, a když dorazili na ostrov, zůstávala už jen ve vrcholcích stromů. A skutečně, na břehu vymletém vlnami uviděli kamenný trojúhelník, téměř skrytý pod nízkými větvemi smrků. Krajní kameny jeho základny se patrně v důsledku bouří nenacházely na svém místě. Tvořil-li trojúhelník součást promyšleného a precizně provedeného plánu dávného stavitele, pak by podle Johnsona byla logická existence nějaké značky na vrcholovém kameni. Ani William ani Elizabeth o ničem takovém nikdy neslyšeli, nicméně když z onoho kamene Johnson odstranil mech a lišejník, objevil se křížek. Ramena měl kolem 80 mm dlouhá, tvořená vrypy o hloubce přibližně 5 a šířce zhruba 7 mm. Jednalo se sice o povzbudivý objev, ale samotné pátrání ještě nebylo připraveno a tak Laverne Johnson Ostrov dubů opustil, prozatím.
- Robert Restall se dočkal. Bohužel pro něj se tak stalo na podzim, tedy v tu pro zahájení prací nejhorší možnou dobu. Dobře si však uvědomoval, že v dopisech Chappellovi vždy deklaroval svou připravenost začít rychle a kdykoli. Nemohl si dovolit ho zklamat, neboť druhou šanci by už jistě nedostal. Počáteční smlouva s Chappellem byla uzavřena pouze na 3 měsíce. Měla být prodlužována tak dlouho, dokud bude vykazován pokrok. V případě úspěchu by obě strany, Chappell i Restall, obdržely polovinu z nalezeného pokladu, respektive z toho co by zbylo po odevzdání povinných 5 % vládě.
V tomto ohledu je zajímavé srovnání s Českou republikou, úžasným to státem v srdci Evropy, který natáhne ruku a sebere 90 % všeho, co nahlásíte.
- Robert Restall, jeho žena Mildred a starší syn Bobby (Robert) přijíždí na Ostrov dubů 15. října s vybavením a veškerými úsporami, které se jim podařilo dát dohromady, vše v úhrnné hodnotě 8.000 $. Mladší syn Rick zůstal prozatím u své sestry Lee v Hamiltonu. Oproti roku 1955, kdy místo navštívili poprvé, byla lokalita v hrozném stavu. Rozlámané a pokroucené trámy byly důsledkem částečného zhroucení jedné z jam, tzv. Chappellovy šachty. V té druhé, Heddenově, kde po vytrhání zakrývajících prken bylo vše vystaveno povětrnostním vlivům, spatřili rozpadající se výdřevu. Dílo zkázy obklopoval rozvrácený dřevěný plot. Po samotné jámě pokladů nebylo ani stopy.
- 16. října zahájili přípravu pro stavbu boudy na nářadí.
- Umístili ji čelem k východu, zhruba 15 stop západně od obou šachet. Těsně před jejím dokončením, ale v době kdy už sloužila svému účelu, došlo k prudkému zhoršení počasí. Noci byly v té době pro táboření na ostrově už příliš chladné a tak je trávili na pevnině. Během dvou dnů, kdy jim rozbouřené moře nedovolovalo se s jejich malou loďkou na ostrov dostat, někdo boudu vykradl. Škoda byla odhadnuta na 200 $. V důsledku této zkušenosti se Restallovi rozhodli usídlit přímo na ostrově. Ona bouda o rozměrech 8 na 12 stop se tak stala jejich domovem.
- Zatímco se oba muži zaobírali smysluplnou a jistě vzrušující činností, Mildred začala pociťovat odvrácenou tvář života na ostrově. Po většinu dne zůstávala osamocena, obvyklé ženské činnosti byly vždy rychle hotovy a pak už se neměla čím zabavit. Dny jí najednou připadaly nekonečné.
- Koncem listopadu navštívil Ostrov dubů Chappell. Aniž by uvedl konkrétní jména, informoval Restallovy o množství lidí, kteří by rádi získali povolení ke kopání. Zmínil se také o jisté skupině ze západního pobřeží, velmi dychtící pustit se do hledání pokladu. Požadovali však 3letou smlouvu a to bylo pro Chappella nepřijatelné.
- Ačkoli žádný významný posun nenastal, prodlužuje Chappell Restallovi smlouvu na celý příští rok.
- Kolem vánoc odvezl Restall Mildred domů do Hamiltonu za mladším synem Rickym, aby strávila zimu tam. Zároveň této cesty využil k obstarání dalšího nářadí a vybavení. Bobby zůstal na ostrově sám, s úkolem na vše dohlédnout, než se jeho otec vrátí.
WILLIAM CHAPPELL / GILBERT HEDDEN / GEORGE GREENE, výsledky činnosti
Ani v tomto období nebylo dosaženo průlomového objevu. Z celé řady pokusů svým způsobem vyčnívají výsledky právě těchto tří mužů. William Chappell po sobě zanechal šachtu, nesoucí jeho jméno, z níž vynesl na povrch kotevní patku, sekeru, malý krumpáč a zbytky hornické lampy na tulení tuk.
I Gilbert Hedden vyhloubil šachtu později pojmenovanou podle něj. Kromě jiných méně přesvědčivých nálezů v ní objevil i jednoznačný důkaz lidské činnosti, hornickou lampu na velrybí tuk. To ale nebylo vše. Ve Smithově zálivu narazil na zbytky jakési konstrukce, která snad mohla kdysi sloužit jako rampa, molo, skluz nebo kesonová stěna. Zajímavé nálezy učinil i při průzkumu ostrova, postupujíc podle instrukcí zakódovaných na mapce, která údajně patřila proslulému pirátu Williamu Kiddovi. Původ mapky se sice ukázal být víc než sporný, ale její přínos je minimálně v tom, že vyvolala pátrání, v jehož průběhu se podařilo lokalizovat 2 balvany se zřejmě vyvrtanou prohlubní a znovu objevit kamenný trojúhelník na jižním pobřeží. U toho se navíc ukázalo, že šipka, kterou tvoří, směřuje přímo na jámu pokladů.
No a nakonec George Greene. Sice nepátral nijak dlouho, ale přesto stihl učinit pozoruhodné zjištění. Jeho průzkumné vrty naznačily existenci druhé jámy pokladů, nacházející se nedaleko té původní. Na jejím dně by se mohl nacházet volný prostor, jehož velikost není menší než objem krychle o straně 7 metrů. Nakonec ho pracovní povinnosti přiměly z Ostrova dubů odcestovat. Tragický osud mu později sebral možnost vrátit se a zkusit dokončit své dílo.
• Autorská práva k mapě kapitána Kidda a obrázkům 2 a 4 na této stránce nenáleží tomuto webu.
• Obr. 4 je tzv. volné dílo; autor neznámý
• Zdroj mapy kapitána Kidda: Kniha POKLADY NA DNĚ MOŘÍ, autor Aleksander Grobicki, rok vydání 1980
• Zdroj obr. 2: Kniha OAK ISLAND SECRETS, autor Mark Finnan, rok vydání 2002
• Zdroj obr. 4: commons.wikimedia.org
